Chorvatsko na jachtě — Trogir, Stari Grad, Lastovo, Korčula

Loni jsme kvůli covidu na jachtu nevyrazili, o to víc jsem se těšila letos. Už pošesté. Tentokrát jsme vyplouvali z krásného Trogiru, jako už jednou před lety. Noc před odjezdem jsme všichni pražští přespávali v Brně, i tak jsme vyráželi už v 6 ráno. S hromadou řízků, jako pokaždé. V Trogiru na převzetí lodi jsme měli být v 5 odpoledne. Stihli jsme to krásně, i se spoustou zastávek na čůrání (a na ty řízky). Čekala jsem nějaké covidové průtahy na hranicích ale na rakouských a slovinských jsme projeli bez zastavení, na chorvatských nás navigace vzala nějakou myší dírou mimo hraniční přechod na dálnici. Tam nám sice rychle zkontrolovali doklady a testy, ale byli jsme tam jediná dvě auta. Při návratu na dálnici byla v protisměru slušná kolona.

Rezervaci jsme kvůli covidu odkládali o rok a z nějakého důvodu kolem toho jsme dostali jinou loď než jsme původně chtěli. Přicházeli jsme na to, co tam všechno chybí nebo je rozbité postupně den po dni. Nejhorší loď co jsme kdy měli, ale zas byla levná a měla největší kajutu na přídi jakou kdy svět spatřil. Victoria (Bavaria 46 Cruiser).

Sobota — příjezd do Trogiru a vyplutí na Vinišće

Nalodili jsme se, naskládali do lodi obrovský nákup a vyrazili směr zátoka Vinišće na ostrově Brač než se setmí. V téhle zátoce jsme kotvili předloni a v noci se strhla bouřka, která vytrhávala kotvy, v jednu chvíli jsme si skoro podávali ruce s kapitánem vedlejší lodi. Tentokrát nic, hladina byla nehnutá, až nezvykle mě neuspávalo houpání lodi, protože se prostě ani nehnula.

Neděle — Stari grad

Ráno jsme snědli muffiny od Leah a vyrazili za dobrodružstvím.  Chvíli po vyplutí jsme viděli prvního delfína. Pak jsme nacvičovali záchranu bumlíka (fenderu) jakožto “muže přes palubu”. Před lety nám takhle omylem vypadl v Itálii kapitán Jardík (při čůrání na zádi), tak to teď radši trénujeme. Tenkrát se nám trochu ztrácel ve vlnách, loď se i s bleskurychlou reakcí dost vzdálí. Dnes bylo moře klidné a bumlíka jsme zachránili (Jardíka tenkrát samozřejmě taky).

Navštívili jsme bunkr v zátoce Krušica na Šoltě a zátoku Mala Farska na Brači. Odpoledne jsme se upíchli na molo ve Starem gradu a šli si projít městečko. Mimochodem fakt krásné, i když maličké. V kavárně jsme si dali limču a vyrazili o kousek dál. Zůstali jsme na bójce v zátoce Zavala Luka a bylo to zadarmo, protože tam nebyl žádný pikolík, který by vybíral peníze. K večeři nám Leah připravila luxusní fajitas. Jak se později ukázalo, tentokrát náš jídelníček nebude obvyklé špagety s rajčatovou omáčkou prokládané svačinkami s lovečákem. Letos se tu rozjela nějaká gastronomická soutěž.

Pondělí — kolem Hvaru na Korčulu

Ráno bylo zataženo, vyrazili jsme směr Korčula, kde jsme chtěli večer kotvit. A znovu jsme hned ráno potkali delfína. Cestou jsme se byli podívat v přístavu ve Hvaru, jen jsme tam udělali kolečko a jeli jsme dál. Když jsme vyjížděli, přijížděla do přístavu loď plná  tancujících ožralých holek na přídi (asi v 10 dopoledne). Naznačili jsme kapitánovi soucit, on nám naznačil svou blížící se smrt.

Odpoledne jsme na chvíli vytáhli plachty, ale moc to nefoukalo. Upíchli jsme se v zátoce Slatina na Korčule na kotvě. 

Úterý — Lastovo

Dopoledne jsme si trochu zablbnuli na laně a tahali se za lodí a vyrazili směr Lastovo. Objeli jsme ostrov kolem majáku Svjetionik Struga, zaplachtili a dojeli do zátoky Skrivena Luka na koupačku a pak zakotvit do Velo Lago na Lastovu. Na zdravou vegetariánskou večeři od Kačenky.

Středa — Korčula město

K snídani jsem se rozhodla upéct focacciu, i když z předchozích pokusů v troubě udělat cokoliv, aby se to do minuty nespálilo, bylo jasné, že to spíš nevyjde. Na ranním sluníčku na moři těsto dobře kyne a před cestou do trouby to vypadalo krásně. Po cestě z trouby taky, ale jen zeshora. Spodek Kačka odřízla, ale dobré to bylo. Ale i tak jsem měla radost, konečně jsem vyzkoušela pečení na lodi, i když jsem si asi mohla vybrat nějakou příležitost, kdy jsme měli funkční troubu.

Vyrazili jsme rovnou na Korčulu, cestou jsme poobědvali jsme zeleninové karíčko.  Odpoledne jsme dorazili do města Korčuly. Už dost foukalo a byly vlny. Čekali jsme krátkou frontu na parkování u mola Marina Lumbarda, nevěděli jsme ani jak, dokud nám urostlý pikolík na člunku nevysvětlil situaci. Bylo to na “řecký” způsob, vyhodit kotvu a zároveň uvázat na molo. Úplně nám to nešlo, kotva nás nechtěla držet, vítr si s náma hrál. Předběhl nás katamarán, který to tam posadil jakoby nic. U nás to na třetí pokus taky vypadalo nadějně, už jsme drželi na lanech na molu a vykecávali se s pikolíkama, když nám řekli, že ta kotva je stejně blbě, ať si to jdeme přeparkovat. Školení pěkný, ale nakonec náš kapitán Kája přijal nabídku české posádky toho katamaránu, že nám na to půjčí jejich profi kapitána. I nás zaparkoval jakoby nic.

Nahodili jsme večerní dress-code a vyrazili na prohlídku města. Pár fotek památek a nakonec nás stejně nejvíc zaujalo rozbouřené moře  kousek vedle městského mola a v něm neovladatelná loď, která (jak to aspoň v tu chvíli vypadalo) byla kýlem zabodnutá do mělčiny.

Tady se k nám taky připojil Oldův kamarád Honza-Jirka, který toho času projížděl Chorvatskem po souši. Společně jsme šli na opulentní večeři do moc dobré restaurace Marco Polo. A s plným bříškem hurá spát. Tentokrát to i houpalo.

Čtvrtek — Pločica

K snídani full english breakfast od Norbiho. Všichni už máme tak 3 kila navíc, takže je to jedno. Přidal se k nám Honza, donesl rum, čerstvý chleba a croissanty, takže jsme ho vzali s sebou. Asi po deseti minutách na lodi ho někdo přejmenoval na Jirku a už mu to zůstalo. Vyrazili jsme nakouknout do té zátoky na druhé straně města, jak dopadla ta loď. Už tam nebyla, tak snad dobrý.

Dojeli jsme ke krásnému dvojostrůvku Pločica spojenému (vypadalo to z dálky, že plážičkou, ale) kamenitým kusem souše. Doplavala jsem tam, Kája s Kačkou dojeli na člunu. Ostrůvek byl plný kamenů, racků, králičích bobků a bodláků. Ideální na bosou procházku. K domečku na ostrůvku vedla krásná cestička, ale byl tam vstup zakázán. Kačka tam našla pemzu, kterou Kája prohlásil za jasný itong, takže po pár hodinách dohadů musel být proveden pokus vhozením do vody, při kterém prokazatelná pemza málem uplavala.

Zase hodně foukalo, asi 20 uzlů, byly velké vlny. Opět jsme se otočili v přístavu ve Hvaru. Večer jsme to píchli na bójku v Zavala Luka, tam co už jsme jednou byli zadarmo. Tentokrát ale přijel pikolík, zkásnul nás o 250 a s evidentním nadšením ve tváři prohlásil, že jsme letos první placení návštěvníci. No z toho my zas tolik nadšený nebyli. 

Večer kolem projíždělo lodní taxi, Honza-Jirka si ho objednal na ráno, aby ho vzal do přístavu na trajekt.  Dost mě to překvapilo, ale ráno v 7.45 tam byl na čas.

Pátek — Potkamenica, Racetinovac a Trogir

Ráno jsme odjížděli také brzo, měli jsme před sebou ještě dlouhou cestu a na odpoledne byla hlášená bouřka a nechtěli jsme v bouřce parkovat v přístavu mezi spoustou lodí. Kormidlovala jsem ze zátoky ještě v pyžamku a snídali jsme až za jízdy.

Jeli jsme do zátoky Potkamenica na ostrově Šolta podívat se na vrak. Plavali jsme kus od lodi, prohledali celou zátoku a nenašli ho. Místo toho jsme ale našli fakt obří mušle, takové jsem ještě neviděla. Po návratu na loď Kája zjistil, že si spletl zátoku a do té správné (Maslinica) už nás nevzal, protože málo času. Místo toho jsme ale mohli sledovat dalekohledem kotvení jamajské žehličky (a její posádku).

Zase byly velký vlny, před Trogirem jsme natankovali a dali ještě poslední zastávku na koupačku v zátoce Racetinovac.

Do přístavu jsme přijeli jen tak tak včas. Nevěděli jsme, že se máme nahlásit, takže jsme museli ještě jednou vyjet a počkat na povolení. Parkování se podařilo výborně, pochválili jsme kapitána Káju, poděkovali Neptunovi, vysprchovali se v přístavních sprchách a vyrazili na opulentní večeři.

Ráno nás s Jančou vyzvedl Honza-Jirka, který jel narozdíl od ostatních aut do Prahy a vyrazili jsme domů. Jako každý rok nadšení ze skvělých zážitků. Celkem jsme se naplavili 171 mil.

Tipy na cestování nejen do Chorvatska