V parku v Marbella

Rok 2019: na 3 měsíce do Malagy, na skok do Mexika, Dubaje, Anglie a Chorvatska

Lidi mi občas říkají, že jsem víc pryč než doma. Až letos to ale byla pravda a skutečně jsem v součtu strávila v zahraničí víc jak polovinu roku. Přitom ale zemí jsem navštívila jen polovinu oproti předchozímu roku. Většinu času jsem totiž strávila ve Španělsku. Ve španělštině si už čtu knížky i koukám na filmy. Né že bych tomu teda úplně rozumněla, spíš se snažím udržet co nejvíc v kontaktu s jazykem. A v létě se mi podařilo dokončit dálkově tříletý obor kuchař-číšník na učňáku a udělat tak další krok ke své možná na důchod kavárně-cukrárně-pekárně-bistru. Z cestování se v číslech podařilo:

  • být v zahraničí celkem 195 dní,
  • navštívit 8 zemí (z toho 2 poprvé),

Las Palmas na Kanárských ostrovech

Do Las Palmas jsem přiletěla ještě před začátkem roku. Poprvé jsem si tu vyzkoušela bydlení v klasickém krátkodobém pronájmu. Majitelka šílená, ale cena a poloha skvělá. Měla jsem to kousek do svého oblíbeného Café Regina i na pláž Las Canteras. Dokonce jsem z toho na malou chvíli i začala běhat. A právě tady mi jeden můj klient napsal pár řádků, které rozsekli moje váhání nad tím, jestli nezačít psát travel blog. Za dva dny už jsem měla pět článků a velkou radost jak mě to chytlo.

Las Palmas, Gran Canaria

V Las Palmas jsem úplně random náhodou potkala na paella párty od coworkingu Lucku, která bydlela v bytu po Jindrovi, v kterém jsem málem mohla bydlet i já. Chodily jsme na jógu, kafíčko i polvito uruguayo. A nepřestaly jsme později ani v Praze (teda až na to polvito), dokonce jsem Lucku asi na měsíc ubytovala, aby mi za odměnu mohla vařit extra spicy boloňské špagety.

Mexiko a Belize

V Las Palmas jsem byla až do března, ale v mezičase jsem s klukama internetovýma byla domluvená na měsíčním výletě do Mexika. Oni letěli z Prahy, já ze Španělska, sešli jsme se v Cancúnu. Byli jsme v čtyřech, takže jsme si na celý měsíc půjčili auto a objeli část Yucatánu — Playa del Carmen, Tulum, Bacalar Chetumal.

V Chetumalu jsme nechali auto a vydali se autobusem do Belize. Už si radši nepamatuju, jak se to stalo, ale rozhodli jsme se, že bude nejlepší, nejlevnější a nejzajímavější ubytovat se v Belize city a na ostrov Caye Caulker jet na výlet lodí. Zajímavé to každopádně bylo, horší místo než Belize city jsem nejspíš nikdy nenavštívila. Jak to šlo, přesunuli jsme se nakonec na Caye Caulker, kde to sice bylo turističtější, ale zase se tam nemusel člověk bát projít sám pomalu i za světla. Do Chetumalu jsme se pak vrátili lodí.

Mexiko

Pak jsem pokračovali v cestě Mexikem — Valladolid, Holbox, Isla mujeres. Poslední den v Cancúnu jsem se odpojila, protože můj let zpět na Kanáry byl o něco dřív a s přestupem v Mexico city, kde jsem měla čas i na rychlou prohlídku města.

Valencie

Už v dubnu jsem se zase musela vrátit do Španělska a to rovnou do krásné Valencie. Zůstala jsem týden a udělala si i výlet k jezeru Albufera.

Valencie -Ciudad de las Artes y las Ciencias

Malaga na 3 měsíce

A pak konečně přišly víc jak 3 měsíce v Malaze. Těšila jsem se že budu opravdu už víc žít v cizí zemi, ne tam jenom turistikovat a že zas chvíli v kuse nebude můj vztah na dálku. Bohužel jsem tedy kvůli závěrečným písemkám a praktickým zkouškám na učňáku musela během těch tří měsíců třikrát na otočku zpět do Prahy, což způsobilo nejedno proklínání se proč proboha jsem si vymyslela tohle studium, ale jednou jsem začla tak jsem zatla zuby, lítala sem a tam a školu dodělala.

Výhled nad Benalmadenou

Do Malagy za námi přijelo spoustu známých i neznámých, některé kamarády jsem tam dokonce potkala úplně neplánovaně. Na úplný pocit, že někde žiju mi ale ty tři měsíce nestačily. Člověk to vše bere tak nějak dočasně, takže se nestihne a ani nesnaží pořádně zabydlet.

Zadar a wakeboarding

V sprnu jsem si tak jednou ve středu povídala v Alfabetu s kamarádem na snídani o wakeboardingu a v sobotu už jsem, jako správná „yes girl“, zaplnila volné místo na jejich výletu do Chorvatska (mimojiné i na wake). Počasí parádní, jídlo mňam, zábava nekončící, akorát ten wake mi teda moc nešel.

Chorvatsko - Krka

Do Chorvatska na jachtu

Jako už snad pátý rok pravidělně, vyrazili jsme i letos s kamarády na jachtu. Tentokrát ale ve složení bez kapitána Mojmírka. Místo něj jsme měli dvojici kapitánů, kteří si s námi odjeli svoji kapitánskou premiéru. Sice jsme teda byli za pokusný králíky, ale ještěže jsme Kájovi ty kapitánský zkoušky k narozeninám dali, protože jinak bysme seděli doma na suchu. Nevyhnuli jsme se teda nějakým těm hysterickým výstupům aka „Karle, parkuješ to moc blízko skály“, nezašli jsme na opulentní večeři, protože jsme úplně nezvládli zastavit v přístavu a při jedné noční bouřce jsme se celí promočení strachovali o holý život. Ale jinak to byla obrovská zábava jako vždy (až teda na tu půlhodinku, kdy mě vlny odnesly na paddleboardu málem na širé moře a nešlo se proti nim otočit).

Kotvení v zátoce na jachtě

Podzimní Budapešť

Na začátku listopadu jsem opět jeden den řekla „jedu“ a druhý den už seděla v autobuse do Budapešti. Díky příjezdu asi v pět ráno jsem měla příležitost vidět prázdné město při východu slunce, což jednak bylo nádherné a druhak neopakovatelné, protože přes veškerou tu nádheru prostě nikdy víc takhle brzo asi vzhůru ve městě nebudu.

Východ slunce v Budapešti

Bournemouth a jih Anglie

Nechala jsem se zlákat na hodně levnou letenku do hodně drahé Anglie. Než jsem plánovala cestu, ani jsem netušila, že je to přesně ta část Anglie, z které znám tolik míst z knížek nebo jinak z doslechu. Uchvátila mě architektura i anglický venkov. Nevyhnulo se mi typické anglické počasí.

Městečko Poole v Jižní Anglii

Dubaj a Abu Dhabi

Na poslední chvíli jsem se rozhodla odjet koncem roku do nejmilovanější Dubaje, trochu se ohřát a strávit tam i Vánoce. Vlastně se tam nic nezměnilo a i jsem si zopakovala už všechna známá místa, včetně výletu do Abu Dhabi. Přibyl tam akorát obří (a samozřejmě nějvětší na světě) fotorámeček s hezkou vyhlídkou ve výšce 175 metrů a prosklenou podlahou jako bobříka odvahy pro turisty.

Abu Dhabi

Byl to zase krásný rok. Konec trávím doma u opožděného vánočního stromečku a těším se už na ten další.

Cestovatelský plán na 2020

Zimu startuju v Praze, ale hned v lednu se chystám na týden do Turecka, do Istanbulu, kde sice taky bude zima, ale jak by se mělo říkat levné letence na počasí nekoukej. Istanbul je jeden z mých velkých cestovatelských restů, tak jsem ráda, že se tam snad konečně podívám. A snad někdy koncem března se chystáme zpět do Španělska, tentorkát to bude Sevilla, už se strašně těším. A pak, pak se uvidí.

Rok 2019: na 3 měsíce do Malagy, na skok do Mexika, Dubaje, Anglie a Chorvatska
5 (100%) 2 votes

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *