Ne vždycky se všechno daří přesně tak, jak si představujeme. Při cestování jakbysmet. Mám ale tyhle drobné průšvihy ráda, protože se nakonec promění v zážitek, který si minimálně ještě dlouho pamatuju. Stejně tak to bylo, když jsem poprvé (a zatím kupodivu naposled), zmeškala letadlo.
Bylo to na cestě z Prahy do Buenos Aires v Argentině, s přestupem v Paříži. Bylo to v lednu a v Praze právě začal padat sníh. Vzlétli jsme po nějakém tom odmražování s velkým zpožděním a v Paříži přistáli asi tak 10 minut před plánovaným odletem mého navazujícího letu. V tuhle chvíli jsem pořád doufala, že to můžu stihnout — třeba bude mít let taky zpoždění, třeba o mě vědí a počkají na mě (ne, takhle to fakt nefunguje), možná, když strašně rychle poběžím z gatu na gate … Ale ne. Bylo pozdě. Běžela jsem sice jak o život, ale svému letadlu jsem stihla tak akorát zamávat z okna.
Když jsem znovu popadla dech, zjistila jsem, že v to nejsem sama. Dva kluci z letu z Londýna to nestihli také. Další let byl až druhý den, ve stejný čas. Takže co teď? Byla skoro půlnoc, takže aerolinky nám automaticky daly ubytování a nějaké poukázky na jídlo.
Odešli jsme na hotel (byl přímo na letišti, jen pár kroků od východu), dali jsme si drink a šli do svých pokojů. V těchto hotelech jsou na takové případy zvyklí, takže tam pro mě byli vybaveni vším, co bylo třeba — minipastičkou na zuby, kartáčkem a dalšími pár nezbytnostmi. Od téhle zkušenosti s sebou ale pastu, kartáček a náhradní kalhotky vozím pravidelně v příručním zavazadle na všech letech.
Domluvili jsme se, že si druhý den uděláme společný výlet do Paříže. Jak už jsem říkala, bylo to v lednu, milo mínus 8 stupňů a já byla na cestě do Argentiny, s nějakou zastávkou v zimě jsem vůbec nepočítala. Nikdo z nás. Měla jsem jen džíny, tenkou mikinu a tenisky. Ale jednou máš celý den navíc v Paříži, tak ho přece nestrávíš v hotelu. Takže jsme se snažili okouknout nějaké ty památky, ale jak jsme pokaždé, když jsme začali omrzat, vlítli do prvního baru, hodně rychle se to změnilo v tour de bar. Pak už jsme moudře ven i přestali vylézat a jen jsme se bavili nějakými barovými hrami.
Sebastian byl z Argentiny a Greg, Francouz, tam už také několikrát byl. Vyprávěli mi o krásách Bariloche, což nakonec zásadním způsobem ovlivnilo moje plány a do Bariloche jsem se skutečně jela podívat. A jsem za to moc ráda, bylo to nádherný!