Rok 2020 cestování prý asi úplně nepřál. V březnu jsem se neplánovaně vracela z „prodlouženého víkendu“ v Asii a ještě v červnu jsem byla přesvědčená, že do konce roku prostě nikam jezdit nemá cenu. Pak se to ale nějak obrátilo a v duchu „kdy jindy než teď“ jsme koupili letenky do Tirany v Albánii. Se skoro měsíčním předstihem, takže jsem do poslední chvíle tak trochu počítala s tím, že třeba ani nikam nepoletíme. A nakonec jsme na Balkáně zůstali skoro 4 měsíce. Co se cestovatelsky vydařilo?
- být v zahraničí celkem 117 dní,
- navštívit 7 zemí (z toho 3 poprvé a 3 bych asi ani neměla počítat).
Konečně Istanbul
Turecko a Istanbul řadím mezi takové ty „základní“ destinace, kam by se měl člověk podívat dřív než sjezdí Asii nebo Jižní Ameriku. Takže už to byl docela dlouho můj rest, který se mi konečně podařilo napravit. Vyrazila jsem na týden hned po narozeninách, dala jsem si to jako dárek. Na cestování v zimě do destinací, kde není teplo úplně zvyklá nejsem. Ale bylo tam o něco tepleji než u nás, většinou svítilo sluníčko, hodně jsem chodila a na každém rohu se šlo zahřát tureckým čajem, takže to bylo dost fajn.
Asi nejvíc mě tu nadchly (kromě architektury) bohaté turecké snídaně, což je taky důvod, proč jsem moc neochutnala ze zbytku turecké kuchyně a tudíž jeden z mnoha důvodů, proč se sem musím ještě vrátit. Istanbul je krásné město se spoustou možností procházek, hezkých posezení, dobrého jídla a milých lidí. Je tu levně a dokázala bych si představit tu nějaký čas žít.
Prodloužený víkend na Filipínách
Výlet na Filipíny byla asi nejdražší cesta mého života. Z původního plánu strávit 6 týdnů v Asii zůstalo 7 dní a to včetně cesty tam a zpátky. Vyrazili jsme s Pepou, Milanem a Honzou totiž 9. března.
Věděli jsme, že třeba může dojít ke komplikaci s letem, ale odletět se podařilo v pondělí v pohodě. Jenže už ve čtvrtek se začaly objevovat zprávy o plánovaném uzavření českých hranic (to nás ještě nechávalo relativně v klidu), ale v pátek ráno už se mluvilo i o zavírání filipínských letišť. Zrovna jsme opouštěli ostrov Bohol a plánovali jet na jeden menší ostrov. S aktuálními zprávami jsme se ale rozhodli raději změnit plán a jet na Palawan, který je velký a kdybychom tam náhodou třeba museli zůstat déle, než bylo v plánu, tak by to tolik nevadilo, protože je tam hodně co dělat a zažít. Jeli jsme rovnou na letiště, abychom se rozhodli přímo podle informací tam. Jenže už cestou začínaly nabírat zprávy na obrátkách, řidič nám řekl, že jsme měli štěstí, že Bohol pozítří úplně zavírají (nebudou tam jezdit lodě). Na letišti byly velké fronty u okýnek jednotlivých společností. Nápad vyrazit hned po ranních zprávách na letiště asi nebyl jen náš.
Na letišti nastal radikální obrat pozic v týmu. Od začátku výletu jsem byla za panikářku já, už jen proto, že jsem zmínila možnost s komplikacemi s rušením letů. Na letišti to byli ale kluci, kdo najednou místo Palawanu začali řešit, že by bylo nejlepší přebookovat letenky a jet domů. Moc se mi nechtělo. Lety ale doslova mizely před očima (jakože než jste dokončili objednávku, let byl vybookovaný), kluci už fakt neuvažovali jinou variantu než jet domů, tak jsem začla řešit letenky taky, abych tam nezůstala sama. To by se mi totiž v téhle situaci teda taky nelíbilo. Trochu potíž byla, že moje zpáteční letenka nebyla z Cebu, ale ze Singaporu, protože jsem měla z Cebu ještě letenku do Kambodže. Musela jsem tedy zároveň přebookovat na nejbližší termín letenku ze Singaporu přes Dubaj do Prahy a zároveň sehnat let, co mě dopraví do Singaporu. U stánku Air Asia byla fronta jak blázen, tak jsem si tam sedla do kouta na zem, vytáhla notebook, z hotspotu celou frontu přeskočila a koupila poslední místo v letadle do Singaporu za hodinu a půl. V rychlosti jsem se rozloučila s klukama, kteří ještě nic koupeno neměli, vyměnila zbylé filipínské pesos za dolary (z eur se už ten den vydali) a vyrazila na let. O chvíli později psali kluci, že nakonec jedou až ve středu, že už se jim nic dřívějšího nepodařilo sehnat. To mi teda zkazilo celý den, protože to bych s nima samozřejmě ráda zůstala, kdybych věděla, jak to dopadne.
Jinak to byl ale hezký výlet, viděli jsme Chocolate Hills, Lobok river, prošli si Cebu. Ano, jsem trochu naštvaná, že jsem při své druhé návštěvě Filipín navštívila právě ta místa, která znám z první návštěvy a ta nová nás měla čekat až později. No co už. Filipíny mi moc nepřejí, poprvé horečka dengue, podruhé covid-19, tak snad to jednoho krásného dne do třetice všeho dobrého vyjde!
Ze Singaporu jen letiště
V Singaporu jsem měla na přestup skoro 24 hodin. Singapore je moje láska a cesta do města z letiště je superjednoduchá, ale s ohledem na situaci jsem zvolila smutné, nicméně asi rozumnější řešení a zůstala jsem na letišti. Vybrala jsem si jeden z hotelů přímo v letišti, takové ty malé pokojíčky fakt jen na přespání. V ceně bylo i ovoce a pití. Rozhodla jsem se ten čas využít aspoň k pořádnému prozkoumání letiště, které je možná nejlepší na světě. Ten čas se tu někam podívat jsem nikdy neměla. Teď jsem si to hezky večer naplánovala, ráno jsem vstala, šla na early check-in poslat batoh do letadla a jen s malým batůžkem jsem vyrazila na skoro celodenní výlet po letišti. Taky jsem s sebou měla novou kartu na letištní salónky, které jsem měla poprvé možnost využít, tak jsem neváhala a poslední dvě hodiny před odletem se šla posilnit do salónku.
V Dubaji jsem měla přestup s čekáním asi 9 hodin. Tam jsem zamířila rovnou do salónku. Výběr jídla a zákusků byl nekonečný, dala jsem si i k pití prosecco a pořádně si (v tu chvíli dle předpokladu poslední letošní minuty v zahraničí) to užila. Na konec svého pobytu na Dubajském letišti jsem si zabookovala v salonku sprchu a vyrazila na let hezky vyfreshovaná.
Tříhodinový výlet na Slovensko
Na prvního máje jsem si udělala krátký výlet. Dojela jsem na Slovensko a projela se kousek na Slovenskou-Rakouskou hranici, kde jsem čekala na repatriační autobus ze Španělska. Takovej přiblblej výlet, ale celý to bylo velký dobrodružství, takhle nějak se musí cítit agent 007 v akci.
Balkán — Albánie a Makedonie
Na začátku června jsme se měli odstěhovat na neurčito do španělské Sevilly, ale nestalo se. Zrušený let, Španělsko v kritické situaci a pro cizince prakticky uzavřené. Náhradní plán jsme neřešili, prostě jsme počítali s tím, že situace není cestování příznivá a nejméně do konce roku se z Česka ven nepodíváme. Už v červenci jsem ale zase začala pokukovat po letenkách. Koupili jsme jednosměrné letenky do Tirany a nakonec i s předstihem zarezervovali ubytování na první měsíc. A na začátku sprna vyrazili.
Postupně jsme projeli skoro celou Albánii, pobyli jsme ve vnitrozemí v Tiraně, na horách v Thethu, na jihu v Sarandë i u pivovaru v Korçë. Přes víkend jsme jezdili na výlety, v týdnu docela dost pracovali.
Pořád jsme protahovali návrat domů, mimojiné jsme se nechtěli vracet z covidově celkem bezpečné země domů rovnou do lockdownu. Postupně nám také začaly ubývat možnosti jak se domů dostat. Původní lety napřímo z Tirany do Prahy se zrušily, později jsme vymysleli krásnou cestu trajektem do Itálie do Bari a odtud letecky, ale Itálie pak omezila vstup českým turistům. Nakonec jsme se rozhodli zůstat ještě na Balkáně. V Albánii nám už končila víza, mezi Makedonií a Kosovem jsme se nakonec rozhodli jet do Makedonie a strávili další 3 pěkné týdny ve Skopje a skoro každý den chodili do Old Bazaaru.
Cestovatelský plán na rok 2021?
Rok 2020 byl poučný v tom, že plánování je v téhle situaci zbytečné. Neplánovala jsem moc nikdy a teď je to o to slabší. Plán nemám vůbec žádný. Ale samozřejmě jsou tu nějaká přání. Ráda bych se podívala v zimě na hory, za sněhem. Ano, u mne hodně neobvyklé přání, ale sníh (myslím pořádné závěje sněhu) jsem už neviděla několik let a stýská se mi.
Ráda bych, aby cestování za hranice bylo zas celkem normální a na jaře nebo v časném podzimu bylo možné zase vyjet bez jakýchkoliv komplikací. Letošní Balkán mě dost nadchnul a asi bych vybírala v destinacích jako Bulharsko, Rumunsko, Turecko nebo Gruzie, zkrátka od nás spíš na východ. Trochu se mi zastesklo po exotice a po Paříži. Zároveň už je to docela dlouho, co jsem nebyla ve Španělsku a sním o návratu do Portugalska. Španělsko, respektive Kanáry, si umím představit ještě v zimě, ale jak říkám, neplánuju, počkám si, co příští rok přinese.
Taky jsem se koronavirem nenechala zastrašit a cestovala. I když teda ne tak ve velkým jako ty. 🙂 https://prosmejdimesvet.cz/muj-rok-2020/ Tu Albánii ti teda tiše závidím. 🙂 Hodně štěstí do roku 2021, ať se ti cestovatelská přání vyplní. Hlavně to Rumunsko ti ze srdce doporučuju.