Co vidět v Neapoli: nejlepší místa a co dělat

Neapol není úplně město, co by mě uchvátilo na první pohled. Hlučné špinavé ulice s obrovským provozem, jak na silnicích tak na chodnících. Goetheho „vidět Neapol a zemřít“ tu dostává trochu jiný význam, když už po dvacáté uskakuju motorce na chodníku, na přechodu nebo u stánku s jídlem. Vidět Neapol a přežít by asi bylo přesnější. Přežila jsem už dvě návštěvy Neapole, takže by se to mohlo podařit i vám. Když dáte Neapoli šanci, možná vás osloví její jedinečná atmosféra, která se prostě liší od ostatních italských měst a má to své kouzlo. Ten chaos si nakonec jde oblíbit.

To nejdůležitější z Neapole:

• pravá neapolská pizza stačí jako samostatný důvod do Neapole vyrazit (a stojí úplně normální ceny i na nejvyhlášenějších místech),
• v blízkosti Neapole jsou 2 skoro až neopominutelné výletní cíle: výstup na sopku Vesuv a historické Pompeje, je to stejným směrem, takže to jde spojit i do jednodenního výletu,
• ulice Spaccanapoli je nejlepší místo na nasátí místní atmosféry, každou chvilku si
• Itálie je známá kulturou kafíček na stojáka, ale v Neapoli to bylo nějak intenzivnější a nešlo to nedělat, macchiato párkrát denně.

Vstupenky a zážitky v Neapoli

Cappella Sansevero a Pompeje bývají v sezóně vyprodané i na několik dní dopředu. Na Vesuv je regulovaný vstup s časovými sloty. Raději rezervujte předem ať se vyhnete frontám a zklamání.

• Výstup na Vesuv – výstup je celkem jednoduchý, asi 30 minut od parkoviště ke kráteru, ale potřebujete vstupenku, raději zajištěnou předem.
• Pompeje – vstupenka na jedny z nejzachovalejších antických ruin na světě.
• Cappella Sansevero – malý prostor, dovnitř pouští jen pár lidí najednou. Bez rezervace je šance dostat se dovnitř malá.
• Národní archeologické muzeum – vstupenka – fronty bývají hlavně dopoledne.
• Podzemní Neapol (Napoli Sotterranea) – vstupenka – prohlídky jedou v časových slotech a kapacita je omezená, v sezóně bývají odpolední termíny vyprodané.
• Pompeje a Vesuv – kombinovaný výlet s transferem – pokud chcete stihnout obojí v jeden den a se zajištěným transferem, tak tenhle výlet je ideál.

Kde se v Neapoli ubytovat

Za mě nejlepší volba je Centro Storico, Neapol není až tak drahá a dává to smysl. Historické centrum je kolem Spaccanapoli a Via dei Tribunali. Máte tu všechno v docházkové vzdálenosti. Památky, pizzerie, kavárny, streetfood okénka. Je to hlučné a chaotické, ale přesně tím Neapol je.

Klidnější alternativa je Chiaia a přímořská promenáda Lungomare. Tady je víc prostoru, výhled na Vesuv a elegantní atmosféra. Pěšky do centra je to pořád jen 15 minut. Quartieri Spagnoli jsou autentické až na dřeň. Úzké uličky, prádlo nad hlavou, pouliční život. Je to hlučnější a syrovější, ale za mě má obrovské kouzlo. Okolí hlavního nádraží Napoli Centrale je levnější, ale atmosféra slabší. Hodí se spíš na jednu noc při průjezdu než jako základna na poznávání města.

Co vidět a zažít v Neapoli

Neapol je město, které pulzuje energií, kulturou a bohatou historií. Začnu pizzou, protože ruku na srdce, je to hlavní důvod, proč navštívit Neapol. Pravá neapolská pizza s nafouklými okraji pochází právě odtud a není ostuda tady jíst pizzu k snídani, obědu i večeři.

L’Antica Pizzeria Da Michele

Pizzeria, kde si Julia Roberts dávala pizzu ve filmu Eat Pray Love, jsme si pizzu museli dát taky. Ne proto, že si jí tam dávala Julia, ale proto, že už když ona si ji tam dávala, byla to vyhlášená pizzerie. A opravdu, pizza byla skvělá. To místo je hodně vyhledávané, takže nejspíš najdete nejdřív velkou frontu před ní. Když jsme tam přišli, postávalo tam asi 15 lidí, že jsem si říkala, že to asi vzdáme. Ale vzali jsme lísteček, abychom byli v pořadí než se rozhodneme a čísla skákala dost rychle, čekání trvalo čtvrthodinku, restaurace má hodně míst.

Dostali jsme stoleček přímo u pece, takže teplo mě hřálo na zádech a ještě jsem koukala, jak to tam sází.

V nabídce jsou 4 pizzy – margherita, marinara, cosacca a marita (půl marinara, půl margherita). Jsou velké, mají krásně tenké těsto s nafouknutými a lehce připálenými okraji. Pizza je tu fakt skvělá, i typická neapolská marinara, která je v ingrediencích úplně jednoduchá (jen rajčata, oregano, česnek a olivový olej) byla skvělá.

Via dei Tribunali

Pro mě asi nejhezčí část Neapole je v historickém centru ulička Via dei Tribunali, která vede od Monumento a Dante Aligheri i přilehlé uličky kolem Via Toledo směrem od Galeria Umberto I k Via dei Tribunali. 

Je to jedna z nejstarších uliček v Neapoli s autentickou atmosféru neapolského života. Prochází středověkou čtvrtí a byla původně součástí starověkého řeckého a římského městského plánu.

Via dei Tribunali je také neoficiálním královstvím pizzy. Jsou tu z nejlepších pizzerií v Neapoli, což z této ulice dělá povinnou zastávku pro foodies a asi proto se mi tu tolik líbilo.

Stavit se můžete v Gino Sorbillo, jedné z nejznámnějších pizzerií ve městě (má i jinde ve městě další pobočky), v Pizzerii Da Mateo, kde mají „smaženou pizzu“ pizza frita, plněnou různými ingrediencemi. A nebo v Pizzeria del Presidente, která je pojmenována podle amerického prezidenta Billa Clintona, který si tu v devadesítkách dával pizzu.

Všude malé restaurace, bary, kavárny. Akorát teda obrovské množství lidí a mezitím projíždějící motorky a občas i auta (doteď nechápu jak).

Co by se tu určitě nemělo minout je cuppio (kornoutek). Papírové kornoutky plné dobrot, smažených. Od mořských plodů, rybyček a zeleniny až po sýry. Podniků s kornoutky je tam víc, mně se nejvíc líbil Stiamo friggendo per te a jejich smažené kouličky z mozzarelly.

Galleria Umberto I.

Neapol má sice nějaké ty slavné hrady, ale Galleria Umberto I. je tu za mě rozhodně nejhezčí architektonickou památkou. Pasáž má vysokou, prosklenou střechu a působí to opravdu luxusně. Co nás zarazilo, že na takhle hezkém místě nejsou buď galerie nebo nějaké luxusnější obchody (typu Pařížská), ale je tu Mekáč a podobné nesmysly, což je fakt docela škoda.

Cappella Sansevero

Za mě absolutní highlight Neapole. Malá barokní kaple, do které byste zvenku ani nevešli, protože nevypadá jako nic zvláštního. Uvnitř ale stojí Zahalený Kristus (Cristo velato) od Giuseppa Sanmartina z roku 1753. Mramorová socha, na které vypadá ten závoj tak reálně, že budete stát s otevřenou pusou. Fakt to vypadá jako látka. Je to jedno z nejpůsobivějších sochařských děl, co v Itálii uvidíte.

Kaple je maličká a dovnitř pouští jen omezený počet lidí. Rezervace předem je povinná. Jít tam bez ní, nemá moc smysl, nejspíš bude vyprodáno. Fotit se uvnitř nesmí.

Mergellina

Mergellina je pobřežní část Neoapole, o poznání méně rušná. Je tu přístav a také jedna z Neapolských lanovek (v době naší návštěvy ale mimo provoz), kterou se dá vyjet nahoru na kopec. Sem jsme dojeli metrem (stanice Mergellina) a zpět  hezkou procházkou po pobřeží, kolem parku Villa Comunale Napoli a pláže Mappatella. Po cestě se přibližuje výhled na Castel dell’Ovo.

Castel dell’Ovo a Castel Nuovo

Dva středověké hrady v Neapoli se nachází asi 2 kilometry od sebe. Oba na pobřeží, respektive Castel dell’Ovo je pevnost přímo v moři (nebo řekněme na ostrůvku).

Napoli Sotterranea

Pod Neapolí je celé druhé město. Síť podzemních chodeb, cisteren a tunelů, které začali hloubit už Řekové ve 4. století př. n. l. Římané je rozšířili na akvadukt. Za druhé světové války sloužily jako protiletecké kryty.

Prohlídky jsou komentované a jedou v časových slotech. Vstup je z Piazza San Gaetano, přímo na Via dei Tribunali. Na některých místech jsou chodby fakt úzké. Pokud máte problém se stísněnými prostory, zvažte to, jinak je to fascinující zážitek.

Certosa di San Martino

Kartouza na kopci Vomero. Nahoru se dostanete lanovkou (stanice Centrale nebo Montesanto) plus pár minut pěšky. Samotný klášter je krásný. Kostel, křížová chodba, sbírka betlémů (neapolská tradice). Ale hlavní důvod, proč sem jít, je vyhlídka. Panoramatický výhled na celou Neapol, záliv, Vesuv i ostrovy. Za mě jedna z nejlepších vyhlídek ve městě.

Metro stanice Toledo

Normálně bych stanici metra jako památku neuváděla. Ale Toledo je výjimka. Je považovaná za jednu z nejkrásnějších stanic metra na světě. Když scházíte eskalátory, stěny přechází z hnědých tónů země do hluboké modři moře, s mozaikami a LED osvětlením. Stojí za to sem jít, i když zrovna nikam nejedete. Stačí si koupit lístek na metro, sjet dolů, podívat se a vyjet zpátky.

Papričky a pověšené prádlo v ulicích Neapole

Neapol je jedním z těch italských měst, kde jsou plné ulice pověšeného prádla, ať už pod okny, nebo i přes ulici. Vždycky žasnu jak to dělají, že jim to nepopadá.

Další věcí často k vidění jsou chili papričky, které tu ale nemají (aspoň jsem nenašla) žádný kontext v gastru. Uvidíte je na dveřích, oknech, balkónech a prý odrazují zlé jazyky.

Výlety z Neapole

Na samotnou Neapol bohatě stačí den, maximálně dva. Ale v okolí Neapole je hned několik zajímavostí, které je potřeba navštívit.

Především jde o historické, lávou zalité, město Pompeje, sopka Vesuv a pobřeží Amalfi. A nebo ostrovy Ischia a Capri.

Co ochutnat v Neapoli

Jestli nejste v Neapoli na dýl, rozhodně nic nezkazíte, když budete jíst od rána do večera pravou neapolskou pizzu. Jsem fanoušek bohaté pizzy s hodně ingrediencema a doma si margheritu (rajčatová omáčka z rajčat San Marzano, mozzarella di bufala nebo fior di latte, čerstvá bazalka, olivový olej) nedávám, ale v Itálii a speciálně v Neapoli je skvělá, stejně jako na ingredience ještě „chudší“ marinara (rajčata, oregano, česnek a olivový olej).

Street food klasikou je pizza fritta (smažená pizza). Typický dezert je babà al rum, nasáklý v rumovém sirupu. A k snídani (nebo kdykoliv) sfogliatella napoletana, vrstvené listové těsto plněné ricotou. Kromě lokálních specialit v Neapoli samozřejmě ochutnáte i klasiky italské kuchyně, pastu, risotto, gnocchi.

Kde je Neapol

Neapol (italsky Napoli) je v italském regionu Kampánie, leží u moře na západním pobřeží Itálie, v Neapolském zálivu. Je asi 225 kilometrů jihovýchodně od Říma a jen asi 9 kilometrů od sopky Vesuv. Jižně od Neapole jsou kousek od pobřeží ostrůvky Capri, Ischia a Procida.

Jak se dostat do Neapole

Let do Neapole z Prahy trvá dvě hodiny a létá sem Ryanair, takže letenky se dají sehnat celkem levně. Do centra Neapole jede přímo z letistě autobus Alibus. Stojí 5 euro a staví na Garibaldi, což je náměstí u vlakového nádraží Napoli Centrale. Asi jako pražský hlavák, fakt nepěkné místo.

Dá se sem dostat také vlakem z Říma, cesta trvá méně než hodinu a půl. Pokud chcete vidět obě města, nejpraktičtější je přiletět do Říma, přejet vlakem a odlétat z Neapole (nebo naopak).

Tipy na cestování nejen do Neapole