Tohle městečko, zapsané na seznamu památek Unesco, jsem měla v hledáčku už pár let. Když jsem se při roadtripu Portugalskem v Sintře stavila jen přespat, netušíc jak vyhlášený turistický cíl to je a pak jsem jen při odjezdu viděla ve zpětném zrcátku nějaké ty impozantní paláce. Ale jednak byla mlha a jednak už jsem měla další plán, tak jsem se nevracela. Až teď.
Do Sintry jsem přijela vlakem z Lisabonu, který je odtud asi 20 km. Trvá to lehce přes půl hodiny a stojí pod 3 eura. Vlaky sem jezdí každou chvíli a do centra je to z nádraží kousek pěšky. I tentokrát mě přivítala mlha v horách a asi je to pro tohle místo typické. Je tu v létě příjemné počasí, asi o 7 stupňů chladněji než v rozpáleném Lisabonu.
Palác Monserrate
Tohle místo je od Sintry položené nejdál a možná proto tu bylo úplné minimum lidí, vlastně téměř celou dobu v zahradách jsem byla úplně sama. Pokud nejste autem, nejlepší způsob jak se sem dostat, zvlášť když je vás víc, je prostě si vzít v Sintře Uber, stojí to tak 5 eur, když není špička.
Palác je krásný, o tom žádná, ale okouzlily mě hlavně zahrady. Jsou rozlehlé a je tam spoustu druhů rostlin, bambusové plantáže, jeskyně, umělé vodopády, jezírka, exotické cedry a oceánské kapradiny. V mexické zahradě je hromada kaktusů vyšších než člověk a taky sukulenty, ne jak ty moje v květináčku, ale fakt obří.
Palác Monserrati jako chátrající sídlo po anglickém spisovateli Williamu Beckfordovi rekonstruoval sir Francis Cook. Tomu král Luís I. udělil titul vikomta z Monserrate.
Palácio Nacional de Pena
Pena palác je naopak asi nejnavštěvovanější památka. Rozlehlý, žluto-fialovo-šedý hrad ve skále vypadá impozantně, skoro až jako z nějaké strašidelné (Disney) pohádky, když jsou nad ním zrovna mraky. Cesta od vstupu k hradu trvá asi čtvrt hodinky nebo se dá vyjet minibusem (za 3 eura tam a zpět).
Už zkraje se táhne fronta, která je ale pro ty, kteří si zaplatili prohlídku interiérů (což jsem neudělala a při pohledu na tu pár set metrovou frontu jsem toho ani trochu nelitovala), projít se po hradbách a pár nádvořích dá i tak. Z terasy na protilehlé straně od vstupní brány hradu je krásná vyhlídka dolů na celou Sintru.
V roce 2007 byl stanoven seznam „7 divů Portugalska„. Na troskách starého kláštera byl vystavěn za krále Ferdinanda II. v polovině 19. století.
Castelo dos Mouros
Jen asi 10 minut pěšky z Palace de Pena je odbočka k maurskému hradu, Castelo dos Mouros. Přímo u silnice je automat na lístky, byla tam ale fronta a dají se koupit i pak přímo u vstupu, kde je kontrolují, což je o pár set metrů dál. Já je koupila po cestě online, což se ukázalo jako nejefektivnější.
Tady vás čeká krásná procházka pod hradbách. Místama jsem se trochu už bála té výšky v kombinaci se silnějším větrem, ale je to bezpečné a schody jsou úplně v pohodě. Z jedné strany jsou hradby nad Sintrou a krásně je vidět na Sintra palác, z druhé strany je vidět zpět na Pena palác. V dálce je při dobrém počasí vidět až přírodní park Arrábida na jižním pobřeží, nejzápadnější bod Portugalska Cabo da Roca s majákem a severně přímořské město Peniche.
Cestou zpět z hradeb je odbočka doleva na centrum (ještě před tím vstupem z hlavní silnice), docela pěkná cesta lesem, co vás asi za kilometr a půl dovede do centra Sintry před Sintra palác.
Palácio Nacional de Sintra
Přímo v centru města je palác Sintra, snadno rozeznatelý i z dálky díky dvěma bílým kuželovým komínům. Původně letní sídlo portugalské královské rodiny. Uvnitř jsou i menší zahrady, každopádně na téhle stavbě je asi nejzajímavější opravdu to, jak vypadá zvenčí.
Quinta da Regaleira
Z náměstí se jde na Quintum. Až tam dojdete, tak to tam ještě nejste (je to východ), vstup je totiž až za rohem, po mírném stoupání, z horní části zahrady.
Romantický palác dal v druhé polovině 19. století postavit obchodník s kávou a drahými kameny António Augusto Carvalho Monteiro. V zahradách jsou zdobené altány, lavičky a sochy. Kvůli bohatství svého majitele se mu také říká Palácio do Monteiro dos Milhões (palác milionáře Monteira).
Kde jíst a co ochutnat v Sintře
V přilehlé uličce náměstí před palácem Sintra je Piquirita, kde se prodává tradiční travesserio de piriquita, takový malý štrůdlík se žloutkovým krémem, obalený v cukru. Na můj vkus až moc sladké, ale samozřejmě se to musí ochutnat, s čímž evidentně souhlasila i fronta asi 50 lidí co stála u dveří. Nenechte se zmást, utíká to rychle. Pozor ale, je potřeba si ne stoupnout do fronty, ale vzít si lísteček s pořadníkem (utrhnete uvnitř, napravo od vstupních dvěří). Pak už jen sledujete číslo jak na poště. Dá se případně posedět i uvnitř.
Pár metrů vedle jen přes uličku je také tradiční cukrárna Fábrica de Nata s výrobou pastel de nata. Můžete sledovat okýnkem jak je plní do košíčků a koupit si ještě teplý.
Dobré rychlé velké a lokální jídlo jsem měla v Apeadeiro. Je to takový oldschool (až úplně tradiční) podnik. Nanosili mi výborný sýr, pečivo a olivy. Hlavní jídlo bylo pomalu pro dva, maso výborné a za dobré peníze. Skončila jsem tu ale hlavně proto proto, že neměli bez rezervace místo ani v jednom podniku, který jsem si vyhlídla 100 Tachos a A Raposa. Obojí modernější portugalská kuchyně.
Co dál navštívit v Sintře a výlety v okolí
- Cruz Alta – bílý kříž na nejvyšším bodě Serra de Sintra.
- Cabo da Roca – nejzápadnější mys Portugalska s majákem na útesu.
- Cascais – pobřežní město a pláže.
Tipy na cestování nejen do Portugalska
✈️ Při výběru ubytování na Bookingu rovnou filtruju hodnocení 8+.
✈️ Při cestování do zahraničí používám kartu Revolut. Směňuju místní měnu dobrým kurzem a vybírám z bankomatu zdarma.
✈️ Levné letenky vyhledávám přes Kiwi, umožňuje kombinovat více destinací a hledat v libovolném termínu nebo v daném termínu najít nejvýhodnější destinaci.