Vyrážím autem na roadtrip do Španělska. Přesný plán nemám, jen hrubý náčrt, pár styčných bodů. Chci objet Pyrenejský poloostrov, projet Španělsko a dojet až do Gibraltaru a na nejjižnější bod kontinentální Evropy — Punta de Tarifa. Odtamtud zamávám na Afriku. Teda přesně odtamtud ne, protože na mysu, na ostrově Isla de las Palomas (který je pevně spojen s pevninou) je vojenská základna, tak hádám, že se tam asi nedostanu.
Odtamtud pak přes Portugalsko zpátky domů. Do Portugalska se podívám poprvé v životě, trochu trapas, že jsem tam ještě nebyla. Tam je v plánu především Porto, Lisabon možná přeskočím úplně, protože zas tolik času nemám a spíš si tam někdy ještě zaletím. Nicméně Lisabonu je taková ta původní pekárna s belémskými koláčky (pastéis de nata), kde má turista jako já privlegium vystát si dlouhou frontu a koupit si jich pár ještě teplých. Ty koláčky mám moc ráda, takže tohle je argument, který nechává Lisabon ještě ve hře. (No pak tu je i ten protiargument, že těchhle koláčků je plné Portugalsko i Španělsko, ale tady logika nehraje žádnou roli.)
Jak je to daleko?
Hrubým odhadem má celá cesta asi 6500 km, 62 hodin. To když se neodchýlím od hlavní trasy a pojedu po dálnici. Což se nestane, dálnici chci využít hlavně na cestu do Španělska a potom ze Španělska domů, ale ve Španělsku a Portugalsku to chci naopak minimalizovat, projíždět malýma vesničkama a po pobřeží. Doufám, že se mi podaří natrefit na místa bez turistů a tradiční, lokální, venkovskou kuchyni.
Proč zrovna Španělsko?
Ve hře byla samozřejmě i cesta na sever. Přes Finsko do Švédska a Norska a zpět domů. No nebudem si lhát, srdce mě táhlo trochu víc na jih, ale hlavně ten sever už je moc drahý. Jestli se někdy poštěstí, vymyslela bych to spíš ve víc lidech a s karavanem, kde by se dalo i spát. Španělsko mám ráda, protože se tam přecijen nejlíp domluvím — abych byla přesná umím skoro každé jídlo z jídelního lístku a umím kývat “sí”, “sí claro” a “vale” tak přesvědčivě, že si všichni včetně mě myslíme, že jsem rozumněla. No a pak jsou tu takové věci jako jamon iberico, nejvíc nejlepší šunka na světě nebo zumo de naranja, sladší pomerančový fresh než máme doma (a litrová láhev je skoro v ceně české skleničky).
Takže jedu a doufám, že se vrátím tak, jak jsem vyjela — vlastním autem.
Tipy na cestování nejen do Španělska
✈️ Při cestování do zahraničí používám kartu Revolut. Směňuju místní měnu dobrým kurzem a vybírám z bankomatu zdarma.