Poznejte Paříž za 3 dny. Taková typická délka výletu na prodloužený víkend. Ano, i já jsem takhle zažila spoustu měst. Dá se to stihnout? Samozřejmě, na hlavní památky Paříže 3 dny stačí a ani nebudete muset ukusovat croissant v poklusu. Poznáte ale Paříž? Ne. Poznáte turistické atrakce a spojnice mezi nimi. Cestou spíš než Francouze potkáte turisty jako jste vy. Výlet si užijete, o tom žádná. Ale někdy je lepší trochu zpomalit, nadechnout atmosféru města a pořádně si ho vychutnat. A od toho je tu slow travel.
Co je slow travel
Slow travel je koncept cestování, který se zaměřuje na větší prožívání a vychutnávání navštívených míst, primárně tedy tím, že v nich strávíme víc času, abychom je dokázali lépe poznat. Přináší zkvalitnění zážitků, lepší spojení s lidmi, místní kulturou, gastronomií i lidmi.
Hlavním aspektem slow travelu je zpomalené tempo, delší setrvání v jedné destinaci. To umožňuje cestovatelům místo lépe poznat, seznámit se s lidmi, vidět víc než jen turistické highlighty.
Co znamená slow travel pro mě
Nebudu lhát. Já si samozřejmě navštívené země odškrtávám a počítám. Miluju dvoudenní tripy po evropských městech a nemám problém oběhat celý Řím za jeden den. Člověk si jen tak narychlo odskočí něco odcestovat a obratem je zpátky doma ve svém pohodlí. Ale taky miluju upíchnout se někde na měsíc nebo na tři, jezdit odtamtud na výlety a chodit na kafe do stále stejné kavárny, kde už jsem tak trochu štamgast.
Uznávám obojí, jsem takový mix cestovatel. Pro někoho může slow travel hraničit s digitálním nomádstvím, ale tam já úplně nejsem. Necestuju roky v kuse, vždycky se vracím domů. Má nejdelší cesta byla 4 a půl měsíce a zrovna tohle pomalé cestování úplně nebylo. Mé delší pomalejší cesty byly tak na 3 měsíce a i tam jsem během cesty poznala víc míst.
Připomněla jsem si to, když jsem strávila 2 týdny v Paříži a znovu se to potvrdilo, když jsem byla měsíc ve Valencii. Nejvíc si užiju a opravdu poznám místo až při několikáté návštěvě. Až když už se nehoním za památkami. Nebo když na ty památky mám spoustu času a netrávím ten čas jenom tím.
Užívám si město jako takové, nasávám atmosféru, motám se zapadlýma uličkama, sleduju lidi jak popíjí kafe nebo sangríu na náměstíčkách, o kterých nikdy nikdo do žádného průvodce nenapsal. A vysedávám tam s nimi, nikam nespěchám.
Já třeba nepatřím k lidem, co se vyžívají v muzeích a prohlídkách vnitřních prostor. Vstupy kupuju hlavně v přírodě a nebo na budovy, z nichž je nahoře výhled. Představa vystát během víkendu několik dlouhých front mezi netrpělivými turisty mě děsí. A sebere to další spoustu času na poznání města.
Paříž pro mě není zahlídnout namačkaná mezi davy Monu Lisu v originále. Paříž je posedět s horkou čokoládou u venkovního stolečku a sledovat život města.
Výhody slow travel
Proč mám delší pobyty ráda já jsme si řekli, ale pojďme se podívat na objektivní výhody:
- Levnější doprava – ráda přepočítávám letenky na CPD (Cost-Per-Day), letenka za 3 tisíce „není stejně drahá“ když letíte na víkend jako když letíte na dva měsíce.
- Levnější ubytování – tady už přímo, jak Booking, tak Airbnb nabízí u mnoha ubytování slevu za delší pobyt už při týdenním pobytu, u měsíčního je to ještě mnohem výhodnější.
- Zmizí FOMO tohle už nestihneme, tady pršelo a nemáme hezkou fotku, tohle všechno ještě musíme stihnout, jestli nám to teď ujede, už to neuvidíme. Je to trochu stresík. Akorát pozor, celkem běžně se mi stane, že mám právě na ty památky spoustu času a pak to se stejným stresíkem nakonec stejně doháním poslední den tříměsíčního pobytu.
- Není potřeba dovolenou po dovolené – když jsme loni za týden projeli celé pobřeží Amalfi, vylezli na Vesuv, prozkoumali Neapol a pak se vydali vlakem prozkoumávat Řím, po návratu jsme byly zralý na volno. Slow travel není takhle vyčerpávající.
- Víc než highlighty – logicky toho člověk stihne víc. Víc památek, víc pláží, víc vyhlídek, víc kaváren, víc jídla. Každý máme to svoje. Já jako foodie logicky za 3 dny nemůžu stihnout ochutnat desítky dobrot lokální kuchyně. Člověk musí mít prostor trochu zkoušet, aby si mohl něco oblíbit.
- Skoro místňák – nic se nevyrovná tomu, když mi v cizím městě v kavárně řeknou „vítejte zpátky“. Pár náhodných lidí, s kterými občas můžete dát smalltalk nebo i něco víc člověka k místu připoutá úplně jiným způsobem.
