Írán je krásná země, která je hodně barvitá, doslova i obrazně. A hlavně na talíři – perská kuchyně je skvělá. Na jedné straně si možná člověk představí vyprahlou poušť, kde široko daleko nic není a i takový Írán je. Na druhé straně jsou to ale krásné mešity ve všech odstínech modré, pestrobarevné okenní vitráže a hromady koření, barevných látek a perských koberců.
Írán je více než dvacetkrát větší než Česká republika s osmkrát větší populací. Země je tak rozlehlá, že procestovat ji více znamená vystřídat různá podnebná pásma, od celoročně teplé oblasti na jihu, odkud je to kousek do Spojených arabských emirátů, až po zasněžené hory na severu.
Před odletem
Do Íránu jsem se těšila moc, protože je to země celkem odlišná, se zajímavou kuchyní a ještě velmi málo turistická. Malý turismus je ale zároveň důvodem, proč je tady přecijen potřeba trochu přípravy, protože odjet tam jak jsem zvyklá s trochou oblečení a bez přípravy, vrátí mě domů možná už na letišti (a asi hned z několika důvodů). Takže na co je potřeba myslet už předem?
Peníze – platba kartou nefunguje
Íránci samozřejmě mají platební karty a jejich používání je velmi běžné, dokonce bych řekla, že víc než u nás. S trochou nadsázky by se dalo říct, že terminál má kdejaký pouliční prodejce. Ale s jedním malým háčkem. Řeč je o íránských platebních kartách. Ty naše tam bohužel nefungují. Proto je potřeba vzít si hotovost buď v eurech nebo dolarech. Hotovosti reálně není potřeba moc, Írán je opravdu levný. Na druhou stranu pokud nastane jakýkoliv zádrhel, na jehož řešení se hodí peníze, tak opět platí, že platební karta nepomůže, tak je dobré počítat s nějakou rezervou.
Ubytování – Booking a Airbnb nefunguje
Já jsem třeba zvyklá objednávat ubytování většinou přes Booking nebo Airbnb. Ty tu nemají ale žádné nabídky. Stejně tak Home exchange. Naštěstí funguje Hostelworld, kde je nabídka soukromých pokojů, nejen společných.
Oblečení v Íránu
Nemáte co na sebe. Aspoň pokud jste holka jako já. Takhle – jasně, žádná holka nemá nikdy co na sebe, ale tohle je jiné “nemám co na sebe”, ne takové to, co když neskončí nákupy, tak prostě z tý skříně něco vytáhnu a oblíknu si to. Skoro nic z toho co normálně nosím bych tam nevyužila. Akorát tak prádlo, ponožky a mikinu. Ženy nemohou nosit oblečení, které ukazuje křivky, samozřejmě ani výstřihy a nic co by bylo sexy. A samozřejmě šátek. Alespoň elementárně hozený šátek přes vlasy je taky nutností.
To schovávání křivek vyřazuje i džíny s obepínající zadek, pokud si přes to nedáte větší, delší košili. Neměly by být odhalené ani lokty a kotníky, což už je ale věc, co se v zásadě toleruje, takže normální volnější tričko s krátkým rukávem je v pohodě (tílko není v pohodě). Já měla nakonec dvoje volné lněné kalhoty, jednu dlouhou sukni (ne až ke kotníkům), pár volnějších triček, velkou košili dlouhou asi do půl stehen, mikinu a džínovou bundičku. Boty klasika. Na ostrově Qeshm už jsme byli na odlehlých plážích a koupali se normálně v plavkách. I když jsem někoho dalšího s krátkým rukávem viděla jen výjimečně, napomenutá jsem za to byla za dva týdny jen dvakrát – takže ano, lidi vám normálně řeknou, že jste nevhodně oblečení. Taky dokáží civět na holé kotníky nebo krk jak Evropani na hluboký výstřih.
Internet – taky úplně standardně nefunguje
V Íránu internet mají, mají SIMky s daty pro turisty, v tom by problém nebyl. Problém je, že je tam cenzura a blokují servery některých webů, které mám ve zvyku používat. Největší obavu jsem měla ze služeb Googlu, protože na tom mám všechno, včetně e-mailů a práce. Do notebooku i mobilu jsem proto postahovala mraky VPNek co jsem našla ještě před cestou, na místě už by to byl asi problém.
Google byl nakonec nejmenší problém a většinou mi šel i bez VPN. Velký problém jsem měla ale často s wifi na ubytování, nakonec nejlíp fungovala SIMka v telefonu. Bez VPN jsem se ale na Facebook a Instagram vůbec nedostala a ne vždycky se mi k ní šlo připojit. Nahrát třeba celé video do stories bylo něco, co se podařilo spíš zřídka. Ale na běžnou textovou komunikaci nakonec celkem v pohodě. Z VPN mi nejlépe fungovala nakonec X-VPN a VPN Proxy Master, některé VPN se mi vůbec nepodařilo na místě rozchodit.
Kromě toho jsem měla do offlinu stažené mapy maps.me, ty fungovaly rozhodně líp než Google mapy.
Vízum a tisk pojištění
Do Íránu je potřeba vízum, což bylo asi moje první vízum, které jsem měla vyřízené už z Prahy. Problém by byl izraelské razítko v pase a povolání novinář, jinak by to mělo proběhnout hladce. V Íránu razítko do pasu nedostanete, takže není potřeba mít obavy při vstupu do další země. I když o tom reálně není záznam, v žádosti o ESTA nebo při pokecu při vstupu do USA by to člověk buď musel přiznat a doufat, že to projde, nebo prostě zalhat. Do USA bych se ráda v nadcházejících letech vydala, takže to asi prověřím v praxi.
Vytištěné jsem měla i potvrzení o cestovním pojištění i covid test, ale reálně to po mně po pražském letišti (kde to stačilo elektronicky) už nikdo nechtěl.
Peníze – íránský riál
Jak už jsem psala, s klasickými kartami je tu trochu potíž, takže našinec si spíš vystačí s hotovostí. Ani to ale není úplně bezproblémové, protože íránská měna prošla a prochází obrovskou inflací. To jednak znamená, že kurz se klidně o kousek posune už během vašeho pobytu a jednak, že platíte v miliónech riálů. Aby to nebylo zbytečně jednoduché, při oceňování se nepoužívají vždy riály, ale také tomany (protože inflace, toman má o jednu nulu míň než riál, tedy dělíte deseti, např. milión riálů je 100 tisíc tomanů). A aby to byla ještě lepší zábava, tak ta čísla používají rovnou bez těch tisíců, takže místo 100 000 klidně napíšou jen 100 a každý si prostě domyslí, že jsou to tisíce tomanů. Ne, ještě nekončím – vidle do toho hodí ještě vzhled bankovek – ty pro jednu hodnotu můžou mít odlišné podoby, ale pak je klidně padesátitisícovka a půlmilionovka stejně modrá. Peklíčko, i po dvou týdnech jsem se trochu ztrácela v tom kolik mám zaplatit, ale v zásadě stačí si trochu nakoukat co má asi kolik stát.
Během naší návštěvy byl milion riálů asi 80 korun a ceny byly takto, plus mínus:
- vstupné do mešit a památek: zdarma nebo půl milionu nebo milion
- taxík kamkoliv po městě: do 600 000 riálů
- kafe / čaj: 200 – 300 000 riálů
- jídlo random někde: pod 1 milion riálů
- bohatá večeře s předkrmem, masem, pitím v hezké restauraci: kolem 2 milionů
- ovoce, street food, pečivo: v přepočtu jednotky až desítky korun
Riály v Česku nesměníte, takže přijedete s eury nebo dolary. Ty vyměníte buď na letišti nebo skoro kdekoliv, nejlíp ale na hotelu (reálný kurz si ale ověříte na letišti). Na peníze počítejte pomalu se samostatným zavazadlem, protože pokud nebudete mít to štěstí, že dostanete miliónovky nebo půlmiliónovky, budete s sebou tahat pěkný balík peněz.
Cestování po Íránu
Írán je dost velký na to, aby stálo zvážit i vnitrostátní přelety, i tak je to z Teheránu na Qeshm dvě hodiny. Lítá tu spousta společností, jako Iran Air, Mahan Air, Zagros Airlines, Iran Aseman Airlines.
Benzín je v Íránu extrémně levný a stejně tak i cesta taxíkem, který se v zásadě nejjednodušším způsobem dopravy i za hranice města. Mezi městy fungují autobusy, na delší vzdálenosti i noční.
Ubytování v Íránu
Íránské bydlení odráží íránskou kulturu a náboženství, takže je také lehce odlišné než u nás. Tradiční domy nabízí úplné soukromí, jsou plně obezděné, ale za vstupem do domu je dvůr, někdy i s kašnou a zahradou na venkovní pobyt obyvatel. V Íránu samozřejmě jsou klasické moderní hotely, ale také je tu velké množství právě těchto tradičních hostelů. Ty určitě doporučuju, protože bydlení v nich je zase o trochu jiný zážitek. Na ostrově Qeshm jsme bydleli v ještě o level tradičnějším ubytování, bez postýlky, jen s matracemi na zemi (kdyby to bylo čistý, tak by se to dalo).
Památky Unesco
V íránu je celkem 26 památek Unesco, to je celkem dost, Írán je na počet památek Unesco 10. nejbohatší zemí. Z nich jsme navštívili: Histirické město Jazd, Persepolis, náměstí Naqsh-e Jahan v Isfahanu a mešitu Jameh v Isfahánu.
Kromě toho tu jsou ještě: staré královské město Čogha Zanbíl, Takht-e Soleyman, oáza Bám, Pasargady, Sultaníje, Behistun, arménské klášterní komplexy v Íránu, Šúštarský historický vodohospodářský systém, komplex hrobky a svatyně šejka Safího ad-Dína v Ardabílu, bazart v Tabrízu, perské zahrady, cihlová věž Gonbad-e Qabus, Golestánský palác v Teheránu, Šahr-i Suchte, starověké město Súsy, kulturní krajina Mejmandu, Perský kanát (soustava kanálů), poušť Lút, Sásánská archeologická krajina Fárského regionu, Hyrkánské lesy, kulturní krajina Hawraman/Uramanat a Transíránská železnice.
Zajímavosti z Íránu
- V Íránu se dívka smí vdát už od 9 let. Viděli jsme vdanou šestnáctiletou íránskou krásku za osmnáctileté ucho a teda neumím si to moc představit. Je to ale kultura, kde se nutně neočekává, že žena je svému muži rovnocennou partnerkou, s kterou nějak zásadně tráví čas. Odděleně funguje i íránská svatba. Zatímco chlapy sami někde tancují tance a hrají hry (za střízliva asi), ženy se zdobí hennou. Pak ale ty dva nezkušené nešťastníky zavřou na 15 dní do “svatebního pokoje”. Takhle je to tradičně, samozřejmě ale v modernějších rodinách je normální být po dvacítce neprovdaná a partnera si vybírat. Nějaké to dvoření na veřejnosti ale k vidění není.
- Na starších, tradičních, domech jsou k vidění dvě různá klepadla. Každé jinak vypadá a také jinak zní. Jedno je pro muže a druhé pro ženy. To aby obyvatele domu poznali podle zaklepání kdo přichází a mohli mu podle toho přijít adekvátně otevřít.