Všechny trasy Svatojakubské pouti končí v Santiagu. Až na jednu. Pro ty, co po příchodu do Santiaga nejsou ještě připraveni na to, aby to všechno skončilo je tu prodloužení cesty, Camino de Finisterre / Muxía. Ani já jsem ještě nechtěla jet domů, naopak jsem chtěla zpátky k oceánu a tak jsem se vydala na tuhle prodlouženou trasu, která vede až na konec světa. Aspoň dříve si tedy mysleli, že tu konec světa je. Jestli vás Camino taky tak chytlo, tak tohle je krásná tečka na závěr.
To nejdůležitější:
- trasa trvá 3-5 dní, ideální jsou 4 dny, počítejte ale s nocí ve Finisterre a návratem do Santiaga až další den, pokud chcete být na západ slunce u majáku,
- na téhle trase je lepší bookovat ubytování předem,
- Finisterrana (certifikát) se vydává ve Finisteře (ve městě) od 10 do 18 hodin, kredenciál na razítka si vyzvednete ideálně v Santiagu (nebo pokračujete v původním).
Základní informace o Camino Finisterre
Camino Finisterre je jediná poutní trasa, která nekončí, ale začíná v Santiagu. Trasa má taky několik variant:
- Santiago → Finisterre – nejčastější volba, přímá cesta ze Santiaga do Finisterre, necelých 90 km
- Santiago → Muxía – klášter v Muxía je také významné poutní místo, ale tahle varianta (bez Finisterre) je spíš méně častá volba a je hlavně pro ty, kdy už třeba do Finisterre šli minule, délka je podobná, necelých 90 km
- Santiago → Finisterre → Muxía – mezi Muxía a Finisterre je to přibližně 30 km navíc a cesta mezi Finisterre a Muxía je hezká tím, že celá vede podél oceánu
- Santiago → Muxía → Finisterre – přestože je méně častá, dává mi větší smysl mít konec světa až na konci, tímhle směrem má trasa také o maličko lehčí profil
Rozdvojení cesty na Finesterru a Muxíu je na cca 60. kilometru od Santiaga, takže první 2+ dny je trasa totožná.
Délka trasy a počet dní
Těch 90 km se obvykle chodí 3-5 dní, mezi Finisterre a Muxía je to jednodenní 30 km úsek.
Etapy Camino Finisterre
Zatímco celé Camino jsem šla stylem „uvidím kam dnes dojdu“, tak na Finisterre se vyplatí trochu plánovat, přecijen tahle trasa má méně možností ubytování i míst kde se najíst a několik delších úseků kde nic moc není. Původně jsem si malovala jak to bude pohodových asi 22km na den (čtyřdenní trasa), ale s tím, že jsem chtěla přespávat spíš v nějaké větší vesnici, kde je něco jiného než jediné albergue, se mi tenhle rovnoměrný plán úplně rozbil.
- 3 dny: A Pena (29 km) nebo Vilaserío (33,5 km) → O Loboso (58 km) nebo Hospital (59 km) → Finisterre maják (87 km)
- 4 dny: Negreira (20,5 km) → Olveiroa (54,5) → Cee (73 km) – Finisterre maják (87 km)
- 5 dní: Negreira (20,5 km) → Santa Mariña (41,5 km) → Hospital (59 km) → Cee (73 km) – Finisterre maják (87 km)
U té čtyřdenní trasy to nevychází úplně rovnoměrně, ale většina lidí chce dojít právě do Olveiroa, je to prostě o trošku větší vesnička. Alternativně se dá bydlet ale ještě v hostelu v Mallón (2 km před Olveiroa) nebo Lago – Abeleiroas (5 km před Olveiroa), dřív už spíš ne, to si těch víc kilometrů jen přenesete na další úsek.
V plánu je potřeba taky počítat s přespáním ve Finisterre. Teda podmínka to není, ale typické workflow je: dojít do města Finisterre, asi 3 km od majáku → ubytovat se v hotelu (případně odpočinout a posilnit se) → bez velkého batohu vyrazit k majáku na západ slunce. Poslední autobus z Finisterre do Santiaga jede v 18.45, takže po západu slunce už ho nestíháte. Já teda západ slunce taky neviděla a přežila jsem to, ale zas bych nechtěla jet 3 hodiny busem bez sprchy (ale v mém případě bylo problém počasí, ne načasování).
Obtížnost a převýšení
Camino Finisterre není náročná trasa, ale rovinka to taky není. Cestou ze Santiaga (to je ve výšce asi 250m) je to první den pár menších kopečků nahoru-dolů, kterými postupně vyklesáte do asi 50m, abyste se pak zase nahoru vrátili postupnými stoupáními a klesáními do 450m, pak trochu níže asi do 300m oscilujete na relativně malých kopečkách a odtud vás kousek před Cee čeká sestup k moři.
Řekla bych, že to tu bylo místy o něco náročnější než na pobřežní cestě, ale zároveň jsem za sebou už měla trénink, díky kterému to šlo celkem snadno zvládnout.
Finisterrana
Stejně jako za absolvování Camino de Santiago dostanete Compostelu, certifkát, který to potvrzuje, za absolvování Camino Finisterre dostanete Finisterranu a v Muxía dostanete Muxianu.
Podmínkou je klasicky sbírání razítek do poutnického pasu, kredenciálu. Stačí jedno denně. Pokud máte ještě místo na razítka, můžete použít kredenciál s kterým jste přišli do Santiaga. V opačném případě (nebo pokud chcete nový) si vyzvednete kredenciál přímo pro prodloužení cesty.
Kredenciál pro Finisterru si můžete vyzvednout v Santiagu v Oficina de Acollida ó Peregrino (Pilgrim’s office), tedy na stejném místě, kde si vyzvedáváte Compostelu (akorát na opačné straně budovy, pro Compostelu jdete doprava, na informace a kredenciál doleva).
Certifikát Finisterrana si po ukončení cesty vyzvedáváte v informačním středisku Punto Información ve Finisterre, pozor při plánování odjezdů a tak na otvíračku, mají od 10 do 18 s pauzou na siestu.
Moje Camino Finisterre
Tady se podělím o nějaké ty pocity, zážitky a místa co mě zaujala na jednotlivých částech trasy. Vyrážela jsem po Camino Portugués po jednodenní pauze v Santiagu. Na Camino Finisterre jsem počítala se 4 dny, s tím, že první den jdu do Negreira a pak se uvidí. Tady už jsem si věřila, že čas na Caminu dokážu odhadnout, takže jsem předem bookovala ubytování na 4. noc ve Finisterre i pak na další zpět v Santiagu.
Santiago de Compostela → Negreira (~20,5 km)
Vyrazila jsem na pohodu po snídani přímo od katedrály, kam už tou dobou přicházeli poutníci. První část cesty za městem byla lesem, trochu do kopce, bylo zataženo, moc mě to nebavilo a nebyla jsem si jistá proč to vlastně prodlužuju, ale v prvním café baru (Os Arcos – výborný chleba s rajčaty a avokádem) jsem se zas naladila na svůj Camino rytmus a začla si to užívat.
Asi na 16. km je Ponte Maceira, krásné městečko na řece Tambre, kterému dominuje středověkký kamenný most, kolem jsou mlýny a kamenné domy. Je to hezké místo na zastávku, až bych řekla piknik, ale jaksi jsem s sebou na piknik neměla víc než láhev vody. Je tam i hezká restaurace s terasou u řeky (nebyla jsem, vypadá hezky, asi trochu lepší podnik).
Negreira je pak už takové malé městečko kde je toho na výběr spoustu, jsou tam obchody s potravinami, restaurace, kavárny. já tam byla v sobotu a chytla jsem i nějaké slavnosti s trhy a stánky s jídlem. Pro fanoušky kaváren doporučuju O Recuncho da Canaria.
Negreira → Olveiroa (~34 km)
Teda takhle, já skončila až v O Logoso, ale to je jen takový omyl proti plánu. Nebookovala jsem ubytování předem, protože jsem si nebyla jistá, jestli těch 34 km není moc ambiciózních a v pozdější fázi cesty se mi tam už nechtělo volat, že tam stejně za chvíli budu. Chyba!
Jak jsem psala, ta cesta se blbě rozděluje v tomhle úseku do 4 rovnoměrných dní a Olveiroa je po Negreira první větší vesnice po cestě. Tak jsem mířila tam, ale ubytovat se dá i třeba v Santa Mariña, ale to na mě zas bylo zbytečně brzo.
Z Negreira jsem vyrážela po dešti a cesta byla zase lesem, takže dost bahýnkem, nic zábavnýho. První zábava je v A Pena, tam je hezká venkovní „beer garden“ A Cabana, kde mi udělali úplně luxusně obří tostadu de jamón. Další vesnice je Vilaserio, pak taky O Cornado, kde sice není nic, ale je tam aspoň vending machine hned u cesty s tyčinkama a pitím.
V Santa Mariña je albergue Casa Pepa, které má přes ulici i restauraci, tady jsem si dala menu del peregrino a úplně přežraná jsem se vydala na další cestu. Chvíli jsem zvažovala zůstat i tady, ale bylo ještě brzo a měla jsem dost sil a nechtěla si nechávat tolik kilometrů na další den. Krajina je tu fakt celkem pěkná, je vidět daleko do polí, pak je tam i trochu míň příjemný kopeček s vyhlídkou do polí Mirador de Monte Aro kousek před Lago.
Do Olveiroa jsem přišla až před osmou večer a hned u prvního albergue mi hlásili, že celý město je vybookovaný. Zavolali mi odtamtud ale do O Logoso, který je o 3,5 km dál a bookla jsem si místo tam. Asi nemusím zdůrazňovat moje nadšení z tohohle logistického erroru, který mě donutil ve chvíli „konečně jsem po rekordních 34 km tady“ jít dál. A ještě jsem opustila městečko s vícero možnostma kde se najíst.
Olveiroa → Cee (~18 km)
Každopádně O Logoso mi taky dalo najíst, je tam sice jediné místo, A horta do mar, ale je super. Měla jsem tam večer menu del peregrino i ráno snídani.
Kousek za O Logoso je Bar O Casteliño, který má před sebou billboardek, ať se najíte tady, že pak dalších 15 km nebude jiná příležitost. Ten bar není nijak super, tak doporučuju kdyžtak pořešit i dřív, třeba právě v O Logoso, ale ta reklama nekecá. Po cestě byly teda hned na začátku dvě místa s nějakými banány, vodou a možná ještě něčím za donation, ale pak prakticky až do Cee už nic není.
Těsně před Cee je sestup táhlejším kopcem dolů a po mnoha dnech tady na mě zas vykouklo moře, tak to byl takový hezký okamžik. Cee je hezké pobřežní městečko, zase trošku větší, nemá moc žádné vysloveně historické centrum (takže jsem aspoň neměla tendenci courat odpoledne po městě a po krátké procházce jsem odpočívala hezky na hotelu La Marina a jeho restauraci.
Cee → Finisterre (~12 km)
Tohle už je taková celkem hezká cesta na závěr. Teda představuju si, že je to pěkný, když vyjde počasí. Mně celou cestu pršelo, na konci už lilo jako z konve a byla mlha, ale jinak si umím představit, že kolem pláží je to hezké a jsou i hezké výhledy. Poměrně brzo (vlastně při jasné viditelnosti nejspíš už z Cee) je v dálce vidět výběžek a na něm maják Finisterre (on je celkem velký, tak jsem obrysy viděla i skrz tu mlhu).
Asi 3 km před Finisterre začlo pršet opravdu nepříjemně, na cestě louže, kterým jsem se nedokázala vyhýbat, takže jsem dorazila s promočenýma botama i trochu promrzlá.
Po příchodu do Finisterre do města jsem si dala oběd, ubytovala se, vysprchovala se, chvíli si odpočinula, aspoň trochu vysušila boty, počkala asi do pěti odpoledne, takže mezitím přestalo pršet a vyrazila na maják s tím, že si tam užiju atmosféru, sednu do kavárny a počkám na západ slunce.
Finisterre → Maják Finisterre (~3 km)
Jak jsem opustila město můj plán se začínal krok za krokem rozpouštět v mlze. Respektive mlha začla tak houstnout, že na konci nebyl maják dost dobře vidět ani když jsem stála před ním. Cesta z města k majáku je celou dobu do mírného kopečka po štěrkové cestě která vede podél silnice. Se západem slunce už jsem tak trochu nepočítala od rána a tohle mi taky bylo líto. Na druhou stranu už jsem tu byla předloni za sluníčka a tohle počasí tomu prostě dávalo tu správnou magic atmosféru konce světa. Paradoxně to spíš posílilo můj zážitek.
Co je na samotném konci světa k vidění:
- kilometro cero – klasický camino patník se značením cesty, který už jako zbývající kilometry uvádí nulu (a taky nemá šipku), je nepřehlédnutelný nalevo po cestě k majáku (Španělsko má ještě jeden kiloemtro zero, ten skutečný nultý bod španělských silnic a ten je v Madridu a s caminem nemá nic společného,
- bota de Fisterra – kousek za majákem (obejdete maják zleva a jdete směrem k útesům, když kouknete doprava, je tam), bronzová socha poutnické boty na kameni, kterou vytvořil galicijský umělec Silvestre Gómez,
- cruz de Fisterra – kříž kam poutníci dávali mušle, kamínky a symbolické dary, ale když jsem tam teď byla, tak byl úplně uklizený, jen samotný kříž,
- maják – je to spíš takový barák, ne klasická věžička majáku a dovnitř se jít nedá, stojí tu od roku 1853 a je tam meteostanice,
- hotel O Semáforo – ano, ubytovat se můžete dokonce přímo u majáku a mám takový pocit, že jednou při nějaké z dalších cest to udělám, zdá se to být hezká tečka za caminem a přenocovat přímo tam musí mít atmosféru, hotel je navíc designovaný stylově „majákově“, ale není nejlevnější, zejména v sezóně (a doporučuju ho bookovat víc dopředu pokud ho chcete).
V kavárně na konci světa jsem sice poseděla a zapsala si tu do deníčku aktuální pocity. Mělo to tu výhodu, že jsem mohla sedět přímo „u výhledu“, protože v tom počasí tu skoro nikdo nebyl. Nechala jsem si tu dát poslední razítko (obrázek majáku) a zpátky do města jsem vyrazila ještě před západem slunce, který se v tomhle počasí stejně nedal moc čekat.
Na véču jsem zaskočila na úžasné argentické churrasco do Asador Criollo Los Argentinos, kde jsem nejenomže dostala snad půl kila kvalitního hovězího s přílohou a pitím za cenu poutnického meníčka. Navíc tu byla i fajn obsluha a atmosféra přicházejících poutníků. Prostě perfektní tečka za Caminem.
Finisterre → Santiago de Compostela (~3h, bus)
Ráno jsem počkala do 10 na otevření Punto Información, kde jsem si vyzvedla Finisterranu (na rozdíl od Santiaga tu chtěli občanku, ale stačilo foto v mobilu), skočila jsem na snídani a v 11.45 jsem už vyrážela busem do Santiaga. Lístek na autobus doporučuju koupit předem, zejména jestli máte preferenci v čase odjezdu. Těch autobusů jede za den asi jen 6. Lístek koupíte přes Flixbus.
Historie a tradice konce světa ve Finisterre
Název Finisterre má původ v latinském Finis Terrae, doslova „konec země“. Což si tak ještě ve středověku mysleli, protože maják, útesy a dál už jen nekonečný Atlantik. Po staletí sem tedy poutníci přicházeli jako k symbolickému závěru cesty, ale i starého já.
Zvykem bylo (a stále to hodně lidí dělá) nechávat tu boty, mušle a pomalované kamínky jako památku (až obětinu). Také se tu pálilo oblečení a boty jako symbol očištění, ukončení starého života a začátku nového. To už se dnes nedělá (a možná je to dokonce zakázané) z ekologických a bezpečnostních důvodů, ale zrovna když jsem tam byla tak kousek od kříže pod kameny někdo pálil.
Costa da Morte
Celá oblast kolem Finisterre se jmenuje Costa da Morte, tedy pobřeží smrti. Není to jen poetický název, jsou tu časté mlhy, ostré útesy, silné proudy a velké vlny, počasí je tu nepředvídatelné a v historii tu ztroskotalo hodně lodí. Na dně Atlantiku tu leží desítky vraků, příroda tu prostě má navrch. Je to nejnebezpečnější pobřeží celého Španělska.
