Španělská kuchyně – co a kde jíst ve Španělsku

Španělsko miluju a na jídle si tu pochutnávám. Model tapas nebo pinxtos a k tomu nespočet voňavých pekáren, kdy si skoro kdykoliv a kdekoliv můžu dát malé jídlo, dvě malá jídla nebo pět malých jídel, přesně podle toho, jak velký je můj hlad mi naprosto vyhovuje. A samozřejmě nadevše zbožňuju španělskou šunku. V součtu jsem už ve Španělsku strávila víc než půl roku a snědla jsem co se do mě vešlo, tak si troufám tvrdit, že moje expertíza už není na úrovni začátečníka.

Historie španělské kuchyně

Nejdřív něco málo k historii, protože ta do kuchyně zasáhla docela dost. Španělská kuchyně se ke středomořské kuchyni, je tedy poměrně zdravá, bohatá na ovoce, zeleninu, saláty, mořské plody a kvalitní olivový olej. Je ale silně ovlivněná historickými invazemi arabskou kuchyní, židy, kteří žili na Pyrenejském poloostrově a také kolonizací a novými ingrediencemi z „Nového světa“ po objevení Ameriky.

Arabové do Španělska přinesli pěstování rýže, na kterém je založen nejznámější španělský pokrm — paella. Jejich vliv je také patrný v používání koření, zejména šafránu a římského kmínu, slazení medem nebo přidávání mandlí a ovoce do jídel.

Po objevení Ameriky španělskou kuchyni obohatily brambory a opět pronikly do dvou známých jídel — patatas bravas a tortilla de patata.

Španělské produkty

Španělsko je největším světovým producentem a zároveň i konzumentem olivového oleje. Na Baleárských a Kanárských ostrovech a v přímořských oblastech (jimiž je Španělsko prakticky obklopené) jsou hojně dostupné ryby a mořské plody. Ty jsou ale ostatně dobře dostupné i ve vnitrozemí, v Madridu je dokonce druhý největší rybí trh na světě. Ve vnitrozemí se produkuje zejména maso, šunka a sýry.

Španělská šunka jamón ibérico a jamón serrano

Španělskou šunku bych mohla jíst pořád. V některých městech najdete obchůdky (jamonéria, bodegas) kde visí ze stropu kýty sušené šunky a na barovém pultu jsou jedna dvě nakrojené skoro na každém rohu. Ve většině restaurací a barů je také v nabídce talíř šunky jako předkrm nebo chuťovka k popíjení.

Jamón ibérico je sušená šunka z černých iberijských prasátek, která se chovají zejména ve středním a jihozápadním Španělsku. U nejkvalitnějších šunek se krmení prasátek před porážkou omezuje na olivy, kaštany nebo žaludy. Sušení šunky trvá minimálně 12 měsíců, ta nejlepší se suší až 48 měsíců. Na ovládnutí umění krájení španělské šunky tak, aby byla nejchutnější mají ve Španělsku i školy. Maestros cortadores jsou ve Španělsku uznávaní umělci.

Šunka jamón serrano je z bílých prasátek a je levnější. Obě šunky (přestože jsou sušené) jsou poměrně mastné a tím pádem chuťově výrazné, za mě určitě lepší než italské prosciutto.

Sýr — Queso manchego

Nejstarší sýr ve Španělsku je z mléka ovcí plemene Manchego. Vyrábí se ve 4 variantách tvrdosti podle doby zrání (od 30 dní do 24 měsíců).

Klobáska Chorizo

Tradiční španělský sušený salám z mletého věpřového, může být lehce i více pikantní.

Rioja — červené víno

V severním Španělsku, v oblasti La Rioja, se pěstuje vysoce kvalitní, celosvětově dobře hodnocené červené víno Rioja. Španělsko se díky své poloze řadí mezi producenty zejména červených vín. Výjimkou jsou ale například Kanárské ostrovy, které jsou proslulé bílými víny.

Pomerančový fresh

Za zmínku stojí ještě jedna věc, na které ve Španělsku doslova ujíždím a to jsou pomeranče. Těch je tu mraky a běžně všude dostanete v kavárně nebo k snídani džus z čerstvě vymačkaných pomerančů (zumo de naranja naturale). Co mě baví ale ještě víc je, že ve většině obchodů mají lis na pomeranče, kde jen zmáčknete páčku a džus si sami do lahve vybrané velikosti necháte udělat. Litr džusu v obchodě nestojí obvykle víc než 3 eura.

A teď už konečně ta španělská jídla

Španělsko je velké rozlohou, takže kuchyně se v jednotlivých regionech a na ostrovech liší, některé pokrmy jsou ale typické pro celé Španělsko.

K jídlu ve Španělsku často dostanete bagetku, někdy i s bílou česnekovou omáčkou alioli nebo rozmačkaným rajčetem s olivovým olejem.

Paella

Asi nejznámějším španělským jídlem je paella, nazvaná podle pánve, na které se připravuje dlouhým vařením na mírném ohni. Základem je rýže (celý pokrm může připomínat risotto, ale při přípravě se nemíchá) a podle druhu další suroviny — zelenina, kuře nebo mořské plody (nebo vše dohromady — paella mixta). Z koření je důležitý zejména šafrán, který paelle dává i typickou žlutou barvu. Paella pochází z oblasti Valencie a původní paella Valenciana je s kuřecím a králičím masem.

Paella se podává přímo v pánvi, ve které se připravuje a připravuje se v pánvi velikosti odpovídající počtu osob, pro které se dělá. Tedy když si ji objednáte ve třech, dostanete ji také v jedné pánvi, stejně jako kdybyste si ji objednávali ve dvou, jen bude větší.

V jídelních lístkách obvykle bývá poznámka „para dos personas“ (tj. že minimálně si ji můžete objednat ve dvou). Protože na paellu mám chuť neustále a zároveň dost často cestuju sama, podařilo se mi experimentálně zjistit, že otázce jestli by to šlo udělat pro jednoho ve víc jak půlce podniků vyhoví. A také jsou podniky, kde servírují „plato de paella“ (talíř paelly), kde to z pánve servírují po talířkách, tedy porcích pro jednoho. Ale to už mě zas tolik nebaví.

Hodně podobné jídlo je arroz al horno (rýže v troubě), ta se od paelly neliší ani tak v ingrediencích, jako ve způsobu přípravy — jak už název napovídá, peče se v troubě.

Tortilla de patata

Nebo jednoduše tortilla. Národní jídlo, omeleta připravená na pánvi z brambor, vajec, cibule a olivového oleje. Půlka Španělska nemá cibuli v oblibě, takže běžně jsou k vidění dvě varianty, s cibulí a bez. Výjimkou není ani tortilla s chorizem, tu mám zas nejradši já. Podává se obvykle studená, může být i na bagetce jako pinxtos.

Tortillu si můžete koupit běžně i v obchodech, v různých velikostech a později ji případně ohřát.

Tapas a pinxtos

Tapas jsou malá jídla, pinxtos bagetky s malými jídly (vzdáleně to připomíná naše chlebíčky, jen tam není vlašák). Jsou to jídla k mnohým příležitostem, jako malá svačinka, předkrm určený ke sdílení nebo chuťovka ke skleničce vína. A může to být skoro cokoliv. Olivy, šunka, sýr, chorizo, fritované kalamáry, malé steaky, kuličky z mletého masa, atd.

Patatas bravas

Nebo taky papas bravas nebo zjednodušeně jen bravas. Na kousky nakrájené brambory, fritované a podávané s červenou pikantní rajčatovou omáčkou a bílou česnekovou alioli. Taková blbost, ale mám to ráda.

Kroketky — Croquetas

Malé kroketky, které mohou být s ledasčíms, se sýrem (croquetas de queso), s kuřetem (croquetas de pollo), s rybou (croquetas de pescado) nebo se šunkou (croquetas de jamón). Šunkové mám nejradši a jsou také nejběžnější. Běžně se dá koupit jen jedna kroketka na ochutnání, někdy mají v lístku ale i celý talířek kroketek (to poznáte podle ceny, samotná kroketka nebude stát o moc víc než 1 euro).

Empanadas

Fritované taštičky plněné masem, sýrem nebo zeleninou jsou běžně k dostání snad ve všech pekárnách (v restauracích zřídka). Jsou hojně rozšířené i po celé střední a jižní Americe.

Gambas al ajillo

Bývá spíš mezi předkrmy, ale dávám si ho normálně k obědu nebo večeři, když nemám úplně velký hlad. Jsou to krevety restované v oleji (hodně oleje) společně s česnekem nakrájeným na plátky. Na stůl ho přináší v malé misce, olej většinou ještě syčí. K téhle dobrotě se přikusuje bagetka.

Polévky Gazpacho a Salmorejo

Gazpacho je světově známá studená krémová zeleninová polévka z rajčat, papriky, cibule, česneku a olivového oleje. Připravuje se za studena rozmixováním čerstvé zeleniny a je oblíbená zvláště proto, že je lehká a v horkých měsících osvěžující.

Salmorejo není tak slavná, ale mezi Španěly často oblíbenější. Připravuje se podobně, narozdíl od Gazpacha se ale přidává rozmixovaná bagetka, takže je polévka hustší. Dozdobuje se na malé kostičky nakrájeným vejcem a šunkou serrano.

Salmorejo mám radši. Obě polévky jsou opět běžně k dostání v obchodech v lahvi, tím, že se jedí za studena není potřeba žádný další způsob přípravy. Právě polévkou salmorejo často řeším malý hlad, že nestíhám něco připravit nebo jsem mimo kuchyň. Prostě si koupím lahev polévky a vypiju to přímo z ní.

Churros

A to nejlepší nakonec, dezert! Churros je fritované podlouhlé pečivo z odpalovaného těsta. Prodává se v první řadě v churreriích, kde připravuje ve velkých spirálách, z kterých se ukrajují podlouhlé kusy churros. Ty se podávají s horkou čokoládou, do které se namáčí nebo obalené v cukru.

Španělské nápoje

Káva

Španělé mají rádi silnou kávu, nejběžnější je pro ně café con leche (káva s mlékem), cortado (espresso s troškou mléka, podobně jako macchiato), případně café bombón (espresso na kondenzovaném mléku). Naopak ve Španělsku nejsou až tak obvyklé „hipsterské kavárny“ jako u nás, s nabídkou dobře připravených flat white, filtrované kávy, apod.

Sangría

Nápoj z červeného vína, ovocné šťávy, doslazený a s kousky ovoce.

Tinto de verano

Sangría je možná celosvětově rozšířenější, Španělé ale častěji pijí spíše Tinto de verano, které je sangrii podobné vzhledem i chutí, je ale svěžejší. Červené víno zalévají citrónovou limonádou La Casera.

Regionální španělské kuchyně

Jak už jsem zmínila, Španělsko má více regionů a každý má nějaké své vlastní speciality:

  • Aragonsko — migas,
  • Galicie — caldo Gallego, Vieira, tarta de Santiago,
  • Katalánsko — chanfaina, sofritom, crema Catalana,
  • Baleárské ostrovy — salsa Mahones (majonéza), sobrasada, tumbet,
  • Kanárské ostrovy — Pucher Canaria, omáčka mojo, gofio, polvito uruguayo,
  • Asturia — fabada,
  • Kastilia – La Mancha — la Galiano,
  • La Rioja — la menestra, plněné papriky, Rioja,
  • Valencie — paella de valenciana, fideua, agua de valenciana, horchata, farton,
  • Murcia — zeleninové placky,
  • Navarra — menestra,
  • Baskicko, Extremadura, Kantaber, Kastilia – León — nevím, navštívím, zjistím.

Španělské jídelní zvyklosti

Španělské jídelní zvyklosti se od těch českých liší poměrně výrazně, kromě toho „co jíme“ i v době „kdy jíme“ a významnosti jednotlivých jídel. V podstatě je to tak trochu peklíčko, protože když mám hlad na oběd nebo večeři, ve Španělsku ještě není čas oběda nebo večeře a restaurace mají klidně zavřeno.

Snídaně — desayuno

Na rozdíl od naší kuchyně Španělé mají jen malé snídaně, nejtypičtějším snídaňovým jídlem je pan con tomate — krajíc chleba (opečený) s čerstvým rozmačkaným rajčetem, pokapaný olivovým olejem, případně doplněný o sýr nebo šunku. Případně na sladko, s nutellou, popř. i ovocem.

Svačinky — almuerzo y merienda

Almuerzo (dopolední svačinka) a merienda (odpolední svačinka) jsou běžné, většinou znamenají sýry, obložené bagetky, toasty, saláty. Většinou je najdete v meníčkách jako bocadillos, tostas, montaditos.

Oběd a večeře — comida y cena

Hlavním jídlem dne je oběd, který je později (cca 14 – 16h) a trvá déle než u nás. Večeře je už menší, začíná později (kolem 20 – 21h). Většina restaurací ve Španělsku otevírá pouze v době obědů a večeří, před cca 13 a od 16 do 19.30 bývá zavřeno. V té době je ale pořád možnost najíst se v kavárnách, pekárnách nebo tapas barech.

Restaurační řetězce

Po celém Španělsku najdete také řetězce tapas restaurací. Nejsou to žádné špičkové restaurace a jídlo je spíš průměrné, ale občas zajdu, když chci jít „na jistotu“ — což pro mě znamená kombo vyberu si, nebude to stát majlant, nebude to špatné a bude to rychle.

Takovými podniky jsou 100 Montaditos a Lizarrán. Třeba v Lizarránu to funguje tak, že každé malé jídlo (pinxtos) má krátkou nebo dlouhou špejli, což určuje jeho cenu (všechna s krátkou stojí stejně, všechna s dlouhou stojí stejně). Něco je vystaveno přímo na baru a můžete si dát rovnou na talířek, s jinými chodí rovnou z kuchyně s plným talířem jednoho druhu jídla a vy buď chcete nebo ne. Jednoduché a efektivní. Tím, že vybíráte očima je navíc vyřešeno i to, že opravdu víte, co si objednáváte.

Chování v restauraci a placení

V restauracích to funguje jako u nás, někdy si můžete sednout sami, jinde čekáte na usazení. Ve vyhlášených restauracích nebo tapas barech, zejména ve velkých městech jako Barcelona nebo Madrid, kde navíc neberou rezervace, je běžné, že přijdete zapíší si vás a řeknou vám, že místo bude třeba za půl hodinky. Vy si koupíte na baru skleničku červeného, případně i nějaké malé „ready-made“ tapas a čekáte společně s ostatními. To má svoji atmosféru.

Jak jsme u nás zvyklí, že se nás několikrát během večera číšník přijde zeptat, jestli vám chutná, jestli chcete další pivo, případně ho rovnou přinese, tak to ve Španělsku moc nefunguje. Klidně vás nechají sedět bez povšimnutí docela dlouho. Takže pokud máte příležitost chytit číšníka očima a říct si o něco dalšího nebo o placení, neváhejte!

Španělé prý hodně preferují hotovost a pravdaže existují podniky, kde kartou zaplatit nejde, ale snažím se platit kartou všude a dokážu vyžít s hotovostí 100 eur na měsíc, takže žádný velký problém karty určitě nejsou. Stejně tak placení malých obnosů v supermarketech — bez problémů jednu vodu kartou.

Dýška ve Španělsku moc nefrčí, takže je úplně v pořádku nic nebo centové zaokrouhlení.

A konečně angličtina — ta je v turistických oblastech samozřejmostí, ale mimo turistické zóny už tolik ne a dokonce ani jídelní lístek nebývá ve španělštině. Je tedy dobré se naučit pár základních slovíček, minimálně aspoň na ty potraviny, které nejíte.

Španělská kuchyně – co a kde jíst ve Španělsku
5 (100%) 5 votes

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *