Při plavbě na Costa Fortuna jsem měla možnost zúčastnit se ship tour, prohlídky zázemí lodi, v částech, kam se běžně pasažéři vůbec nedostanou. Pro mě jako milovníka lodí všeho druhu to byl asi jeden z nejlepších zážitků z celé plavby. Prohlídka trvala přes 3 hodiny a vzali nás nejen na to nejdůležitější, tedy bridge a galley, ale také do prostor pro crew, skladu, prádelny nebo kanceláře elektrikářů. V článku si tu poznamenám, co mě zaujalo.
Je mi líto, ale článek nebude mít fotky. Teda aspoň ne fotky pořízené v zázemí. Vzít s sebou mobil bylo z bezpečnostních důvodů zakázané. Před prohlídkou jsme byli podrobeni bezpečnostní kontrole větší než při samotném nalodění. Vzala jsem si s sebou bloček s propiskou a i tu propisku chvíli řešili, jestli mi dovolí.
Bridge – kapitánský můstek
Hned první na řadě byl bridge, místo, odkud se řídí celá loď. Tady nás rovnou čekala ještě jedna bezpečnostní kontrola, vlastně už nebyla náročnější, ale ochranka této části lodi nás prostě musela zkontrolovat znovu. Už a pak na zdi za kormidlem byly vystavené plakety. Ty si loď vyměňuje s přístavem při plaketové ceremonii při první návštěvě přístavu. Logicky tu byly plakety z celého světa. Je to něco mezi obrázkem (diplomem) a medailí.
Kapitán lodi tu má obrovskou zodpovědnost. Jen na lodi je 4000 lidí a pak jsou tu lidi z lodi, s kterou by případně nastala kolize. Kapitánská kajuta je tak hned vedle můstku (ale tam jsem se teda bohužel nepodívala), kdyby něco. Fun fact – kapitán nevypadal tak, jak bych si představovala kapitána. Byl takový menší, s brýlema, bez charisma. Člověk, kterýho jsem na první dobrou tipla na kapitána, takový vysoký, silný, bělovlasý a stále usměvavý mořský vlk byl ve skutečnosti Guest Service Manager.
Na lodi platí pravidlo 4 očí – jsou tam vždycky dva (jak v letadle), buď kapitán a námořní důstojník nebo dva námořní důstojníci. 24/7. Kromě toho jsou tam ještě dva výhledoví důstojníci (lookouts), kteří s dalekohledy v ruce sledují a hlásí jakékoliv objekty nebo lodě, které mohou představovat hrozbu pro bezpečnou plavbu.
Bridge má 3 stanoviště. Jedno uprostřed a dvě po stranách. Ze všech se dá loď řídit stejně, ty postranní se používají hlavně v přístavu. Je na nich i obrazovka s kamerou ze stanoviště na opačné straně a je tam také okýnko v podlaze, kterým je vidět až dolů pod loď, jak připlouvá k molu. Kdybyste čekali 3 velká kormidla jak z filmu, tak nic. Kormidla jsou tu menší než volant u osobáčku a řadící páka na přidání rychlosti je jen takový maličký joystick, menší než na jachtičce.
Vlastně tam tak člověk stojí na místě s nejlepším výhledem na lodi a říká si, že to není až tak jiné než řídit jachtičku. Je to jen větší a je tam víc lidí, ale jinak to není složitější. Co má ale tahle loď navíc oproti jachtě ale i třeba nákladním lodím (cargo), je že nemá jen jeden truster, ale hned 6 trusterů. Trustery se používají při manévrování při dokování. Prý jsou to trustery, na které si nejvíc cestující stěžují (kvůli hluku). Já “odpíchnutí lodi” od mola trusterem ráda shora pozoruju.
Galley – lodní kuchyň
Na galley jsme šli až nakonec, ale asi chápete, že je to pro mě to druhé nejdůležitější. Místo, kde se vaří každý den pro asi 3 tisíce pasažérů a tisíc členů posádky. Snídaňový a obědový bufet, ale hlavně čtyřchodová a la carte večeře, což bych řekla bude logisticky nejnáročnější. Protože večeře probíhá ve dvou daných časech, vždy pro polovinu hostů najednou. Tedy v jednu chvíli je potřeba obsloužit 1500 hostů, u kterých dopředu nevíte co si z nabídky 3 předkrmů, 3 prvních hlavních chodů, 3 druhých hlavních chodů, 3 dezertů a ještě asi 10 jídel co jsou každý den k dispozici a jídel pro děti. A aby toho nebylo málo, tak někteří pasažéři mají třeba intolerance a mají jídlo nějak upravené. Aby se to nepopletlo, jsou tato jídla odlišená fialovým poklopem.
V kuchyni na to mají velký monitor, na kterém se průběžně aktualizuje, co si lidé objednávají (v součtu), takže je brzo vidět, co je ten večer v kurzu a co ne. Dopředu počítají s přípravou třeba 500 talířů od každého a pak se přizpůsobují. Objednávka jde do systému přímo od stolu, ve chvíli, kdy objednám. Přebytky ve výsledku nejsou ale zas až takový problém, pořád se mohou uplatnit druhý den v bufetové restauraci (pokud to není zrovna tatarák) nebo to sní personál.
V galleyi jsme byli v půl šestý večer a už tam měli připravené předkrmy a dezerty na večeři a připravovali lososa. První sezení na večeři začíná v 19.15. Taky pekli crostatu, která se tam točí jak blázen, je k dispozici každý den na každém bufetu.
Na jídla a dezerty mají receptový list, kde je u fotka, aby každý věděl jak má výsledek vypadat. Přestože to dělají v množství kolem 1000 kusů, recepty jsou psané na desetiny gramů – protože v tom množství už i ta desetinka gramu ingredience navíc dokáže být dost velký finanční náklad.
Galley má taky jediný (co jsem viděla) eskalátor na lodi, teda dva. Restaurace jsou na lodi dvě, jedna na přídi, jedna na zádi, obě jsou ale dvoupatrové, na třetí a na čtvrté palubě. Z kuchyně na jednotlivá stanoviště v restauraci je potřeba jídlo dostat. Přináší ho přímo číšníci a jejich asistenti na velkých tácech na rameni. Najednou nesou běžně třeba i 10 talířů naskládaných na sebe (jsou přikryté poklopy). Fyzicky je to dost těžká práce, protože i na nejbližší stanoviště ke kuchyni je to pár metrů, ale až na konec restaurace (k oknu na přídi nebo na zádi) je to pár desítek metrů. Ty eskalátory jim to usnadňují, aby k tomu nemuseli ještě běhat schody do patra.
Crew
Členů posádky je na lodi asi tisíc. Zdá se to hodně a je tam taky opravdu hodně různých pracovních pozic:
- důstojníci a námořní personál – kapitán, první důstojník, inženýři, navigátoři,
- zábavní personál – tanečníci, kapely, zpěváci, DJ, animátoři,
- služby pro hosty – (to je tak půlka veškerého personálu) číšníci, baristi, bartendeři, debaraséři, pokojová služba, recepce, průvodci exkurzemi,
- kuchyňský personál – šéfkuchaři, šéfcukráři, kuchaři, myči nádobí,
- technický personál a údržba – elektrikáři, technici, pracovníci údržby,
- zdravotnický personál – lékaři, zdravotní sestry.
Málokdo z nich se smí pohybovat mimo své pracovní stanoviště. V baru můžete narazit na kapitána, hotelového ředitele, ale ne na číšníka (kromě toho, co tam obsluhuje). Běžný personál se nemůže jen tak procházet ani po horní palubě.
Kromě kapitána, klíčových pozic a vyššího managementu jako je třeba hotelový ředitel má personál lodi kajuty pod úrovní hladiny. To znamená bez oken. Jsou taky mnohem menší a strozeji vybavné než kajuty hostů. Sdílí je většinou po dvou nebo po čtyřech, někde jsou i palandy. Čím lepší pozice, tím lepší kajuta pro míň lidí.
Personál tam má samozřejmě k dispozici vše, co je potřeba k elementárnímu přežití na takové lodi. Sezóna trvá 8 měsíců a většina personálu je najímána na celou dobu. Mají tu malou posilovnu, vlastní prádelnu – která je maličká, snad 8 praček, perou 24/7. Hádám, že toho zas až tak na praní osobních věcí nemají, protože jsou celý den v uniformách (a ty se perou jinde). Mají tu jídelnu, kde jim nevyvařují tak jako hostům.
A mají tu bar i s fotbálkem. Překvapilo mě jak malý, přišlo mi to tak na 25 míst k sezení. Před barem je ještě malá venkovní část “beach bar” s dvěma vířivkami a pár lehátky. Logicky moc místa tu nepotřebují, protože většina personálu je vždycky v práci. Na lodi neexistují dovolené a směny tak mají prakticky každý den celý den. Samozřejmě s nějakými přestávkami.
Třeba večerního číšníka jsem pravidelně vídala obsluhovat na snídaňovém buffetu i sklízet u oběda. Ty směny měl třeba (plus mínus) 8-11.30, 13-15 a 18.30-23.30. Aby měli volno celý den to se neděje vůbec, někdy mají půlden, to stačí aby vypadla jedna ta směna a mají dost času podívat se ven stejně jako my. Omezení v tom nijak nejsou, když je loď v přístavu, můžou ven stejně jako pasažéři, jen musí být zpátky o půl hodiny dřív. Například loď vyplouvá v 19.00, pasažéři musí být na lodi v 18.30 a personál v 18.00. Nečeká se prý na nikoho, ale nezkoušela jsem.
Práce na lodi je hodně náročná, pracuje se bez dovolené, kratší směny několikrát denně, na některých pozicích ani nepřijdou do kontaktu s denním světlem, většina personálu pracuje celé dny někde uzavřena v útrobách lodi a čerstvý vzduch vidí jen oknem. Jsou daleko od rodin. A pak jsou tam pasažéři, kteří jim to leckdy taky vůbec neusnadňují. Já jsem mírumilovný člověk, ale musím říct, že pár lidí bych tam na místě profackovala a obdivuju personál, že to zvládl s poker facem nebo dokonce s úsměvem. Holt asi trénink.
Prostory pro personál mě samozřejmě zajímaly hodně, ale cítila jsem se tam až nepatřičně. Nejvíc pak v “jejich” baru. Protože oni do “našeho” nemůžou a tohle byl jejich prostor.
Sklad
Takže ve skladu jsem byla 11. den plavby z 15, nakládalo se druhý a třetí den. Ta loď teda pluje nepřetržitě, ale i interně to tam evidentně dělí na ty jednotlivé záchytné body – tady to bylo z Barcelony přes Francii a Itálii na řecké ostrovy a zpět do Barcelony. Ten sklad byl velký a bylo tam spoustu věcí, ale byl vlastně už téměř vyprázdněný. Vůbec si nedokážu představit, jak to vypadá, když je úplně plný.
Vše ve skladu štosují jen do výšky ramen, ne až ke stropu, aby to nikomu nemohlo spadnout na hlavu. My byli v suchém skladu, ale mají tam samozřejmě i chlaďák a mrazák. Vše ani nenakládají najednou (třeba ovoce v Marseille a zbytek v Savoně), protože kdyby to měli nakládat najednou, tak se to za ten den co je loď v přístavu nedá stihnout naložit.
Kdyby vás taky zajímalo, kolik bylo na 2 týdny naloženo vajíček, tak 30 tisíc, 11. den jich zbývalo už jen 4 tisíce. Přišlo mi to celkem málo, zaručeně jsem někomu musela sežrat jeho příděl vajíček. Ale když se tak při snídaních rozhlídnu po stolech Italů a Španělů obložených hlavně donuty a croissanty, tak to nakonec asi může vycházet.
Prádelna
Velkou hotelovou kuchyň už jsem viděla, sklad mě nijak nepřekvapil, ale pračku na víc jak 15 kilo jsem ještě neviděla. Tady byly pračky na 180 kilo. Jedou 24/7, protože na lodi je hodně co prát – povlečení, ručníky, ubrusy a uniformy. Horko tam bylo dost.
Elektrikář
O elektriku na lodi se stará 6 lidí, aby všechno svítilo, pralo, vařilo a jezdily výtahy. A taky aby jela loď. Ta má 6 dieslů, 2 jsou v podstatě spíš rezerva. Každý ten diesel má výkon 8640 kW, celkově tedy 51840 kW. Když se jede pomaleji, což se zrovna jelo, když jsme byli navštívit bridge, jeli jsme jen na 3.
Divadlo
Povozila jsem se na otáčecím jevišti. Jinak tu mají ještě oldschool kulisy (loď je z roku 2003). Dneska už se dělá plátno, na které se promítá. Ale tady jsou normální fyzická pozadí, kterých tam můžou vyměnit až 20 a každé má snad 500 kilo, je to z těžkého materiálu – třeba zeď nebyla sice vysloveně z opravdových cihel, ale taky to nebyl žádný polystyrén.
V divadle mají celkem malou šatničku. Kostýmy jsou prý taky hodně starý, používají pořád ty samé. Hodně se jim tam ale mění personál, tanečníci a zpěváci, jsou asi ze 40 zemí, takže to pokaždé přeupravují na míry těch nových. Asi samostatný druh umění, divák nic nepozná.
Lodě jsou prostě láska
Měla jsem asi tisíc otázek k řízení a vaření, ale času bylo málo. Takže takovouhle ship tour si určitě ráda ještě někdy zopakuju zas na jiné lodi. Ale hádám, že moje meta držet na chvíli kormidlo takovýhle lodi zůstane spíš jen vysněná, protože jednak mě nenechali přiblížit na metr a jednak teda je to maličký kormidýlko co by se na selfíčku, co si ani nesmím pořídit nevyjímalo moc dobře. Tohle musím do příště nějak promyslet.