Jak zvládnout dlouhý / zaoceánský let

Ráda bych napsala “jak si dlouhý let užít”, ale co si budeme povídat, jakmile posezení v letadle trvá víc než 3 hodiny, začíná to být hlavně boj o přežití. Fyzicky i psychicky. Tím samozřejmě nemyslím nákup první třídy u Singapore Airlines, i když pokud na to máte, tak je to nejlepší řešení a to ostatní jsou povětšinou nepodstatné detaily, které už řešit nemusíte). Ale nenechte se zmást, někdy i premium economy nebo business letenka má velmi blízkou cenu.

Výběr komfortního času letu

Komfortní čas bude pro každého jiný, nejvíc to záleží asi na tom, jak dobře se vám v letadle spí a jak dobře se dokážete jinak zabavit. Jestli někdo usne kdykoliv, kdekoliv, ve dne v noci, tak je to asi jedno.

• Denní let – Mně se třeba v letadle dobře nespí, mám proto nejradši denní lety (podle odletového časového pásma). Znamená to ale, že se musím po celou dobu letu nějak zabavit, protože nic neprospím.
• Noční let – Kdo v letadle nemá problém spát, nastoupí asi raději na let večer a probudí se až na snídani před cílovou destinací. O dlouhém letu ani nebude vědět.
• Částečně noční let – Celkem dobrá volba je let, který začíná odpoledne a pokračuje v noci. Člověk se v letadle přirozeně unaví a nějak pak usne, ale nemusí spát až tak dlouho. Opačná varianta je pro nespavce taky celkem nešťastná, ráno se probudím  akorát rozlámaná a ten čas, kdybych už přirozeně měla být vzhůru trpím taky, protože jsem unavená.

Co nejkratší celkový čas letu

Pozor na dlouhé přestupy (a ještě hůře v pro vás nekomfortní denní dobu). Na přestupovém letišti se sice protáhnete, můžete si dát něco dobrého, lepší kafe, ale ve výsledku zase jen sedíte a čekáte na další let. Nevyspíte se, jen se dál unavujete a jste otrávení z čekání. Vybírejte proto letenku s ohledem na co nejmenší počet přestupů a co nejkratší celkový čas z výchozí do cílové destinace.

Tip pro ty, kdo cestují na dlouho: Pokud to aspoň trochu jde, snažím se cestu rozsekat tak, abych vůbec neměla let delší než cca 6 hodin. Tím nemyslím, nasázet si do dlouhého letu několik přestupů, aby to bylo snesitelnější – protože přestupy jsou ještě nesnesitelnější. ale udělat si po cestě nějakou zastávku, třeba na pár dní. Minulé tři zimy jsem to tak dělala na cestách do Asie, kdy jsem vždy pár dní (až týdnů) strávila v Dubaji a dlouhý let tak rozpůlila na dva celkem pohůdkové kolem 6 hodin.

Ideální sedadlo

Tohle je zase lehce individuální. Pokud prospíte celý let a nepotřebujete ani vstát, u okýnka to bude fajn. Pokud vás koukání z okýnka zabaví na dlouhé hodiny, tak to bude taky fajn, stejně tak pokud vás extrémně prudí lidi, kteří se přes vás snaží dostat do uličky, protože se potřebují protáhnout nebo vyčůrat (třeba několikrát za let). Na dlouhých letech je obvykle rozmístění sedadel jiné než 3-3 sedala, typicky 2-4-2, pokud letíte ve dvojici, tak je velká šance, že nebudete muset vstáváním obtěžovat cizí lidi.

Za mě je rozhodně nejlepší ulička. Můžete kdykoliv vstát a protáhnout se, můžete si natáhnout nohy trochu do uličky, takže na ně máte víc místa (na dlouhém letu vozíky po většinu letu nejezdí). A tím, že je vedle vás prázdná ulička je to pocitově o dost volnější. Pozor jen na řady, které jsou blízko u toalet, tam se nad vámi občas můžou kupit čekající lidi.

Přední sedadla “u zdi” mají obvykle trochu větší prostor na nohy (ale taky jsou tam držáky na postýlky pro miminka).

Pohodlné oblečení

Pohodlí a teplo v letadle je základ. Pozor, s klimatizací a v noci bývá celkem zima. Na dlouhých letech u lepších společností dostanete přikrývku, ale dlouhé pohodlné kalhoty (legíny) a mikina je ideál. Vedle toho nezapomínejte na (teplé) ponožky a pohodlné tenisky, zvlášť pokud vám mají tendenci natékat nohy. Sundavání bot v letadle je sice celkem běžná praxe, ale podle létací etikety to zrovna není.

Práce do letadla

Nic nedonutí ubíhat čas v letadle tak rychle, jako pracovní flow. Tohle nejspíš nezní jako nejlepší rada pro ty, kdo letí na dovolenou nebo vůbec nepracují na počítači. Já mám s sebou ale notebook na dlouhém letu vždycky a tak mám připravený i seznam několika různorodých úkolů, které si chci v letadle odškrtnout. Různorodých proto, abych zvýšila šanci, že něco z toho se mi bude fakt chtít dělat. A pozor, nikdy to ale není tak, že bych nějakou práci musela během letu udělat (a po přistání třeba odeslat), není nic horšího, než být v letadle ve stresu z toho, že něco musím. Dělám si v letadle náskok, nedoháním co jsem nestihla před odletem.

Takže před odletem si připravím seznam konkrétních klientských i neklientských úkolů, které můžu dělat a podklady, které k tomu potřebuju. Typicky pak v letadle dělám:

• píšu článek,
• čtu si články, které jsem si nechala zobrazené v prohlížeči,
• píšu si to-do listy (co chci vidět na místě, co musím udělat až přijedu domů, kam se chci letos ještě podívat, jaké články chci napsat, atd.),
• připravuju si odpovědi na e-maily nebo zadání, která potřebuju poslat,
• dělám si pořádek ve složkách na počítači,
• vymýšlím jednodušší strategie kampaní, které potřebuju nasadit,
• připravuju kampaně a hrabu se v datech v Open Refine,

Velmi dobře se mi v letadle dělají úkoly, u kterých se moc nepřemýšlí, jsou robotické a “na zemi” se mi do nich zas až tak moc nechce. Někdy se poštěstí a vystupuju z letadla s 6 odpracovanými hodinami. Někdy se mi nakonec do žádného úkolu moc nechce nebo se zakecám, takže zvládnu sotva hodinku. Většinou ale tak 3 až 4 hodiny práce odkliknu.

Jídlo v letadle

Pokud neletíte extrémně lowcost, na dlouhém letu typicky dostanete jeden oběd/večeři a jednu snídani. Je dobré mít s sebou i nějaký malý vlastní backup, protože kombinace hladu a nudy je zabijácká. V letadle je dobré hodně pít, nepít ale žádný alkohol (výjimkou může být, pokud to někomu přinese víc psychické pohody než fyzické nepohody).

Spánek

Když chci spát, dobrá zvyk je zapnout si pás přes deku. Je to pohodlnější, přikrývka pak v noci nesjíždí a hlavně letuška vidí, že ho máte zapnutý. Co se pásu týká, ten sice nemusíte mít povinně po celou dobu cesty, ale když jsou pak náhodou turbulence když spíte, letuška vás nebude budit, abyste si ho zapli.

Na některých letech dostanete zatemňovací masku na oči, ale jistota je jistota. Já ji s sebou vozím i kvůli celému pobytu, nikdy nevím, jak málo zatemňovací závěsy někde budou. Ale v letadle se pořád něco rozsvěcí, zhasíná, občas svítí sluníčko (i když podle vašeho času jsou 3 ráno), prostě když chci noc, trochu tomu pomůžu.

Zábava do letadla

Vždycky čas dobře ubíhá, když se bavíte s někým s kým letíte (případně s cizincem ze sousedního sedadla nebo s letuškou). Nejspíš to ale minimálně jeden z vás nevydrží celou dobu a bude potřeba ještě něco navíc. Na dlouhém letu má každý na sedadle před sebou displej s možností kouknout na filmy, pustit si hudbu nebo sledovat mapu kudy zrovna letí letadlo.

Výběr je omezený, takže je lepší si to pojistit vlastní přípravou. Já mívám:

• stažené filmy nebo ještě lépe rozkoukané seriály (čím víc vás to pohltí, tím líp),
• staženou audio knihu,
• staženou e-knihu,
• občas nějaký klasický časopis (případně v letadle mívají noviny).

Jak se vyhnout jetlagu

Přiznám se, že na jetlag moc netrpím a nevím, jestli je to tím, že tak dobře funguje jedno jediné pravidlo, které dodržuju a nebo si prostě moje tělo zvyká na časový posun líp.  Rozhodně mám ale za to, že tohle pravidlo je pro zmírnění jetlagu zásadní.  3 hodiny posunu necítím vůbec, 6 hodin někdy taky nepoznám, někdy jsem trochu unavená.

Vždycky najedu na čas v cílové destinaci a snažím se na něj připravit už předem. Co to reálně znamená?

• Ať přiletím do cílové destinace v jakýkoliv čas a jakkoliv vyřízená, nikdy nejdu spát dřív než v obvyklý čas spánku (už podle tamního času). Takže například, normálně chodím spát v 10 večer, do Mexika přiletím ve 2 odpoledne (což je českého času už 9 večer). Moje tělo by už šlo spát, dneska klidně dřív, protože je i z letu hodně unavené. Ale prostě nepůjde. Dojde na hotel, dá si sprchu a vyrazí na procházku a na jídlo a nějak se prostě do večera zabaví a vydrží to. Ideálně až do těch 10 večer mexického času, ale stačí třeba i o dvě hodinky dřív. Protože budu hodně unavená, nejspíš budu spát i dýl, takže bych se neměla vzbudit ve 2 ráno. Navyknout si na ten časový posun hned tu první noc, je úplně nejjednodušší.
• Kdybych šla spát hned jak dorazím na hotel, čeká mě nejspíš několikadenní trápení, probudila bych se buď ještě večer a pak bych šla spát pozdě nebo bych se probudila už vyspaná někdy vprostřed noci. Tohle rozhození se pak může táhnout několik dalších nocí, kdy má člověk nutkání jít zase spát odpoledne (a nedejbože to znovu udělá). Platí to i myslím pro lidi, co jsou na odpoledního šlofíčka zvyklí, protože po dlouhém letu to bude šlofíček na aspoň pár hodin a to už jsme zas někde jinde.
• Pokud jsem nekoupila letenku na poslední chvíli, mám čas i na přípravu předem. Můžu se pokusit časový posun zmenšit tím, že se k němu přiblížím. U mexického příkladu, tedy letu na západ a posunu dozadu tedy můžu začít chodit spát o trochu později pár týdnů před odletem. Postupně třeba o dvě hodiny, po příletu se zase vrátím k původnímu času, takže ze sedmihodinového posunu udělám pocitově dvouhodinový. V cílové destinaci můžu začít vstávat o hodinu dřív (to se hodí, aspoň budu první na památkách).
• To samé opačným směrem, tedy při letu na východ s časovým posunem dopředu, třeba na Bali. Tady bych naopak před letem vstávala a chodila spát o něco dříve.

Tipy na cestování