Mexické kuchyni jsem nikdy moc šanci nedala, odsoudila jsem jí celkem brzy jako “nějaký opečený placky s omáčkama”. V Praze ráda zajdu do Las Adelitas, ale spíš kvůli atmosféře (a drinkům) než kvůli jídlu. Jediné mexické jídlo, které jím často a ráda je chilli con carne, o kterém ani nevím, jak moc je mexické — jím ho jen doma a dělám si ho po svém. Přes to jsem se do Mexika těšila právě na jídlo — jednak na to chilli a taky že to konečně pořádně prozkoumám a přijdu tomu na chuť. Za měsíc jsem toho na Yucatánu prozkoumala víc než dost!
Tip: Vyražte na zážitkový zájezd do Mexika. Hodně poznávání, ale i nějaký ten relax a spousta mexického jídla!
Mexická kuchyně je vyhlášená svou pestrostí a to jak v barvách, tak v chutích. Při evropské kolonizaci v 16. století byla mexická kuchyně ovlivněná jak novými surovinami, především rýží, pšenicí, vepřovým a hovězím masem, tak i postupy přípravy pokrmů.
Základní potravinou mexické kuchyně je kukuřice, z které se dělá hlavně kukuřičná mouka a z ní tradiční kukuřičné placky. Ty slouží jako příloha k jídlu, buď jen na „přikusování“ k pokrmu, nebo se do nich pokrm zabalí. Důležitá je v mexické kuchyni zelenina, zejména rajče, paprika a chilli papričky, z kterých se také po usušení a rozdrcení připravuje kajenský pepř. Kromě chilli papriček jsou tu ještě další papričky jalapeños a habañeros, různých stupňů pálivosti. Všechny se přidávají do pokrmů nebo omáček, pro mexickou kuchyni jsou typické hodně pikantní chutě jídel.
Fazole jsou v Mexiku rozšířené hlavně černé a červené. Další nepostradatelnou součástí je limeta. Ta se dává snad úplně ke všemu — do polévky, na maso v tacos nebo i do piva. Když chcete zapadnout, je to snadný, prostě do všeho vymačkáte limetu. Velmi rozšířené je avokádo, z kterého se připravuje mimojiné jeden z nejrozšířenějších pokrmů (nebo předkrmů) guacamole.
Mexická jídla jsou hodně kořeněná, kromě chilli papriček se používá koriandr, oregano, česnek, skořice nebo vanilka.
Street food a restaurace
V Mexiku jsou samozřejmě restaurace, ale spoustu jídla je i v (pojízdných) stáncích na ulici, kde ho přímo připravují. Tacos s masem ze stánku stojí třeba 15 Kč za kus, burrito tak 50 Kč. Jíst jen ve stáncích je tedy hodně levné a určitě srovnatelné, často lepší než v restauracích.
Vysloveně stánkové jídlo jsou třeba elotes — vařená kukuřice v kelímku (s majonézou, limetkou, chilli) nebo přímo kukuřičný klas potřený smetanou a posypaný sýrem (není to tak špatný, jak to možná zní).
Mimochodem, servírování u stánků probíhá obvykle na plastové talířky, které jsou strčené do igelitového pytlíku (ten se pak sundá a talíř je umytý).
Omáčky — salsy
K většině jídel přichází na stůl kromě placek několik různých omáček. Nejčastější je salsa verde (zelená omáčka — zelená rajčata, chilli papričky), salsa roja (červená omáčka — rajčata, česnek, koriandr), pico de gallo (rajčata, zelené chilli papričky, cibule, koriandr, avokádo, citronová šťáva). A samozřejmě guacamole (avokádo, limetková šťáva, sůl). Pro nás nejvíce neobvyklou omáčkou je mole (nebo její pikantní varianta mole poblano), která se sice podává k masu, ale její hlavní složkou je čokoláda a také oříšky a koření (to nám teda ale fakt dost nechutnalo).
Placky, tortilly, quesadilly
Kukuřičné nebo pšeničné placky jsou součástí snad každého mexického jídla, a když už nejsou přímo jeho součástí, tak se k němu stejně podávají k přikusování.
Tortilla je běžně kukuřičná placka, pšeničné se nazývají gringas (stejně označují Mexičani bělochy, cizince). Často se vás i budou ptát jestli chcete kukuřičnou (maíz), nebo pšeničnou (harina). Nejrozšířenějším a nám nejznámnějším pokrmem jsou tacos — placky, na které dostanete nějaké maso a podle libosti si můžete doplnit o zeleninu, omáčky a pokapat limetkovou šťávou.
- Tacos al pastor jsou tacos s vepřovým masem, které se griluje na svislé tyči společně s ananasem, jehož šťáva na maso stéká (často se podává i s kousky toho ananasu).
- Burrito je maso, které je se zeleninou i omáčkami zabalené ve velké tortille. Burritos, které se navíc fritují, se nazývají chimichanga.
- Quesadilla je placka ohnutá na půlku, plněná obvykle (mletým nebo nadrobno nakrájeným) masem, zeleninou a sýrem (ale může být třeba jen se sýrem). Zapeče se a podává obvykle nakrájená na trojúhelníky s jogurtovou salsou. Tady opět trochu zklamání, quesadillu miluju, ale v Česku ji děláme zřejmě dost jinak. Mexickou jsem měla několikrát a ani jednou to nebylo nic moc. Taková ta chvíle, kdy se ze všech sil snažíte neříct “quesadillu v Mexiku vůbec neuměj udělat”.
- Nachos — křupavé kukuřičné trojúhelníky tortily, buď jen k namáčení do salsy nebo ke guacamole, ale také se zapékají s masem, sýrem a zeleninou tvoří tak normální jídlo. Často je přihazují i do polévky. Trochu podobné jídlo je chilaquiles, smažená kukuřičná tortilla v červené nebo zelené chilli omáčce, ke které se přidává skoro cokoliv (maso, chorizo, vejce, sýr, fazole, avokádo, cibule).
- Enchiladas — masem, fazolovou pastou a zeleninou plněné tortily v pálivé červené chilli omáčce.
- Flautas — kukuřičná tortilla, do které se zabalí maso, pak se to smaží a podává společně se salsou pico de gallo a jogurtovým dipem.
Nemám problém jíst v Asii klidně 3 měsíce rýži a pak přijet domů a dát si rýži. Od mexických placek jsem ale hledala únik už tak po týdnu. Nic ve zlém, jsou dobré, miluju je. Ale to je placka k vajíčkům ke snídani, placka k masíčku k obědu, placka ke guacamole, placka k večeři, pořád samá placka. Ty placky jsou přitom samy o sobě celkem suché a bez chuti (sází se na maso a salsu). Fakt jen taková vycpávka, narozdíl třeba od indických placek, které jím s chutí i samotné.
Mexické polévky
Nejsem úplně polévkový typ, ale mexické polévky jsem si oblíbila. Jsou syté, plné masa, pro mě klidně jako hlavní chod. A hlavně perfektní únik od placek (i když i k polévce je dostanete).
- Sopa de ajo — česneková polévka podávaná s topinkou. Základem je vývar s česnekem, přidávají se rajčata, cibule, vajíčka, sýr.
- Sopa de lima — limetková polévka, jejímž základem je ale silný vývar, kyselost limetky není nijak výrazná.
- Birria de res — silný vývar s trhaným hovězím masem, dostatečně vydatná jako hlavní jídlo. Moje úplně nejoblíbenější.
- Pozole — vývar z kukuřice s vepřovým a kuřecím masem a kroupami.
Další mexická jídla
V celé Jižní Americe rozšířený pokrm Ceviche — čerstvé ryby a mořské plody marinované v citronové šťávě s kořením. Podává se ve formě koktejlu.
- Huevos rancheros — typická mexická snídaně, pečená vejce s fazolemi nebo fazolovou pastou, tortillou a pikantní omáčkou.
- Fajitas — na nudličky krájené maso (podle masa je to buď např. kuřecí fajitas, hovězí fajitas), pečené na pánvi společně s cibulí a paprikami. Podává se s rýží, tortillou a salsami. Z Česka jsem tohle znala vždycky podávané na rozpálené pánvi, ještě syčící. V Mexiku jsem to takto viděla snad jen jednou, jinak na talíři.
- Cochinita pibil — vepřové maso pečené v citrusové marinádě v banánovém listu, pochází přímo z Yucatánu.
- Empanadas — masem, zeleninou nebo sýrem plněné smažené taštičky jsou hojně rozšířené v celé Jižní Americe, ale i ve Španělsku. V Mexiku je přelévají omáčkami a jogurtovým dipem.
Oblíbené jsou také albondigas (masové koule) v omáčce, papa de rellena (plněné brambory — ty mi chutnaly hodně) nebo papa gratinada — zapečené brambory se smetanou, cibulí a chilli. Pollo borracho (neboli opilé kuře) je pečené kuře v alkoholu (pivo a víno). Jako chuťovka k pivu, předkrm nebo jen tak je chicharrón — kousky vepřové kůže smažené jako chipsy (k namáčení do salsy, samozřejmě).
Sladké Mexiko
Pokus o vytvoření mé závislosti si každopádně mohou připsat marquesitas. Je to taková hodně propečená palačinka, zamotaná do kornoutu a naplněná nejčastěji banánem a nutelou, ale i lecčíms jiným, třeba sýrem.
Často jsou tu klasické churros, fritované tyčky z odpalovaného těsta k namáčení do čokolády. A vůbec je tu hodně stánků vysloveně s prasárnama — obrovské smažené cokoliv zalité hromadou polev, zasypané cukrem nebo jinýma sladkostma, takový ty věci co jsou možná wow na Instagram, ale jíst by to člověk snad ani nechtěl. Nicméně Mexičani a mexcké děti to evidentně milují (mimochodem tedy pěkných, štíhlých Mexičanů jsme moc nepotkali).
Mexické nápoje
Mexiko je známé pálenkami mezcal a tequila. Oblíbenější je ale polque, což je zkvašená šťáva z kořenů agáve (kvasí asi 5 hodin), trochu může připomínat náš burčák.
Dalším oblíbeným a osvěžujícím nápojem je michelada. V základním podání jde o smíchané pivo s džusem, sojovou a worcestrovou omáčkou, s chilli a limetou. Může mít mnoho variant, přidává se i tabasco a sůl. Jak možná tušíte, je to dost hnusný, nicméně nebyli jste v Mexiku, pokud jste neochutnali micheladu. Aspoň jednou musíte.
K nejběžnějším nealkoholickým nápojům patří agua de jamaica (z květu ibišku, tmavě vínová barva) a agua de horchata (z rýžové mouky, vypadá jako mléko), to vám nabídnou skoro všude. Nejméně obvyklá je zřejmě obyčejná voda. Tady je voda (agua) víceméně synonymum pro nealko limonády (cola, fanta, sprite), vysvětlovat, že chceme vážně jen čistou vodu jsme museli skoro pořád.
Jak mi chutná Mexiko?
Hodně. Jak už jsem zmínila, placky se mi trochu přejídaly, přesto jsem si tacos, zejména u stánků a v jednom vyhlášeném podniku na ostrově Holbox hodně oblíbila. I mimo placky je pořád dost možností — polévky, fajitas nebo steaky. A samozřejmě marquesitas.
Perfektní a vydatné shrnutí! Dostal jsem chuť úplně na všechno, jak je to pěkně popsáno a nafoceno.
Mexické jídlo patří mezi mé nejmilovanější. Hlavně omáčka z habañeros, ta jídlu dodá vždy pořádnou jiskru!
Hola Amigo, celkem zajímavě a barvitě popsané. Jen chilli con carne v Mexiku nehledejte, tam se totiž vůbec nevyskytuje. To je jenom klam v restauracích mimo Mexiko a to po celém světě.
Bojím se celou dobu, že je to tak, ale pro jistotu se to musí ještě prověřit další návštěvou 🙂
Tak to je vtipné. Taky mi pravá mexická quesadila nikdy pořádně nechutnala, až když jsme siji začali sami dělat. Myslím, že mi nesedla ta kombinace kokuřičné tortilly a sýra. S pšeničnou tortillou a sýrem quessillo mi chutnaly víc.