Příběh z letiště: Čína a internet

Bezkonkurenčně největší zážitek celého výletu do Asie je ČÍNA. Ne, samozřejmě, že jsem v Číně nebyla. Jen jsem v ní měla dva přestupy. Jak se říká, zážtek nemusí být pozitivní, hlavně, když je intenzivní.

Letět přes Čínu se obecně moc nedoporučuje, Číňani prý dost plyvou, chrchlají a obecně jsou hluční. No, nic co bych nepřežila výměnou za cenově nejvýhodnější letenku a celkem rozumné časy letů. Jako mohla bych letět podobně cenově i časově efektivně přes Moskvu, ale na tom letišti už jsem byla čtyřikrát, nic tam není a fakt to tam nemám ráda. Takhle zpětně si říkám, že to o vrabci v hrsti vymyslel někdo hodně chytrý.

První pochybnosti přišly hned jak jsem se pokusla opustit Vietnam. Na check-inu v Danangu padla otázka na víza. S úsměvem říkám, že žádné nemám, ale že je ani nepotřebuju, mám přece navazující let. Koupila jsem to “v jedné letence”, všechny tři lety provozuje stejná společnost Hainan, větší pohůdka to být nemůže. Hm. Tak ne, boarding pass dostanu jen na tenhle let. Takže na přestupu musím znova na check-in, to znamená vylézt z letiště, což znamená projít imigračním. V pohodě, na přestup mám skoro 6 hodin, to zvládnu.

Přílet 14.50, v 16.42 vycházím z letiště a mířím na check-in. To v tomhle případě není tak špatný čas, horší to bude v případě příštího letu, kdy mám na doběhnutí k check-inu jen 85 minut. Nebude tam imigrační, ale bude to Peking a mají tam 3 terminály, to může být i dlouhá procházka. Plán je jasný, musí mi teď už vydat oba dva boarding passy, ať nemusím v Pekingu na check-in. Tak ne. Nejde to. Batoh na check-in nedávám. Sice jsem asi přes limit kabinového zavazadla, ale není čas na hrdinství, nebude čas se zdržovat jeho vyzvedáváním.

Pořád mám za to, že celý let probíhá relativně hladce, přestup není nic co by se nedalo stihnout. Stačí když nebude zpoždění. Za okny letiště se rozprostírá mlha jak mlíko a lety do Šanghaje hlásí “zpoždění kvůli počasí”. Ale Šanghaj není Peking, tak zůstávám klidná a chystám se nějak strávit ty 3 hodiny, co mi zbývají. Jakože internet dostanu u nějaké “ticket machine”, která zrovna tady není? Nevadí, snad nějakou potkám cestou. Nic. Nic. Nic.

Starbucks!!! Děkuju ti internetový bože, že se o mě tak hezky staráš. Kupuju si lískooříškový latté a heslo na wifi v ceně týdenního ADSL. Zářím štěstím a mířím na Messenger, abych si postěžovala bližním, jak je cesta domů náročná. Messenger nic. Facebook nic. Jo … to je vlastně v Číne zakázaný. Nic, hodím fotku na Instáč a napíšu přes něj.
Instagram patří teď Facebooku, že jo? OK, budu se tu tři hodiny nudit, ale musím aspoň napsat mámě, že jsem v pořádku dorazila do Číny. Mámě píšu vždycky emaily. Gmail – Google – Ajo! Chystám se napsat na Twitter, ať někdo napíše mý mámě, že jsem v pořádku, ale Twitter nějak nejede. Napadne spásná myšlenka – iMessages! Ještěže jsem mámě dala k vánocům iPhone. Píšu, že žiju a že jestli už nenapíšu, tak určitě žiju dál, jen pořád trčím v Číně.

Rozešlu ještě pár iMessages, opouštím teplo internetu a vydávám se do neznáma jen proto, abych zjistila, na který terminál přiletím. Pak si udělám plán na nejrychlejší průlet letištěm a všechno bude růžový. Jdu na informace a položím jasný dotaz. Týpek chce “boarding pass”, to asi proto, že vlastně neumím vyslovit čínsky Peking, takže asi chce vědět, na jakéže město se to ptám. Asi tři minuty něco hledá a pak mi ukazuje na svém mobilu větu “go to gate B229”. Hm, chvíli mi nedochází o co jde a říkám si, že asi přesně nepochopil mojí otázku, zkouším to tedy znova, trochu jinak. Konečně jsem dostala odpověď! “No english”. Aháááá, chlápek na “flight information” neumí ani slovo anglicky! Skvělý. Ještěže taky umím použít Translator, napíšu mu to. Google Translator. To bude asi taky služba od Googlu? Usměju se, poděkuju, zamávám. Jako jak v tý Číně žijou? Vždyť přes Google a Facebook jede úplně všechno. Jako ne jen Google a Facebook, ale prostě všechno.

Seznam, najdeš tam co hledáš, radí Linda. Kecy. Jak proběhnout letištěm v Pekingu co nejrychleji tam fakt nenajdeš. Jdu zkontrolovat kampaně na Skliku, protože to je to jediný, co tu můžu dělat. Sklik by měl expandovat do Číny. Dává to smysl. Obrovský trh lidí, co nic jinýho na internetu nemůžou. Jo mohla bych aspoň okouknout to Baidu, když už jsem tady. Ale nějak mi nejde pustit. Asi, že se přihlašuju přes Google Chrome? Vzdávám to a doufám, že v nejbližší době nebudu muset znovu do Číny. A až, tak jedině s knihou.

Příběh z letiště: Čína a internet
5 (100%) 1 vote

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *