Základ bezstarostného cestování je dobrá příprava. Je lepší si největší rizika promyslet před cestou teoreticky, než v kritické chvíli v zahraničí zjišťovat co máte dělat, když na to možná ani nebude čas. Zamyslete se, co by se stalo, kdybyste ztratili doklady, telefon nebo měli nehodu a buď byste domů letět nemohli nebo naopak museli dříve.
Doklady
Doklady jsou asi hned tou nejdůležitější věcí, i když je člověk někdy použije jen dvakrát za dovolenou. Na jaké doklady je třeba myslet:
- cestovní doklad – pas nebo občanka, podle podmínek vstupu do dané země. Typicky pro pasy platí, že musí být platné 6 měsíců od vstupu do země, bez jakékoliv tolerance, je potřeba to zkontrolovat včas předem.
- řidičák a mezinárodní řidičáky – pokud si chcete půjčit skútr, auto nebo karavan, musíte mít příslušné řidičské oprávnění a taky mezinárodní řidičák pokud jedete mimo EU. Ty jsou 2 různé (v některých zemích platí jeden, v jiných druhý), podle Vídeňské a Ženevské úmluvy. Mezinárodní řidičák je opravdu nutnost, i kdyby vám 100 kamarádů tvrdilo, že jim v Thajsku půjčili Skútr bez toho. Samotné půjčení často problém není, problém je krytí pojišťovnou v případě (i vámi nezaviněné) nehody. Neměli jste správné oprávnění, pojišťovna nemá povinnost to za vás zaplatit, takže to ani platit nebude.
- kartička zdravotní pojišťovny a cestovního pojištění – bez toho se už teoreticky obejdete, ale usnadní vám (nebo vašim spolucestujícím) komunikaci s nemocnicí a pojišťovnou, v případě potřeby.
- očkovací průkaz – to se týká jen zemí, které mají nějaké povinné (například žlutá zimnice při příletu do Keni z jiné africké země). V takovém případě musíte očkování doložit, ideálně mezinárodním očkovacím průkazem nebo jiným uznávaným způsobem (například jako dříve appkou pro Covid-19).
Pokud ztratíte řidičák, tak se vám maximálně změní program a místo plánovaného roadtripu pojedete na výlet autibusem nebo budete ležet na pláži. Kritická je ale ztráta cestovních dokladů, tedy pasu nebo občanky. Bez těch totiž nepřekročíte hranice (kromě eurozóny) a nedostanete se ani do letadla.
Vyřízení nového cestovního dokladu (aspoň takového, co umožní návrat domů) se dělá na ambasádě, která je typicky v hlavním městě. V některých rozlehlejších státech jako Thajsko, USA, Mexiko nebo Vietnam může být problém už jen dostat se do hlavního města ve stejném státu – protože jediný rozumně rychlý spoj je letecký a do letadla vás bez pasu nejspíš nepustí.
Pozor na letišti a na hotelu
Největší riziko ztráty pasu je tam, kde s ním manipulujete, typicky tedy letiště a hotel. Mně se jednou podařilo před čtyřměsíční cestou po Evropě ztratit občanku ještě v Praze na letišti a i když jsem měla jako záložní řešení pas, příjemná situace to nebyla, ještě jsem ani nenastoupila do letadla a už jsem měla jet ze zálohy. Na pas radši vozím destičky na doklady a do teplých (vlhkých) krajin i voděodolný sáček.
Na hotelu znovu s pasem manipulujete a někdy si ho i chtějí nechat přes noc nebo do konce pobytu. V tom samo o sobě riziko není, problém je, pokud na to zapomenete (oni na to většinou nezapomenou, já většinou jo). Je dobrý na to fakt myslet. Na druhé straně pas na recepci je ve větším bezpečí než pas na pokoji, pokud se týká potenciální krádeže.
Kopie cestovních dokladů
Já mám třeba 2 platné pasy a na delší cesty přes více zemí i oba dva vozím. V systémech se při vstupu do země zaznamenává číslo pasu a při ztrátě jednoho by to byl stejně problém (zvlášť pokud v něm máte vízum dané země), ale je to podstatně menší problém než nemít nic. Stalo se mi takhle při pozemním překročení hranic z Ománu do Emirátů, že jsem předložila jiný pas, než na který jsem před lety v Dubaji byla (ale byl stále platný). Podstoupila jsem si dvacetiminutové kolečko a musela jsem vysvětlit, proč mám druhý pas, ale v pohodě.
Vždycky je dobré mít fotokopii cestovních dokladů. V papírové variantě i elektronicky na cloudu (kdyby vám třeba ukradli úplně, ale úplně všechno, nebo jste prostě jen ten papír ztratili, roztrhli, promočili). Papírovou kopii samozřejmě uložit na jiné místo než originál.
Víza
Další věc, co dokáže překazit dovolenou, je nemít potřebná víza. Spousta zemí má visa on arrival, tedy získáte je na místě na letišti naprosto automaticky zdarma nebo po zaplacení poplatku, ale někde to tak nefunguje. Příkladem je například USA, kde potřebujete ESTA, Nový Zéland s NZeTA, nebo třeba Írán, kam se muselo pro víza na ambasádu.
Obvykle platí, že pokud je potřeba mít víza a vy je nemáte, zkontrolují to na odletovém letišti a nepustí vás už ani do letadla. Letecká společnost by byla zodpovědná za to, že vás tam přivezla a musela by vás na vlastní náklady dopravit zpět.
Víza pro destinaci na přestupu
Na cílovou destinaci s vízy spíš nezapomenete, ale zkontrolujte si také podmínky na přestupu. Když máte lety “na jedné letence” (kupujete to naráz od jedné společnosti, v Praze vás odbaví rovnou do cílové stanice) a přestup třeba dvouhodinový, tak je to v klidu. Jdete na přestupním letišti přes tranzit a na území dané země fakticky nevstupujete.
Problém je, když máte jednotlivé letenky (klidně i od stejné společnosti) a musíte opustit tranzitní prostor (a vyzvednout odbavené zavazadlo, pokud máte) a znovu na check-in a nebo máte stopover (přestup třeba 16 hodin a chcete se jít podívat ven). V obou případech potřebujete víza dané země.
Některé země mají pro tyto případy speciální variantu tranzitních nebo jedno až několikadenních víz, někde prostě potřebujete standardní. Ta mohou být zase typicky on arrival, takže jen vyřídíte a jdete. Je ale potřeba počítat jednak s tím, že to zabere nějaký čas a jednak to může stát i peníze. Na to třeba doplatilo už hodně turistů v Saúdské Arábii, kde víza stojí asi 3500 Kč a i když se běžně dávají on arrival, je to prostě podstatný náklad navíc. Proto je důležité si předem zjistit podmínky ve všech zemích, kde se plánujete vyskytnout.
Hotovost
Místní měnu s sebou nevozím, protože skoro všude (pro mě zatím kromě Íránu, ale to si zjistíte předem) mají normální bankomaty funkční na naše karty, místní peníze si tam normálně vyberete a když to neuděláte úplně blbě, bude to levnější než směňovat v české směnárně nebo bance.
Co s sebou ale vozím jsou dolary nebo eura (třeba 100), jako backup, který se může hodit v různých případech, například:
- víza nejde platit kartou a bankomaty jsou až za celní kontrolou,
- z nějakého důvodu nefunguje výběr z bankomatu a už se bez hotovosti dál neobejdete.
Mimochodem skoro na každé delší cestě potkám někoho, kdo sbírá mince nebo bankovky cizích zemí, často hotely nebo kavárny a restaurace mají takovou nástěnku. Tak to je asi jediný důvod proč si brát do zahraničí české koruny (v menší nominální hodnotě).
Platební karty
Mnohem důležitější jsou platební karty. V tomhle případě více znamená lépe. Typické důvody, proč chcete raději víc karet jsou:
- blokace karty bankou – asi nejčastější riziko, v případě podezřelé transakce (což může být už jen to, že jste najednou v jiné zemi) banka automaticky blokuje kartu,
- blokace karty vámi – typicky pokud zjistíte, že došlo k pokusu o zneužití karty,
- ztráta nebo krádež.
Můj setup je, že pro platby na cestách používám primárně virtuální kartu. Pro online platby na cestách i před cestou (letenky a ubytování) taky virtuální kartu, ale jinou. Mám s sebou vždy kartu Visa i Mastercard pro výběry z bankomatů. Všechny tyto karty jsou Revolut, které mi z pohledu směnných kurzů a bezpečnosti přijde na cestách nejlepší. Vedle toho mám ještě kartu Airbank, při cestování po Evropě i kartu k eurovému účtu a primárně kvůli salónkům (ale v případě potřeby jako rezervu) mám kartu ČS a kvůli půjčování auta ještě kreditku.
Dostatek peněz
Kdysi jsem odjela na 3 měsíce do Asie, po nákupu letenky do Dubaje jsem měla na účtě tak maximálně na útratu na pár týdnů, než jsem si vůbec mohla koupit letenku dál, čekala jsem, až mi přijdou nějaké peníze. Bylo to dobrodružství, ale taky jsem měla štěstí, že to proběhlo bez problémů.
Dneska už počítám s dostatečnou rezervou na účtech, z kterých jsem schopná obratem vybrat (nebo přeposlat) a odjet s nulou na účtě považuju za pěknou pitomost. Na cestách se může stát cokoliv a denně čtu o lidech, co se dostali do potíží už jen třeba proto, že neměli na koupení těch víz v Arábii nebo na letenku domů poté, co jim uletělo letadlo. Mít rezervu aspoň na to, abyste se dokázali z destinace obratem dostat domů s letenkou koupenou na dnes je základ.
Jaké nečekané situace a náklady mohou na cestách vzniknout:
- ztráta zavazadel – nutnost koupit si aspoň základní oblečení a vybavení,
- nutnost okamžitého návratu – úraz, psychická nepohoda, tragická událost doma,
- léčebné výdaje – i s pojištěním může být potřeba něco zaplatit na místě a pojišťovna doplatí až zpětně,
- rozbitá, ztracená, ukradená elektronika – zejména mobil, foťák nebo počítač, bez kterých se víc než pár dní neobejdete,
- příležitost, která se neopakuje – může se stát, že narazíte na věc nebo zážitek luxusnějšího charakteru, který si prostě nebudete chtít nechat ujít, pak je dobré mít v záloze peníze na to ještě vedle nouzové rezervy.
Mobilní telefon
Asi největší hrůzu mám ze ztráty telefonu. Tam je všechno, platby, komunikace, dvoufaktorová ověření, letenky, bydlení. Že bych se neobešla bez Google map a foťáku je ten menší problém.
Minimální setup cestovatele je telefon s duální SIMkou (nebo s českou eSIM a prázdným slotem pro zahraniční SIM) – protože mimo Evropu si budete nejspíš pořizovat lokální SIM, ale zároveň chcete mít přehled o tom, co chodí / volá na český telefon.
Zároveň byste ale měli znát postup při ztrátě telefonu (nebo jen SIM karty). Především jde o to, jestli znáte řešení pro následující situace:
- jak se prokážu letenkou na letišti bez telefonu – to je paradoxně jednodušší třeba v Asii, kde stejně musíte na check-in pro papírovou,
- jak se dostanu z nově pořízeného telefonu k SIM kartě – jaký je postup pro nahrání eSIM a jaká potřebuju hesla pro komunikaci se svým operátorem,
- jak se dostanu z nově pořízeného telefonu k důležitým aplikacím a jak to udělám i bez ověření přes SMS – typicky budete potřebovat rychle zprovoznit aplikaci na komunikaci (Whatsapp), aplikaci banky pro potvrzování plateb, Google Authenticator nebo podobnou aplikaci pro 2FA přístup do dalších služeb.
- co potřebuju zablokovat, když je telefon odcizený.
Větší borci vozí telefony pro jistotu dva. K tomu jsem se ještě nedopracovala, ale dobrý bezpečnostní prvek (zejména pro ty, co mobil zapomínají ležet na stole nebo jim padá z ruky) je šňůrka na krk.
Cestovní pojištění
Cestovní pojištění je ta věc, co zaplatíte i když doufáte, že to nebude potřeba. Mít ho ale potřeba je. U většiny pojišťoven platí, že pojištění musíte koupit před tím, než se vydáte na cestu. Kupovat ho ze zahraničí je už pozdě. Pokud se vám stane, že na to zapomenete, pojištění koupené až ze zahraničí (platné od následujícího dne) umožňuje Axa nebo TrueTraveller.
Pokud se ptáte kamarádů na zkušenosti s konkrétní pojišťovnou, ptejte se těch, kterým se na cestách něco přihodilo a řešili pojistnou událost. Reference “vždycky kupuju XY a jsem spokojený” je k ničemu, dokud se tomu člověku nic nestalo; že se to snadno koupilo a do e-mailu přišla v PDF kartička s kontaktem není na pojištění zrovna to nejdůležitější.
Je dobré před cestou také vědět jaké podmínky máte sjednané. Pozor na využívání cestovního pojištění k běžné kartě, tam je často problém, že ho jednak musíte aktivovat, neplatí automaticky a jednak, že má strašně malé krytí. Jaké je krytí si vždy předem ověřte, jestli je dostatečné. Nejdůležitější jsou léčebné výlohy, které by měly být spíše alespoň v nižších desítkách milionů, odpovědnost za škodu na životě a majetku, v řádech milionů, trvalé následky úrazy a smrt následkem úrazu (tady jde zejména o repatriaci), spíš aspoň milion a pak storno cesty (letenky, ubytování, zájezd) v řádech desítek tisíc a ztráta zavazadel, případně spoluúčast na škodě na zapůjčeném vozidle nebo zpoždění letu.
Základní lékárnička
S sebou byste měli mít léky, které pravidelně užíváte. Vedle toho i léky na obtíže, které se vám běžně dějí. Já si standardně beru jen něco s paracetamolem na snížení případné horečky a něco proti bolesti hlavy. A samozřejmě náplasti.
Za mě nemá smysl predikovat nemoci co se mi mohou přihodit a připravovat se na věci, kterými běžně netrpím. Já nemocná nebývám s ničím, žaludek mám dobrý, ale tohle je prostě individuální a každý by si měl vzít co si myslí, že potřebuje. Pár prášků moc místa nezabere a lepší je být připraven než překvapen.
Nouzové kontakty
Tři věci:
- je dobré, když někdo ví, kde jste – stačí nasdílet itinerář, ideálně s odkazy na konkrétní ubytování, stačí třeba nasdílet Google dokument, který můžete v průběhu upravovat, rodina má přístup a kdyby něco, může se podívat kde byste měli být a kontaktovat třeba hotel,
- je dobré, když víte kam volat, když se něco stane – minimálně číslo na lokální pohotovost, to je věc, kterou nemáte prostor Googlit a pak vědět kde mám zapsané číslo na pojišťovnu.
- je dobré, když o vás ví české úřady – netýká se to jen rizikových zemích, můžete být někde, kde se stane nějaká přírodní katastrofa, když svůj základní itinerář zapíšete do Drozda, české úřady vám mohou dát vědět instrukce kam se obrátit v případě nebezpečí, můžou vás informovat, že vůbec nějaké nebezpečí je a hlavně o vás vědí a mohou po vás třeba pátrat.
Ono se na 99 % nestane nic, tím méně něco, kde byste o sobě nedokázali vědět. Ale stát se může.
Místní zákony a kulturní zvyklosti
Základ je chovat se slušně a s respektem k místu a místním. Zažila jsem třeba situaci, kdy se kamarád v Thajsku dostal do potíží, když zašlápnul bankovku (s hlavou krále). Typické věci, nad kterými se zamyslet jsou oblečení (zejména v arabských a muslimských zemích) a veřejná konzumace alkoholu.