Old Bazaar ve Skopje je druhý největší byzantský trh (po Istanbulu) a největší a nejstarší trh na Balkáně. Obchoduje se tu už nejméně od 12. století, v 17. století tu bylo přes 2000 obchůdků a stánků. Nyní jsou tu obchody (hlavně se šperky a suvenýry), restaurace a kavárny. V průběhu historie byl několikrát významně poškozen, naposledy zemětřesením v roce 1963. Dostanete se na něj z hlavního náměstí ve Skopje — Náměstí Makedonie, stačí přejít Kamenný most přes řeku Vardar a tam už začíná Old Bazaar. Zleva ho lemuje pevnost Kale.
Tip: Rezervujte si předem vstupenky na památky a výlety ve Skopje.
Kousek od mešity Murat Pasha, před kterou probíhají motlitby tak, že muži zaplní několik ulic a na pár minut je tak v podstatě úplně zablokují, se nachází lázně Čifte Hammam ze 14. století, nyní využívané jako muzeum (vevnitř jsme nebyli, budova se spoustou kopulí je ale moc pěkná zvenku). Když půjdete po “hlavní ulici” Old Bazaaru Bitpazarska, dojdete až na druhý konec, kde je vstupní brána Ottoman. U ní se nechází největší trh ve Skopje Bit Pazar s obrovským množstvím stánků s krásným ovocem a zeleninou a pak nějakými cetkami.
Do Old Bazaaru jsme chodili aspoň obden. Pokud jsme zrovna nešli, byl to trochu smutnější den. Málokteré místo na světě mi přirostlo k srdci takovým způsobem, abych tam musela pořád znovu chodit. Už se mi dost stýská.
Galerija 7
Jednoduchá tradiční turecká restaurace. Na lístku jsou jen dvě jídla — lahmacun a pide (s několika různými náplněmi). Mají tu taky výborný domácí ayran, který byl asi nejlepší, co jsem kdy pila a samozřejmě čaj.
Slatkarnica Nasreddin Hoca
Naším pobytem ve Skopje se prolínala věta “nepůjdem dnes k babče?” a mysleli jsme tím sem. Paní peče jednoznačně nejlepší sladkost, co jsme tu měli — turecké halkasi (v překladu kroužky). Typově je to podobné těm ostatním cukrovým syrupem nebo medem nasáklým sladkostem. Ale tohle je jiné. Těsto perfektně propečené a sladké tak akorát (tím myslím, že chuť těsta je výraznější než chuť cukru, což se o velkém množství balkánských a tureckých dezertů říct úplně nedá). Halkasi je vždycky vyskládaná slušná hromádka u okýnka, většinou jsou ještě teplé, jsou pečené přímo na místě v průběhu dne. Tady je potřeba dát si pozor na čas, po druhé hodině odpolední měla babča obvykle už vyprodáno.
Název Nasreddin Hoca je jménem tureckého filosofa a hrdiny nesčetných tureckých lidových historek. Babča je velká fanynka německé kancléřky Angely Merkel, po které pojmenovala svou baklavu. A prodává tu i tureckou bozu v malých i velkých lahvích.
Hünkar Oğlu
Z ulice je velkým oknem vidět dovnitř. Hned vedle dveří turecká babička peče gözleme (jako palačinky). Dál v restauraci si můžete sednout ke stolu a úplně vzadu na zem (matrace) k nízkému stolku. Dělají tu hlavně turecké snídaně (spoustu malých mističek s jídly) a gözleme. Majitel, který vlastní ještě vedlejší restauraci Firinci, pochází z Istanbulu a prý chtěl otevřít svou restauraci v Česku, ale přes víza to nešlo, v Makedonii to bylo jednodušší, bohužel.
Burekdzilnica Napredok
K dostání je tu burek, mekica, manti nebo piroh. Neurazí ani nenadchne. Co nás ale vysloveně nadchlo byl jejich stroj na limonádu. Pár dní jsme chodili kolem, než jsme si limonádu poprvé objednali. V několika dlouhých válcích je sirup, který se stočí do skleničky a z jednoho z kohoutku se zalije sodovkou. V rohu místnosti mají na tu sodovku bombičku, která je větší než já. Jasně, sirup se sodovkou není nic, co bychom neznali, ale ten přístroj nás bavil. Dřív prý se to tak ve Skopje dělalo všude, dneska už ho nikdo nemá, tenhle je poslední. Limonádu měli pomerančovou, borůvkovou (borovnica) nebo míchanou, sklenička za 15 denárů (asi 7 Kč).
Bezejmenný podnik s tavče gravče a kebapi
Tenhle podnik ani nemá vyznačené jméno. Je přímo na hlavní ulici Bitapazarska, po pravé straně pokud jdete směrem z centra, už téměř těsně před bránou Ottoman. Dělají tu primárně kebapi (grilované válečky z mletého masa, něco jako čevabčiči) a tavče gravče (zapečené fazole). A chleba. Gril, kde se vše opéká je přímo za okýnkem. Tohle byl první podnik, ve kterém jsme v Old Bazaaru jedli, oblíbili jsme si ho a majitel si zas oblíbil nás. Zamával nám pokaždé, když jsme kolem procházeli.
Slatkarnica Rigara (Слаткарница Ригара)
Cukrárna s širokou škálou sladkostí, nejvíc tu asi frčí (a je toho plná výloha) turecký lokum. Lokum jsou takové želé kostičky obalené v moučkovém cukru. Můžou být i s oříšky. Tady jsou s takovou dávkou oříšků, že skoro není vidět to želé (ani to nevypadá jako želé, spíš jako tvrdá sušenka ze slepených oříšků co nepůjde ukousnout, ale je to měkoučké). Oříšky jsou různé, od obyčejných lískáčů a vlašáků po dražší pistácie.
Kromě toho je v Old Bazaaru historicky první z podniků rychlého občerstvení Tetek’s a v uličce s deštníky jsme měli příležitost si u stánku dát i čerstvě vymačkanou šťávu z granátového jablka. Procházení se Old Bazaarem je prostě příjemné. Snad každý den jsme objevili něco nového a to nás na tom bavilo nejvíc.
Tipy na cestování nejen do Makedonie
✈️ Při cestování do zahraničí používám kartu Revolut. Směňuju místní měnu dobrým kurzem a vybírám z bankomatu zdarma.