Kam na jídlo v Málaze: restaurace, tapas bary, kavárny

V Málaze jsem byla už několikrát, protože je to dobrá základna pro cestování po jižním Španělsku. A jednou jsem tu strávila celé 3 měsíce. Prakticky denně jsem pracovala z místních kaváren a po večerech nebo přes oběd jsem ochutnávala v restauracích skvělou andaluskou kuchyni.

Tradiční španělské restaurace v Málaze

Začnu tradičními podniky, kde můžete ochutnat lokální speciality, ať už ze španělské kuchyně jako takové nebo regionální andaluské. Pokud se ve španělských jídlech ještě dobře neorientujete a chcete vědět, co vás může čekat, mrkněte na oba moje články: andaluské jídlo a španělské jídlo.

Casa Lola — jednička mezi tapas bary

Casa Lola vévodí zřejmě všem žebříčkům a zejména po deváté večer si tu na stůl vystojíte hezky frontu. Tenhle podnik už jsem si vyhlídla při své první návštěvě Málagy a taky to byla právě Casa Lola, kvůli které jsem sentimentálně zastavila v Malaze při svém roadtripu Španělskem, abych si tu dala večeři. Když jsem tu 3 měsíce žila, vzala jsem sem snad každého, kdo za mnou do Málagy přijel.

Podnik se tváří jako tradiční španělský tapas bar, který tu musí být snad odjakživa, jak interiérem, tak jídlem. Je tu široká nabídka klasických tapas a pinxtos. Ve skutečnosti ale, k mému velkému překvapení, podnik otevřel teprve v roce 2010.

Z jídel bych nedala dopustit na klasiku patatas bravas (brambory s omáčkou, tradiční tapas) a croquetas (mají různé druhy, já preferuju croquetas de jamón — šunkové), pinchito de gambas a la plancha (na pánvi opečené krevetky napíchané na špejli) a Pepito Lola („chlebíček“ s plátkem grilovaného vepřového, iberijskou šunkou a pečenou papričkou de Padrón).

Ve špičce je tu fakt rušno, obsluha lítá po place, někdy moc nestíhá roznášet a někdy nestíhají ani být milí. Zkrátka úplně klasické Španělsko jak má být. Na usazování lidí mají ale systém, takže se nebojte postavit se do fronty.

Pokud se chcete vyhnout frontě, nechoďte ve špičce, běžte mezi obědem a večeří, v 6 nebo 7 večer to ještě může být v pohodě. Původní Casa Lola je na Calle Granada, ale postupně vzniklo několik dalších „poboček“: Casa Lola Uncibay, Pez Lola, Casa Lola Strachan, Astoria nebo Casa Blanca v Marbelle nebo Puerto Banús. Všechny jsem nevyzkoušela, ale hádám, že v nich chybu taky neuděláte.

Los Gatos — já říkám familiérně „U kočiček“

Tenhle podnik jsem objevila také už při své dřívější návštěvě Malagy, když měli v Casa Lola příliš plno a já měla hlad. Ani jsem nekoukala na hodnocení a nechala se zlákat od milého číšníka, co mi vrazil do ruky vino dulce dřív, než jsem stačila říct „no, gracias“. Na stole mi následně přistálo asi o 4 tapas víc, než jsem si objednala a na účtence překvapivě žádné z nich. I tady jsem si to hned oblíbila, to se asi nedivíte.

V Málaze jednak pinxtos (chlebíčky) nejsou až tak časté, ještě méně časté je, že je vidíte vystavené na baru a můžete si vybírat jednoduše pohledem. V Los Gatos to tak je. Kromě tradičních tapas tu každý den kolem druhé odpoledne dělají velkou paellu (kterou prodávají „na porce“) a večer dělají velké mísy buď s grilovanými různými druhy ryb nebo masem. Neměla jsem, ale vypadalo to skvěle.

Mercado Central de Atarazanas — trh v Málaze

Místní trh s čerstvými potravinami. Ovoce, zelenina, maso, ryby, olivy, šunky.

Směrem do ulice (Calle Atarazanas) jsou „stánky“, kde se i vaří. Sezení je venku před Mercadem, vevnitř jsou připravené a vystavené ještě syrové ryby, kalamáry, maso, zelenina a také obrovská hotová paella. Právě na talířek paelly nebo fritované kalamáry jsem sem vždycky ráda zašla.

Pozor, zavírá kolem druhé odpoledne a v neděli má zavřeno.

Casa Aranda — churros mňam!

Vyhlášená churrería v Málaze, za rohem od Mercado de Atarazanas. Je tu už od roku 1932 a možná by se měla spíš přejmenovat na Calle Aranda. Už dávno totiž nesídlí v jednom domě, ale obsadili prakticky celou ulici. Dokonce jsem narazila ještě na dvě menší „pobočky“ o kus jinde. Co si tu dát je jasné. Churros s čokoládou. Je to tu hodně oblíbené, takže obvykle mají na Španělsko extrémně rychlý servis. Čokoládu sice miluju, ale myslím, že bohatě stačí objednat si pro dva jeden šálek (kdyby to nestačilo, tak doobjednat).

Otevírají tu už v 8 ráno, takže ano, je to i na churros k snídani. Pokud není místo a nechce se vám čekat (místa se ale uvolňují celkem rychle), na baru vám dají churros do sáčku a čokoládu do kelímku a můžete si je sníst kdekoliv (nezapomeňte na ubrousky!!).

La Recova — tradiční andaluzská snídaně

Místo na úplně jinou snídani. Rozhodně tu nedostanete klasický brunch nebo avokádovou hipsteřinu, ale ani tradiční španělský chleba s rajčetem a oliváčem. Tady vsadili na jednoduchost a posnídat musíte hlavně jednu věc. Toast s 6 druhy mazání (slané jakoby paštiky nebo čajovky i sladké marmelády). Vše čistě domácí. Snídaně (včetně kafe) stojí 3,20 EUR, mazání je tolik, že jsem si musela přidat pečivo, abych měla na co mazat.

Je to tu hodně vyhledávané, takže je lepší počítat s frontou, ale jde to rychle a určitě stojí za vyzkoušení. Je to dobrota! Později přes den tu mají tradiční tapas a menu del día.

D’Platos — modernější verze tapas

Tenhle podnik mi objevili kamarádi, já konzervativní casalolistka bych ho asi nikdy nenašla, přestože je hned za rohem. Tohle je spíš moderní typ tapas restaurace, tradiční tapas tu moc nenajdete, což je příjemná změna. Malé tapas jsou myslím za příjemných 1,50 EUR a mají tu i větší jídla.

Mně zaujala špejle s mozzarellou obalenou ve strouhané mrkvi a ogrilovanou, s kari omáčkou.

El Mesón de Cervantes — místo na lepší večeři

Mají tu klasická jídla, ale i poloviční porce jídel a tapas. Jídlo je výborné, je to už trochu vyšší gastronomie než oblíbené restaurace s tapas. Steaky, chobotnice nebo tradiční andaluský flamenquín.

El Tintero — na výlet do El Palo

Tahle restaurace není přímo v Málaze, vlastně je to hodinu a půl dlouhá procházka podél pláže (doporučuju). Zpátky můžete autobusem M-160.

Pláž u El Palo je posetá spoustou rybích restaurací a na každém kroku tu najdete espetos — rybičky (sardinky) napíchané na špejli a dělané na uhlíkách v lodičkách. To je věc, kterou byste v okolí Malagy určitě měli zkusit. Přímo na pláži v Malaze (Malagueta) najdete taky, ale jen pár. Za městem, třeba právě v El Palo nebo na druhé straně až ve Fuengirole, je toho mraky.

El Tintero je na pláži, je to venkovní restaurace, zastřešená (zastíněná) nějakými bambusy. Míst tam bude tak aspoň dvě stovky. Nenosí tu meníčko, nosí rovnou jídlo. Chodí neustále dokola s plnými talíři různých dobrot. Stačí si ukázat, co se vám líbí a už vám to sází na stůl. Číšníci běhají pořád dokola a volají co mají. Lidi volají, že to chtějí. A do toho je tam narváno. Takže hluk a frmol. Ale má to fakt super atmosféru, návštěva tam mě doslova nadchla, i když už si pomalu ani nepamatuju, co jsem měla k jídlu.

Já rybí věci moc nejím, takže posuzovat gastronomickou kvalitu rybí restaurace, ještě navíc když půlka věcí je tradičně fritovaná, je trochu mimo můj rajón. Ale El Tintero… Poprvé jsme šli kolem na výletu do Victoria de la Rincon. Na první pohled mě to zaujalo. Obří restaurace plná lidí. Prý je plná pořád.

Kam pro jídlo s sebou

Nemohla jsem pořád vysedávat po restauracích (a s prací jsem spíš vysedávala po kavárnách), takže často jsem si zaskočila jen pro nějaké jídlo s sebou, ať už k sváče, k večeři a nebo s sebou na pláž. A k tomu jsem si oblíbila tyhle podniky.

Pollos San Juan — grilovaná kuřátka

Podniky „pollo asado“ (tedy pečená kuřata) jsou po celém Španělsku hodně oblíbené, je to taková klasika (vlastně nejen španělská). Jsou tu velké grily, kde se rožní spoustu kuřat, která si můžete odnést s sebou. Většinou nemusíte celé, ale třeba půlku nebo čtvrtku. K tomu si můžete dát opečené brambory případně nějakou omáčku (typicky alioli).

Tenhle podnik je hned vedle Mercado Central. Venku je i pár míst k sezení, ale většina Španělů si kuřata berou s sebou domů. Já si brala čas od času čtvrtku, když se mi nechtělo ani vařit. Je to víc než velký oběd za asi 7 EUR.

Viste — argentiská klasika

Úplně miniaturní podnik tak se čtyřma místama k sezení u pultu na barových židličkách. A prakticky jediná věc — empanadas. Plněné taštičky, tak jak je znám z argentiny. Ve Španělsku jsou dost časté, k dostání v pekárnách i supermarketech. Ale toto! Toto jsou nejlepší empanady co jsem kdy jedla (troufám si říct lepší, než co jsem měla v Argentině). Podnik vlastní a pracují v něm argentinci (myslím, že matka a syn), kteří už jsou ve Španělsku snad 25 let.

Empanady mají klasické s mletým hovězím masem, pikantní, kuřecí, se špenátem, s mozzarellou a rajčetem. Výběr je velký, v průběhu celého dne dopékají čerstvé a ty z vitrínky si můžete nechat ohřát.

Tohle byla moje oblíbená zastávka pro svačinku cestou na pláž.

Canasta — pekárna

Canasta je celý řetězec pekáren, v Malaze jich je několik. Jedna je hned na Plaza de la Constitución a má i kavárnu a sezení venku. Mají tu moc dobré pečivo (já si oblíbila takový máslový chleba, spíš to byla možná obří brioška), ale i plněné bagety a sladké.

Jako ve většině pekáren a cukráren ve Španělsku, fronta se čeká tak, že si u vchodu utrhnete papírek s číslem a čekáte až na vaše číslo přijde řada.

Snídaně a kavárny

Po kavárnách jsem strávila v Málaze hodně času, pracovalo se v nich mnohem líp než doma a snídaně byly taky lepší, když mi je někdo udělal, co si budem povídat.

Brunchit — ideální na brunch

Brunchit vede žebříčky na Tripadvisoru a kdovíkde ještě a tak když někomu řeknu, že jsem (byla) v Málaze, tak je to často „jé a znáš Brunchit?“. Brunchity jsou tu dokonce dva, jeden poblíž Mercado Central de Atarazanas, druhý (větší) v Calle Carretería (do toho jsem v drtivé většině případů chodila já).

Mají tu hipsterský snídaně a v čase odpolední svačinky tu mívali (teď už nevím za kolik, ale dost levný) křupavý rohlík se španělskou šunkou. Nabídka je celkově dost široká (bagety, dorty, koláče, obložené chleby, zeleninové saláty) a navíc běží na obrazovce, takže si můžete vybrat i vizuálně. Kafe se taky dá.

Brunchit má mimochodem „pobočku“ i v Marbelle a v Seville a dokonce i na Mallorce!

Santa Canela — pozor na skořici

Kavárny Santa Canela jsou v Malaze také dvě. Jedna v centru, druhá v Soho. Asi druhé nejlepší kafe v Malaze, i když musíte být ostražití, pokud ho nechcete zasypané skořicí. Hezké je posezení na zahrádce, mají tu převážně sladké koláče a „ready made“ věci.

No Piqui — ten stůl chci domů!

Jeden z podniků, které na mě nevykoukl z žádného „best of Malaga“ seznamu doporučených míst. Prostě jsem kolem něj na mé trase po Calle Carretería pořád chodila, vypadalo to tam krásně, až jsem se nechala zlákat.

V No Piqui mají bagely, bowls, obložené chleby, nějaké sladkosti a k jídlu kromě denní nabídky burgery a pizzu. Všechno ve slušných porcích, prakticky nic (kromě pomeranžového džusu a chlebů se šunkou) tu není úplně typicky španělské. Top věc pro mě na velký hlad a sfouknutí snídaně a oběda najednou je bagel Yellow hole (slanina, vejce, cheddar).

Jídlo dobré a z dobrých surovin. Ale hlavně! Zamilovala jsem si ten stůl! Kromě klasických stolů pro 2 nebo 4 tu mají jeden velký pro 15 lidí. Velký dřevěný kus masivu. Seděla jsem vždycky jen u něj. Samozřejmě obvykle tedy bez 14 kamarádů, ale mimo špičku často i sama, ve špičce prostě s dalšími lidmi.

Dulces dreams

Příjemná kavárna hned vedle Mia coffee. Takže kafe jsem tu nikdy neměla, jen jedno frappé a to bylo výborné. Mají tu klasickou kavárenskou nabídku — chleby se šunkou, sýrem, avokádem, sladké koláče a spoustu dobrých smoothies. Sezení je venku i vevnitř.

Recyclo Bike Cafe

Moje nejčastější kancelář v Malaze. Nakonec to bylo především tady, kde jsem se cítila nejvíc jako stálý host. Vedle je obchod s koly a je to nějak propojené, takže třeba na stropě tu visí kola. Je tu velká zahrádka i spousta místa vevnitř. Můj office byl na konci na takovém vyvýšeném místě nad schody. Tady jsem si sedla do gauče, zapnula se do zásuvky a vydržela celé odpoledne. Většina lidí sedí v létě venku, vevnitř je vždycky místo a víc klid (je tu teda relativně rušno, hlasitější hudba, ale nehemží se tu lidi). Jediné mínus je, že vevnitř není úplně nejvíc světlo.

Obsluha je milá a mají tu menu del día, meníčko za 6 EUR — předkrm, bagetka, jídlo, citronáda. Tady jsem měla nejlepší gazpacho, co jsem kdy jedla. Možná teda nebylo úplně tradiční, spíš víc do papriky a lehce pikantní, ale super. Hádám, že tu mají super i snídaně, ale jak říkám, odpolední office, snad nikdy jsem tu nebyla před druhou odpoledne.

Kde si dát v Málaze zmrzlinu

A zakončím to trochu méně optimisticky. Já nevím. Za celé tři měsíce se mi nepodařilo v centru najít místo, kde by měli opravdu dobrou zmrzlinu. Popravdě řečeno většina nabídky ani nestála za ochutnání. Zmrzlinárny vypadají zvenku všechny moc krásně a lákavě. Ale jak přijdete dovnitř a podíváte se na zmrzlinu, vidíte barvy, které prostě příroda nemá.

Vyzkoušela jsem nejopěvovanější místní zmrzlinárnu, i když už podle barvy mi to nesedělo, ale nedalo mi to, když to tolik lidí chválí. Ještě než jsem ochutnala, už po čichu jsem z té zmrzliny cítila chemický prášek. S domácí zmrzlinou to nemělo nic společného, ovocná opravdové ovoce ani nepotkala. Nakonec jsem ji vyhodila. Já nevím, asi je pravda, že jsme z Prahy trochu zmlsaní opravdu špičkovou zmrzlinou, ale toto už bylo fakt moc.

Až jeden z posledních dní, když jsme šli na nějaký koncert do Parque de Huelín jsem cestou viděla zmrzlinárnu, která vypadala nadějně. Akorát jsme zrovna pospíchali, tak jsme šli dál. Cestou z akce, skoro v jednu ráno, sice už uklízeli, ale ještě měli otevřeno. Neváhala jsem zkusit štěstí a fakt, že jo! Domácí zmrzlina, co měla chuť! Zmrzlinárna se jmenuje Canela en rama (helado artesanal) a je hned vedle parku Huelín (čili dost z centra), který za návštěvu taky stojí.