Okružní plavba lodí s MSC Cruises

Plavba tou velkou lodí byla mým snem už od dětství, kdy jsem se dívala na Loď lásky. Vždycky jsem ale měla za to, že je to hrozně drahé, až ve smyslu nedostupné. A pak jsem náhodou narazila na nabídku plavby po Azurovém pobřeží a zjistila, že to vůbec tak drahé není. Akorát se mi moc nechtělo plavit po Jižní Evropě, protože ta městečka už jsem většinou navštívila. Později jsem ale objevila, že se jezdí nejen Jižní Evropa a Karibik, ale taky severní Evropa (a taky Afrika, Asie, prostě všechno, logicky). Což jsou ta městečka, kam už se člověk tak snadno nedostane. O mé první plavbě tak bylo prakticky rozhodnuto, ale i tak ještě chvíli trvalo, než nastal ten vhodný čas a já vyrazila. Na Fjordy z Kodaně.

Shrnu to rovnou na začátku. Jsem z plavby nadšená! Ještě teď, už dávno zpět ve vnitrozemí, se mi úsměv roztáhne od ucha k uchu jen si na to vzpomenu. Okružní plavba na lodi byla můj splněný sen a jsem si jistá, že nebyla jen první, ale první z mnoha. Opět se potvrdilo, že odškrtnout si položku ze seznamu svých cestovatelských přání není tak jednoduché, protože stejně jako do mnohých destinací, které jsem si přála navštívit, i na okružní plavbu se chci vrátit.

Okružní plavba od MSC Cruises

Popisuju na základě zkušenosti, kterou mám s MSC Cruises a lodí MSC Poesia, jiné plavby od jiných společností můžou vypadat různě, ale ta podstata zřejmě bude podobná. Od MSC Cruises se napřímo koupit nedá, nebo jsem aspoň nepřišla na to jak. Kupovala jsem tedy zprostředkovaně u agentury. MSC Cruises zajišťuje jen samotnou plavbu, cestu do přístavu je potřeba si zařídit zvlášť. Nebo to může stejně jako pojištění zajistit cestovka, ale toho jsem nevyužila a letenku do Kodaně jsem si koupila sama, s odletem o den dřív než bylo nalodění, abych měla dost času užít si i Kodaň.

Na Instagramu mám krátký sestřih videí z lodi.

Nalodění

Přístavy mají své terminály, ale dřív než číslo jakéhokoliv terminálu nejspíš uvidíte svou loď, protože ty lodě jsou prostě obrovské a logo společnosti a jméno lodi je také nepřehlédnutelné. Terminál je to pak ten nejbližší k té lodi. Tady dojde k odbavení velkých zavazadel, která dostanou visačku s číslem kajuty (tu jsem dostala už předem, abych si ji doma vytiskla a pověsila na kufr) a putují už rovnou tam. Já jela na týden s příručním zavazadlem a brala si ho rovnou s sebou. Pak je klasická bezpečnostní kontrola jako na letišti, jen trochu mírnější, ze zavazadel jsem nic, ani tekutiny, vyndavat nemusela. Nosit na loď alkohol  a tekutiny je ale zakázané.

Na check-inu dostanete lodní kartu, která se požívá pro každý vstup a výstup z lodi a pro objednávání nápojů a všechny nákupy na lodi. Potom už vede cesta přímo na loď, kde  vás jen pošlou do těch správných dveří, zkontrolují kartu a hotovo. Můžete vyrazit do pokoje, na drink nebo na horní palubu k bazénu, podle toho, co vás láká nejvíc.

Loď MSC Poesia

MSC Poesia je 293,80 metrů dlouhá, 59,64 metrů široká. A přes 92  tisíc tun těžká. Má 16 palub, od 13., která je ve středu lodi otevřená a kde jsou bazény, jsou to už venkovní paluby. 7. paluba má vnější ochoz a níž než na 5. palubě jsem nebyla, tam už jen personál a stroje. Kajuty jsou na 8. – 12. palubě, nějaké VIP (ani tam jsem nebyla) ještě v přední části lodi na 14. a 15. palubě.

Interiér je takový ten italský oldschool rádoby luxus, hodně pozlátek. No nevím, jak to dobře popsat, naštěstí mám hromadu fotek, tak to můžete okouknout sami.

Na lodi je prakticky všechno. Kromě barů a restaurací jsou na horní palubě dva bazény a vířivky, hřiště na minigolf a hřiště na nějaké míčové sporty, na přídi 13. paluby fitko s výhledem na moře a spa & wellness zóna. Je tu divadlo s promítacím plátnem, kasíno i knihovna. Obchody s drahými šperky, parfémy a hodinkami, ale i MSC reklamními předměty a obyčejnější obchod s kdečím, kde jsem si mohla koupit hřeben, který jsem doma zapomněla.

Kajuty

Kromě těch luxusních kajut na přídi jsou na výběr 3 možnosti kajut. Bez oken, s okny a s balkonem. Ty se liší samozřejmě cenou. Cenový rozdíl je pár tisíc, ale já vyhodnotila, že v kajutě budu víceméně akorát spát a všechen ostatní čas chci trávit někde jinde na lodi než v kajutě. Toho rozhodnutí nelituju, bylo to úplně v pohodě, i tak ale příště asi upgraduju, protože mít to místo, odkud koukám na moře jen pro sebe a vědět po probuzení jaké je dnes počasí má taky něco do sebe.

Kajuty bez oken jsou ty vnitřní, je jich na lodi 275 (z 1 275 celkem), ve vnitřní části lodi jsou i výtahy a schodiště, tak se jich tam moc nevejde. Kajuta má velkou postel (nebo 2 oddělená lůžka), noční stolky, stolek, minibar, skříň a koupelnu se sprchovým koutem. Žádný obrovský prostor ale ani nic omezujícího. Kajuty vyšší třídy jsou zřejmě trochu prostornější, zahlídla jsem i gaučík, plus teda prostor na balkóně.

Pokud jede společně větší skupina lidi (víc kajut), jde to propojit a budete ubytování u sebe.

Jídlo na lodi

Na 13. palubě je all you can eat buffet (Villa Pompeiana Buffet), který je otevřený téměř nepřetržitě od 6:30 do 1 ráno. K snídani je tu klasika english breakfast, lívance, uzeniny, pečivo, vločky, kaše, jogurty, marmelády, ovoce, zelenina. K obědu a večeři bohatý salátový a ovocný bar, těstoviny, pizza, maso, ryby, indické pokrmy a dezerty. Na jídlo jsem pes, takže jsem čekala, že právě tady by mohlo nastat první větší zklamání. Ale nabídka byla fakt bohatá, některé věci byly na menu pořád, některé se obměňovaly, takže na týden to nebyla nuda. Na měsíční plavbě už by mi to asi přišlo okoukané, ale tam věřím, že by taky byly větší obměny. Slabší bylo akorát maso, které se tvářilo jako steačky, vypadaly dobře, ale vždycky byly gumové, což je problém spíš obecně bufetového servírování než kuchyně. Tak jsem se víc soustředila na kuřátka a dušená masa a to bylo o poznání lepší. K pití byla k dispozici voda, káva, čaj, kakao, džusy.

Nicméně to je pořád jen bufetové stravování, kromě toho tu jsou ještě klasické restaurace. Na snídani bylo možné zajít i do La Fontane Restaurant na 5. palubě a nechat se obsloužit normálně u stolu. Bohužel, nechápu, jak se mi to mohlo stát, ale téhle možnosti jsem si všimla až poslední den po snídani, takže jsem ji nevyužila a nevím, jak to tam chodí. Jestli tam dělali vejce benedikt nebo aspoň čerstvá míchaná vajíčka se slaninkou, tak jsem na sebe trochu naštvaná. Ale příště budu vědět a tuhle chybu už neudělám.

To samé platilo i o večeři, která se podávala na 5. palubě v La Fontane Restaurant a na 6. palubě v Il Palladio Restaurant, ve dvou časech 17.30 (first seating) a 20.00 (second seating). Čas byl pro každého daný a nevím, podle čeho se určoval (tipuju, že pozdější čas se považuje za lepší, takže mě k dřívějšímu času odsoudila lowcost kajuta, ale nevím, třeba byl pozdější termín pro jižanské národy, kteří jsou zvyklí jíst později). Nejdřív mi to trochu vadilo, protože často se vyplouvalo v 17 nebo 18, takže jsem byla “uvězněná” na večeři v době, kdy jsem chtěla být na horní palubě a sledovat vyplouvání z přístavu. Večeře ale trvala tak hodinu a já chodila spát celkem brzo, tak jsem byla nakonec ráda, že mám dřívější večeři a pak si ještě stihnu zajít na drink a chvíli číst před spaním.

Každopádně k té večeři, ta už moje očekávání předčila. Šéfkuchařem MSC je Ital Antonio Varriano. Výběr byl a la carte, tři chody, předkrm, hlavní jídlo a dezert. Vždy několik možností, nikdy jsem neměla problém, že by nebylo co si vybrat, naopak jsem často nevěděla čemu dát přednost. Při první večeři jsem trochu znejistěla, jestli i toto mám v ceně, protože to tak fakt nevypadalo, ale bylo to tak. Kromě toho bylo možné si ale vybrat i jídla, která už nějakou jasně danou cenovku měla, třeba půlkilový t-bone steak.

Na lodi byly ještě úplně samostatné restaurace, předpokládám už plně placené, což jsem původně myslela, že někdy vyzkouším, ale nějak vlastně ani nebyl důvod.

Nápoje a bary na lodi

Kdyby člověk nechtěl žádné pití platit, tak nemusí, s nealko nápoji v rámcu bufetové restaurace se dá vyžít. Kromě toho jsou ale k dispozici už za peníze vody, nealko limonády, pivo, víno a alko i nealko koktejly. Ty se dají pořídit buď v rámci nápojových balíčků, což je all you can drink v rámci nabídky vybraného nápojového balíčku.

Já vyhodnotila, že si budu kupovat pití samostatně, protože bych ty balíčky nikdy nedokázala propít tak, aby se mi to vyplatilo, zároveň jsem se ale nechtěla omezovat v tom, jaký drink si koupím, aby byl v levnějším balíčku. Nakonec jsem teda navíc docela dost drinků dostala “na účet podniku”. Do kajuty jsem si taky koupila velkou láhev vody. Ale až přemluvím holky na dámskou jízdu na lodi, tak to si myslím, že by se ten balíček propít dal 🙂

Personál na lodi

Co musím každopádně vyzdvihnout je personál lodi, zejména v servisu a pokojové službě. Personálu je tady obrovské množství, přibližně 1000, na asi 3200 cestujících. Všichni neuvěřitelně milí, několik z nich si pamatovalo moje jméno a pozdravili mě kdykoliv mě někde na lodi potkali. Já se snažila oplácet stejnou mincí, ale s mojí pamětí na obličeje a jména to byla celkem fuška. Velká část obsluhy v restauracích a barech je z Indonésie nebo Indie, prý je to tím, že jsou najímáni přes agenturu a ta asi operuje v těchto zemích. Na “vyšších” pozicích, na recepci a v managementu už je to pestřejší a většinou v evropském zastoupení. Na recepci jsem potkala dokonce Češku, která mi také volala na pokoj den před koncem plavby, aby ověřila mou spokojenost.

Všechny důležité informace na lodi se hlásí hned v několika jazycích – anglicky, německy, italsky, španělsky a francouzsky. Přišlo mi, že v servisu základní fráze ze všech těchto  jazyků také ovládají a zároveň jsem byla několikrát svědkem tragikomické situace, kdy hosté z neanglicky mluvící země automaticky předpokládali, že jim bude obsluha plně rozumět v jejich rodné řeči (většinou Němci a Italové).

Co se týká pokojové služby, občas jsem měla pocit, že se uklízí snad vždycky, když vytáhnu paty z pokoje. Ale minimálně to bylo dvakrát denně. Jednou klasicky během dne, kdy jsem měla postýlku připravenou s tmavým přehozem a tmavými polštářky na odpolední povalování a pak večer (během večeře) připravenou na spaní. To mě celkem dostávalo a nevím, jestli a kdy měla vůbec pokojská z mojí části lodi volno, protože jsem ji potkávala snad pokaždé.

Jak to na lodi funguje

Při check-inu na loď každý dostane plastovou čipovou kartičku, což je jediná věc, která je potřeba, aby mohl na lodi plně fungovat. Kartička funguje jako:

• vstup a výstup z lodi,
• klíč od kajuty,
• platební karta.

První večer proběhlo v divadle povinné seznámení s bezpečností na lodi. Názorně nám předvedli signalizaci poplachu a vysvětlili kde najdeme záchranné vesty. Jednotlivé skupiny (každý měl označení té své na kartičce) pak odvedli na jejich stanoviště záchranných člunů. Hned druhý den jsem si uvědomila, že už vůbec nevím, kde to je, ale bezpečnostní procedura se dělala ještě jednou s těmi, kdo přistoupili ve Warnemünde, tak jsem to šla okouknout ještě jednou a pak už jsem měla dojem, že bych se asi uměla zachránit.

Měna na lodi jsou eura, pokud si kupuju něco nad rámec svých balíčků předložím kartu a podepíšu účtenku. Nasčítanou útratu pak na konci zaplatím společně se stanoveným dýškem personálu. Myslím, že kdybych byla hodně utrácivá, tak bylo potřeba to nějak řešit už v průběhu plavby, ale já vše platila až při check-outu.

Každý den večer jsem měla v kajutě na posteli připravený program na další den. Ten obsahoval spoustu užitečných informací, hlavně:

V každém přístavu je možné v době mezi připlutím a časem, kdy mají být všichni na palubě vyrazit ven na výlet. A třeba se i vrátit na oběd a pak vyrazit znovu, kolikrát chcete. Do přístavu se většinou připlouvá brzo ráno a odplouvá se odpoledne nebo večer, to většinou dává kolem 8 hodin času na prozkoumání místa. Při opuštení lodi i při nástupu zpět je potřeba se prokázat palubní kartou. Při nástupu je také bezpečnostní kontrola (kabelka/batůžek jde rentgenem).

Většinou jsme byli v přístavu přímo u centra města, jen jednou, ve Stavangeru ve vzdálenějším přístavu. Pro takové případy pak funguje bezplatný shuttle bus, který jezdí pořád dokola a vozí lidi z lodě do centra a zase zpátky. Tohle bylo slabší místo, fronta na cestu zpět nebyla úplně malá.

V čase, kdy jste na lodi si můžete vybrat z nabízeného programu kdykoliv cokoliv chcete. Jediné jasně stanovené časy jsou pro to, kdy se vrátit na loď a kdy jít na večeři.

Zábava na lodi

Je tu fakt skoro všechno a kdybych chtěla navštívit všechna představení, lekce, ochutnávky a akce co loď nabízí, tak nemám asi ani minutu volna.

Každý večer je nějaký program nebo promítání v divadle. Různě po lodi se dají hrát hry (organizovaně i samostatně). Během dne je několik tanečních lekcí s animátory.

Během dne na moři, kdy se jeden celý den pluje a nikde se nestaví je toho programu samozřejmě víc i přes den. Ten den byl také galavečer a představení kapitána a posádky. Přes den jsem si vybrala podlé svého gusta a zašla jsem na Masterchef at sea (k Masterchefovi to mělo hodně daleko, ale byla to celkem zábava).

Taky jak na míru ušitá pro mne byla ochutnávka ginu (v další dny měli i rum, whisky, vodku), šla jsem to okouknout, ale vynechala jsem, protože pro ginlovera tam nebylo nic moc nového.

Dress code na lodi je vždy napsaný v programu a většinou je casual nebo neformální. Na gala večer byl ale elegantní a jeden večer byl v bílém. Velká část to neřešila vůbec, část si (jako já) vzala ty nejlepší šaty, co s sebou měli a někteří měli fakt pěkné večerní, slavnostní šaty. Tohle bylo fakt pěkné a vypadalo to skvěle na fotkách. Počítám, že na lodích vyšší třídy se tohle dodržuje víc a příště si s sebou taky přibalím večerní róbu a snad i lodičky.

Pro malé děti jsou tu i dětské koutky, kde je můžete i na chvíli odložit. Nezkoumala jsem detailně, ale dítě dostane nějaký čipový pásek napárovaný na kartičku rodiče.

Cena plavby

• plavba (ubytování a jídlo): 19 400 Kč
• zpáteční letenka z Prahy do Kodaně: 2 800 Kč
• dýško personálu: 70 EUR / 1700 Kč (to bylo předem stanovené, 10 za den)
• útrata na lodi (nápoje): 93 EUR / 2300 Kč
• útrata mimo loď (celodenní jízdenka v Oslu a kafe): 166 NOK / 400 Kč
• ubytování na 1 noc v hostelu v Kodani: 1200 Kč
• útrata v Kodani za 1,5 dne (jízdenky, vstup na vyhlídku, jídlo): do 1000 Kč (to zhruba odhaduju)

Suma sumárum mě tento osmidenní výlet v hlavní sezóně (červenec) vyšel na necelých 29 tisíc.

Ceny nápojů na lodi nebyly nijak přepálené, koktejly stály myslím od 6 do 14 €, plechovka coly 3 €, víno a prosecco 5 až 10 €. Nápojové balíčky byly na den pro děti za 15 €, jen nealko za 23 €, s pivem, vínem a levnějšími koktejly za 32 € a premium, kde bylo snad už vše za 62 €. Nápojový balíček se musí koupit na všechny dny plavby a musí ho mít všichni co jsou spolu v kajutě.

Masáže byly od 100 € nahoru. Fotky, které na lodi fotí profesionální fotografové denně myslím za 20 nebo 25 € (ty fotky jsou ale fakt pěkné, kdybych se povedla i já, tak jsem si nějakou koupila).

Co bylo nesmyslně drahé (a taky prý na moři ne úplně dobře funkční) byl internetový balíček. To bylo snad od 12 € na den a zařízení, to už se sice dalo koupit i jen na jeden den, ale čím víc dnů tím levnější cena za den. Na Evropu si člověk určitě vystačí s mobilními daty, která přestanou být dostupná tak hodinu až dvě po vyplutí. I ten celý den na moři bez dat se dal přežít.

Co se mi na okružní plavbě lodí líbilo nejvíc

Nemám plavbě co vytknout, občas mi přišli lidi trochu neomalený a občas jich (v bufetové restauraci) bylo moc. Jinak se ale na lodi to množství úplně ztratilo. A fakt hodně mi vadilo plýtvání jídlem – je to zadarmo, takže je logický naložit si hromadu na talíř, od každýho trochu ochutnat a pak vrátit defacto plnej talíř. Nee!

Kdyby to nebyla plavba na Fjordy (bylo většinu času krásně, ale tak 24 stupňů), zklamáním by možná mohly být bazény. Ty jsou na ten počet lidí celkem malé a kdyby bylo vedro musely by být narvané.

Co mě překvapilo bylo, jak malá městečka navštěvujeme. Že to nejsou žádné obrovské přístavy, ale třeba maličký Eidfjord nebo prázdninový “resort” Warnemünde.

Tenhle způsob cestování, kdy se přes noc, zatímco spíte v pohodlné postýlce, přesunete a ráno probudíte na novém místě je úplně boží. Nejvíc jsem si užívala připlouvání do přístavu (kvůli tomu jsem si i dvakrát přivstala) a vyplouvání, kdy jsou opravdu krásné výhledy na pobřeží. A vůbec ty výhledy shora z lodi na město pod námi. A pak mě bavilo ještě koukat jen na vlny za námi.

Fotky z navštívených měst a sepsaný itinerář plavby je v druhém článku: Okružní plavba lodí z Kodaně na Fjordy.

A věděli jste, že existují taky plavby kolem světa? Od MSC Cruises na lodích MSC POesia a MSC Magnifica. Celá plavba trvá 4 měsíce a stojí to asi třičvtrtě milionu, ale zas je v ceně už nápojový balíček i nějaké výlety.