Rubriky
Nezařazené

Jak si sbalit pod 7 kilo do Jihovýchodní Asie

Do Jihovýchodní Asie vyrážím na delší dobu už potřetí, takže balení na cestu už jsem docela vytůnila. Na jaký typ cesty si balím? Budu tam asi 3 měsíce, nemám přesný plán, letenku mám jen do Dubaje, odtud chci jet na Bali. Pak asi Filipíny a Tajwan. Celou dobu tedy plánuju strávit v oblastech, kde je hodně teplo a moc oblečení není potřeba. Nechci se zdržovat při krátkých přeletech (a taky toho nechci moc tahat), takže rozměry i váhou se potřebuju vejít do limitů příručního zavazadla (7 kilo, 56 x 36 x 23). Co a proč si s sebou balím?

Batoh

Jedu s batohem. Chci být flexibilní. V každé zemi plánuju strávit pár týdnů a spíše budu dělat výlety z jednoho místa, občas se přesunu. S baťohem nebudu moc chodit, ale potřebuju ho občas vybalit a zabalit. Potřebuju mít všechno po ruce, i když zcela nevybalím. Nechci vyhazovat všechny věci ven, když hledám plavky, které jsou zrovna naspod batohu. Přesně tak, jako to má kufr. Proto mám batoh, který se neotvírá shora, ale má zip po celém obvodu. Tohle je obrovská výhoda, s klasickým batohem jsem měla pořád věci rozházené a nemohla nic najít. Takhle je vše snadno přístupné. Mám Ospray Farpoint 40.

Gadgets & office

Práci si beru s sebou. Potřebuju tedy notebook a nabíječku. Potom foťák s nabíječkou a náhradní baterkou i náhradní kartou. GoPro kamera a mobil. To je must-have klasika. Co dál?

  • powerbank — protože mobil dokážu vybít už v poledne,
  • adaptér na všechny druhy zásuvek — protože nikdy nevím, kde skončím a jaké zásuvky tam budou mít,
  • sluchátka — jednak do letadla, jednak občas pracuju z coworkingu nebo na místě, kde je víc lidí, potřebuju skypovat, atp.
  • zámeček — se hodí když bydlím v hostelu
  • propiska — na psaní pohledů a vypisování imigračních formulářů atd. A taky normálně na psaní, beru si i malý blok / sešit.

Jak si sbalit - elektronika

Doklady

Kromě batohu mám ještě klasickou tašku (vejde se do ní notebook), v té mám věci do letadla, beru si ji, když jdu pracovat do kavárny. Malou kabelku, která je vybavená ocelovým lankem a neproříznutelnou látkou mám na běžné denní nošení.

Z katagorie dokladů nezapomínám na:

  • pas (a jeho fotokopii pro jistotu uloženou na internetu),
  • mezinárodní řidičáky a český řidičák, pro případ, že bych chtěla řídit,
  • mezinárodní očkovací průkaz — jen pro případ, člověk nikdy neví a může se mi naskytnout příležitost dostat se do některé africké země, kde je potřeba při vstupu prokázat očkování proti žluté zimnici (jinak ani žádné očkování nemám),
  • voděodolný sáček na doklady,
  • peněženka — s sebou si beru i zahraniční měny, které mi zbyly z minula, kartičky na metro, apod.
  • Revolut karty — mám dvě a nenosím je společně (opatření pro případ ztráty) — Revolutku používám dlouho už všude, ale speciálně v Asii nabývá většího významu, protože je potřeba dávat si víc bacha na zneužití karty, tohle riziko je v Asii reálně celkem vysoké. Na kartu z mobilní aplikace dobiju peníze těsně před výběrem z bankomatu, trvale tam žádné nejsou. I kdyby někdo naskimoval údaje mojí karty, nic si z ní nevybere.
  • další platební kartu pro jistotu také, ono víceméně platí čím víc, tím líp, ideálně mít přístup i do dvou různých účtů, přecijen všechno ostatní se dá nějak koupit nebo zařídit, ale nedostat se k penězům může být fakt problém. Platební karty s sebou tedy mám, ale snažím se je nepoužívat, pokud to není nutné.
  • 100 dolarů — cash is the king — to už se mi hodilo mnohokrát (na vízum, které se platilo po příletu na letišti dřív, než jsem potkala první bankomat, do směnárny, když mi letištní bankomat nedal peníze na autobus, apod.).

Kosmetika, hygiena a léky

Neberu si toho moc. Protože většinou nejdu na check-in zavazadla, tak ani moc lahviček nepřipadá v úvahu. Sprchový gel si kupuju až na místě, než letím jinam akorát ho tak vypotřebuju. Tohle je asi hodně individuální, přesto pár věcí, na které je dobré myslet:

  • opalovací krém — kupuju si v malém balení až na místě (protože u nás toho v zimě moc není a mají i vyšší faktory), ale pozor, v Asii může být zase složité sehnat krém bez bělící složky (člověk by se pak mohl vrátit méně opálený, než když vyrazil),
  • sprej proti komárům — kupuju taky až na místě, protože věřím, že na domorodé komáry bude líp fungovat lokální prostředek,
  • antibakteriální mýdlo — když ne kvůli čistotě, tak (dnes už) kvůli pijavicím,
  • léky — já beru jen valetol na bolení bříška a něco na bázi paracetamolu (paralen) na rychlé sražení horečky, ale to je samozřejmě hodně individuální a asi je lepší radši toho mít víc než míň,
  • kalíšek.

Oblečení

Nic mě po návratu z cest nedokáže rozčílit tak, jako když vybaluju batoh a u některých kousků si říkám “hm, tak to jsem si nemusela brát, to jsem ani neměla na sobě”. V jihovýchodní Asii je prakticky pořád stejně — vedro a vlhko. Takže tam i každý den nosím to samé — žabky, sukni, tílko (nebo šaty). Taky tam dělám víceméně to samé — jsem na místě, na výletě, u moře. Nepotřebuju oblečení pro různé příležitosti a už jsem se odnaučila brát si několik zbytečných svršků navíc “kdybysme náhodou šli …”.

  • mikina, dlouhé kalhoty (legíny), tenisky — tohle je jediná výjimka, kdy vím, že to pravděpodobně skoro nevezmu na sebe, ale beru to s sebou. Vyrážím z Prahy v zimě, takže v tílku a žabkách na letiště stejně nepůjdu. Málokdy se stává, že by na cestách byla zima, ale může se to stát. V letadle, na klimatzovaném letišti, na horách na Srí Lance, když promoknete na motorce na Bali, atp. Nebo náhodou narazím na levné letenky do Japonska, kde už tak teplo není. Dlouhé kalhoty jsou dobré i pro případ, že bych se dostala do některé muslimské země, kde se minisukně úplně nenosí — problém jsem s tím sice ještě nikdy neměla, ale už jsem zažila pocit, kdy bych se cítila patřičněji víc oblečená.
  • tílka — beru tři, ale počítám, že nějaká cestou koupím, nějaká zničím nebo ztratím,
  • trička — dvě, jedno s polodlouhým rukávem — dalo by se být i jen s tílky, ale zase mnohdy je lepší mít krytá ramena, když ne kvůli lokálním zvyklostem, tak kvůli ostrému sluníčku,
  • sukně, kraťásky a letní šaty,
  • šátek na hlavu,
  • prádlo,
  • ponožky — dvoje, kdybych někdy musela obout boty,
  • ručník — mám úplně malý, oudoorový, většinou všude, i v hostelích, ručník je,
  • jo a samozřejmě plavky, abych nezapomněla, radši dvoje.

Kromě toho mám nějaké lehké síťované pytlíky na oddělení oblečení a špinavého prádla a spací masku na oči. A to je asi vše, takže já letím!

A to je fakt míň jak 7 kilo?!

Ne 🙂 Do Dubaje beru ještě jako všimné za bydlení nějakou tu lahev ginu, takže s batohem musím na odbavení a tudíž i vážení. Bez těch lahví mi to vycházelo na asi 5 kilo. Jenže… To se nevážila veškerá elektronika, kterou mám v příruční tašce. Taky jsem cestou tam „maximálně“ oblečená (mikina, kalhoty, boty), po Asii ale budu přelétávat v párgramových šatičkách, tohle přijde do batohu.

Každopádně ještě se mi nikdy nestalo, aby mi někdo batoh měřil nebo vážil. Cestou domů jdu kvůli přestupům „nalehko“ obvykle taky na odbavení a přírůstek bývá na nějakých 9-10 kilo. Nechápu, jak a kdy ten batoh cestou vždycky tak nabobtná, když skoro nic nekupuju!

Jak si sbalit pod 7 kilo do Jihovýchodní Asie
5 (100%) 2 votes

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *