Jak řeším své osobní finance

Když mi bylo 9 a jela jsem na dva týdny na skautský výměnný pobyt do Švýcarska, dostala jsem s sebou kapesné 10 franků. Vrátila jsem se s 30 franky a pár suvenýry. Nějak jsem ještě našetřila z toho, co mi švýcarská rodina dávala na zmrzlinu. Rodiče se za to asi cítili trochu trapně, já na sebe byla pyšná. Kapesné jsem měla snad nejmenší ze třídy, což mě dohnalo ke shánění brigády ve věku, kdy to ještě nebylo legální. Chci tím říct, že mám od dětství talent a snahu peníze jak vydělat, tak ušetřit.

Snažím se peníze především nemít

Jsem toho názoru, že každý člověk (opomíjím extrémy, každý běžný pracující člověk) může minimálně nějakou část svých příjmů, řekněme třeba 10 %, ušetřit. Protože že někomu nic nezbyde z výplaty neznamená, že si nemůže dovolit stavět rezervu, ale že si nemůže dovolit některé z těch věcí, co si kupuje (od kafíček a kosmetiček až po byt v jakém žije).

Většina lidí ale dokáže každý měsíc utratit všechny peníze, bez ohledu na to, kolik jich má. V tomhle nejsem výjimka. Zvolila jsem proto taktiku peníze nemít ještě předtím, než bych je mohla začít utrácet. Poslat je na investice, na spoření, zkrátka je nemít na očích a taky pokud možno nemít cestu, jak je stáhnout hned dnes zpět.

Dlouhodobě chci mít vyřešené 4 věci:

• mít peníze na život tady a teď — chci si užívat, cestovat, to je moje priorita, proto vydělávám;
• neživořit, když se mi krátkodobě sníží příjmy nebo zvýší výdaje — proto si odkládám peníze, krátkodobě spořím a vytvářím rezervu;
• zvládnout situaci pokud nebudu fyzicky schopná vydělávat kvůli nemoci nebo úrazu — proto jsem pojištěná;
• moci jednou (nejpozději v důchodovém věku) přestat pracovat a neklesnout na komfortu — proto dlouhodobě spořím a investuju.

Cash-flow tabulka

První tip, který vám v krizi každý řekne je projděte si svoje výdaje, zjistěte za co utrácíte a proškrtejte co můžete. Ne, že by to nebyla pravda, ale dělat tohle až s krizí znamená, že to pro vás může být doopravdy krize.

Vedu si a pravidelně aktualizuju cash-flow tabulku, kde mám všechny fixní a pravidelné výdaje (měsíční, čtvrtletní, roční), včetně těch malých za pár desetikorun. Úplně všechny. Díky tomu, že do tabulky čas od času kouknu, přesně vím, za co utrácím a taky už to mám celkem proškrtané. To neznamená, že tam pořád nemám věci, co by se daly škrtnout, ale vím o nich a rozhodla jsem se, že je budu platit (nezapomněla jsem, že mi tam utíkají peníze). Jednou za rok (nebo když přijde finančně temnější období) vše projdu a přehodnotím. Stejně tak investice, které se dají pauznout, snížit nebo navýšit.

Docela mě baví jednou za čas si sledovat variabilní výdaje — kolik a za co utrácím. Nedělám to ale příliš často, tím, že cestuju to nemá úplně vypovídající hodnotu (zamává tím cena letenky a naopak neutratím nic za „jídlo doma“). Cestování a jídlo (a pití) jsou hlavní položkou mých nákladů, za ostatní moc neutrácím a když, tak spíš nárazově. Když se donutím jít si koupit sukni, koupím tři najednou a pak třeba dva roky nic. Nakupovat chodím víceméně jen když něco potřebuju. Výjimka je papírnictví a potřeby pro cukráře (protože tam vždycky něco potřebuju).

Hypotéka

Hodně lidí, kteří dlouhodobě cestují, považují držení bytu (vlastního nebo v nájmu) za zbytečný závazek, vždyť i v Česku se dá bydlet na Airbnb. Já to beru jako investici do nemovitosti.

Hypotéka je jednou takovou položkou, kam peníze „schovávám“. Mám ji už 5 let a je mi úplně jasný, že neposílat těch 13 tisíc měsíčně bance, tak teď toho třičtvrtě milionu na účtě určitě nastřádáno nemám. Mimo jiné proto, že bych platila mnohem dražší nájem. Hypotéka je pro mě investicí do vlastního bydlení, za které ve stáří nebudu muset platit. A taky majetek, který jednou odkážu.

Nemám pojištění proti neschopnosti splácet, protože je to drahá položka, kde zkrátka sázím, že pravděpodobnost, že bych ji potřebovala, je nízká. Za extrémních okolností můžu pořád byt prodat. Dnes už jeho cena vzrostla, takže po doplacení hypotéky bych zůstala v plusu a tedy bych nebyla ani bez střechy nad hlavou.

Stát se ale může leccos a já si to s bytem rozhodně nechci zkomplikovat. Proto přímo na hypotečním účtu mám připraveno 6 splátek dopředu. Můžu být půl roku v kómatu a hypotéka se bude bez problémů splácet.

Žiju z pravidelného „kapesného“

Dlouho jsem hledala model, kterým si část svých příjmů spořit. Jsem na volné noze a příjmy mám kolísavé. Velkou část tvoří dlouhodobá spolupráce na správě kampaní, což je víceméně neměnné. K tomu jsem měla častá školení, dělám jednorázové audity a analýzy. Mezi měsíci tedy dokážu mít i velké rozdíly ve fakturaci. Ukládat si pravidelnou měsíční částku ani posílat si určité procento (byť s vyššími příjmy částka roste) mi nikdy ve výsledku nedávalo smysl. Vždycky to směřuje k tomu, že mám chudší měsíce a bohatší měsíce. A jak už bylo řečeno, nechci zvyšovat spotřebu jenom proto, že mám při pohledu na účet pocit, že si to můžu dovolit.

Dá se říct, že si dlouhodobě stropuju příjmy. Hlavní důvod proč jsem freelancer je, že chci cestovat a užívat si volný čas. Nepotřebuju se hnát donekonečna za více penězi. Akorát bych si už vymýšlela, za co je ještě utratit. Posledních 5 let mám téměř stejný roční příjem. Na čem naopak pracuju je dosáhnout ho co nejefektivněji a primárně takovou prací, která mě baví a dělá mi radost.

To samé jsem se rozhodla udělat s náklady. Mám účet, na který mi chodí faktury. Na stejném účtu mám nastavené i všechny povinné odvody, pravidelné platby i investice. A pak mám druhý účet, na který si posílám pravidelně každý měsíc stejnou částku — řekněme kapesné. To mám na vše ostatní. Jídlo, oblečení, účet za telefon, vzdělávání, cestování. Každý měsíc stejnou částku, se kterou si musím vystačit a z které si zároveň (jako z běžné výplaty) musím také něco odkládat stranou, jako běžnou rezervu. Abych mohla odletět, když se mi zachce nebo si koupit nový notebook, pokud se rozbije. Každý měsíc stejně limitované výdaje.

Mám v tomhle systému příjmů a výdajů jedinou výjimku a to jsou příjmy z pronájmu z Airbnb. Ty mi nechodí na stejný účet jako ostatní příjmy, ale chodí právě ke kapesnému. To proto, že byt na Airbnb pronajímám právě když cestuju a dělám to pro kompenzaci cestovních nákladů (zejména nákladů na ubytování).

Vše kromě „kapesného“ a fixních pravidelných plateb tedy zůstává na příjmovém účtu. Odtud se případné přebytky automatickým příkazem převádí na spořící účet a s tím pak nějak dál nakládám.

Co se stane, když se dostanu na svém účtu na kapesné na nulu? Brečím, že jsem švorc, žeru suchej chleba a čekám do další „výplaty“. Do rezervy nesahám. Určitě se může stát situace, kdy budu potřebovat větší částku a rozhodnu se použít peníze, které mám jinde. Není to ale když kupuju do bytu nové závěsy nebo chci nový telefon. Na to musím mít našetřeno.

Rezerva

Jako freelancer a cestovatelka mám pravidlo nikdy neodjíždět bez toho, abych měla peníze na rychlý nákup zpáteční letenky a nového notebooku. Tohle jsem porušila necelý rok po nastěhování do nového bytu, kdy nejenomže jsem se vydala ze všech rezerv, ale i z té běžné. Dost jsem podcenila odhad, kolik úpravy v bytě a vybavení budou stát. Odjížděla jsem doslova s nulou na účtě (na úplně všech účtech). Od té doby jsem rezervu budovala od nuly znova. A ano, na zakrytí oken závěsy se tak dostalo až loni.

Taky až nedávno jsem si udělala systém mezi účty při cestování. Ono jedna věc je mít někde peníze a druhá je mít je přímo tam, odkud je můžete teď hned vybrat. Mít je bezprostředně k dispozici. Někdy zkrátka není čas čekat do druhého dne nebo nedejbože do pondělí, než se peníze přepošlou mezi bankami.

Kromě zmíněných připravených splátek na hypotéku držím další rezervy (různě likvidní). Přímo na účtě mám rezervu na 3 měsíce (fixní náklady + kapesné). Oba účty mají spořící účet a trochu mezi nima peníze šoupu podle výše úroku — protože jak říkával můj dědeček „halíře dělaj talíře“. Část peněz mám na eurovém účtě, protože diversifikace je dobrá i na úrovni měny (zrovna teď, jak to píšu, koruna dost oslabila). Další peníze mám v investicích, odkud je dokážu získat za různě dlouhou dobu a za různých podmínek.

Životní pojištění

Životní pojistka není úplně triviální záležitost. Říká se, že člověk má pocit, že se pojišťuje moc, dokud nedojde na plnění, kdy zjistí, že je pojištěný málo. Prý je průměrná pojistka uzavřena na 5 let než dojde na nějaké plnění. Já už mám životní pojištění přes 10 let. Celé je to o pravděpodobnosti. Co se může stát, kolik to může stát a jestli budu muset přestat fakturovat (a na jak dlouho).

Je dobré si odpovědět na otázku, co nejhoršího se může stát. A to optikou čistě finanční. Takže v tomhle případě to není smrt, to bych z toho vyvázla ještě levně.

Drahé je žít, ale nebýt schopna pracovat nebo mít nečekané nutné náklady (např. léčebné) na to, abych mohla žít. Nejhorší variantou je kombinace obojího. Na straně příjmů je to jasné, tam bude nula. Na straně nákladů už je ale velká neznámá. A tady se vracíme k pravděpodobnosti. Opět si sázím na to, že budu mít větší štěstí, než že schytám to nejhorší. Jo, může se stát, že budu mít nějakou vzácnou nemoc, která se dá vyléčit za cenu sto milionů. Tak na to připravena nejsem.

S těmito vstupy kalkuluju. Na smrt pojištěná nejsem (resp. jen na malou částku kryjící náklady na pohřeb), dokud nemám děti nemá to pro mě smysl. Celkem pravděpodobný je úraz (abych nemohla vykonávat pár měsíců svou práci mi stačí zlomit si obě ruce, to není nic těžkého) nebo vážnější nemoc. To jsou tedy případy, kdy bych stále nemusela sáhnout do vlastních rezerv, mám to pojištěné. (Ve skutečnosti bych tedy asi do rezerv sáhnout musela, protože plnění chodí později než náklady, ale to je jen otázka cashflow, navíc tam mám i drobné denní plnění za pobyt v nemocnici, které se vyplácí hned.)

Investice a spoření

Nějaké peníze posílám pravidelně měsíčně na spoření a investice. Jsem taky velký fanoušek spořících obálek. Vedu si účelové obálky, kromě běžné rezervy si odkládám na cestování, na mateřskou nebo když si jen plánuju něco většího koupit. V červenci 2019 jsem si taky založila obálku „Finanční krize“, abych si zvýšila rezervu pro případ horších časů. Samozřejmě jsem neměla tušení jakým způsobem krize přijde, ale nápad to byl každopádně chytrý.

Nejprve ale dvě základní věci (abych tak řekla do každé domácnosti) — penzijní a stavební spoření. Jejich klíčovou (možná i jedinou) výhodou je státní příspěvek, případně daňové zvýhodnění.

Stavební spoření

Pro stavebko jsem využila akci s vrácením poplatku za založení. Příspěvek může být až 2000 korun ročně při minimální platbě 1700 Kč měsíčně po dobu minimálně 6 let. Peníze se zhodnocují úrokovou sazbou, která obvykle odpovídá úrovni maximálně spořícího účtu (a standardně tak akorát pokryje poplatek za stavebko). Příspěvek 2000 Kč ročně zdarma je ale zhodnocení skoro 10 %, což se vyplatí.

Penzijní spoření

Minimální částka na státní příspěvek je 1000 korun měsíčně, státní příspěvek je pak 230 korun měsíčně (2760 Kč za rok). Od platby 1500 korun měsíčně pak navíc vzniká úspora na daních, ta může být maximálně 3600 korun ročně při platbě 3000 měsíčně. Narozdíl od stavebka je ale penzijní spoření víc dlouhodobá záležitost, čili peníze jen tak neuvidím. Proto v tuhle chvíli jedu na minimum pro státní příspěvek a i když je daňové zvýhodnění sympatické, nevyužívám.

Fondy

Stejně jako u všeho se snažím trochu diversifikovat. Fondy jsou pro mě trochu blackbox, nechci mít vše v jednom balíku, v jednom fondu, u stejné banky. Pravidelně každý měsíc posílám peníze do tří fondů. Když je teď krize, na účty se nedívám. Je to dlouhodobé, nemám v plánu to vybírat dřív jak za 10 let.

P2P půjčky

Aktuálně investuju u Bondster, v korunách i v eurech, se zhodnocením kolem 10 %. Tohle je další rezerva na řadě poté, co by došly peníze na účtech. Půjčky se mi splácí v řádech měsíců.

Akcie

V akciích jsem začátečník a investuju do nich jen nárazově případné přebytky. Většinou jde o akcie firem, které znám, mám je ráda a věřím jim. I s akciemi počítám, že je dokážu v řádech měsíců (a v případě nutnosti i hned) proměnit v cash. Nakupuju na Degiro a Fio.

Krypto

Něco mám. Na rozdíl od akcií, které držím primárně dlouhodobě a prodávám jen s očekáváním velkého pádu, menší část krypta trochu traduju i intradenně. Nepočítám s tím jako s likvidní rezervou, protože HODL forever a nechci to prodávat na dně. Nějaké menší krypto mám jako likvidnější zálohu i na Revolutce.

Nemovitosti

Mám byt, který už za 25 let bude jen můj. Nemovitosti jsou ale určitě způsob, jakým bych si chtěla spořit na důchod. Už proto, že pronájem nemovitosti je forma kontinuálního pasivního příjmu, která řeší palčivou otázku „na kolik let v důchodu si vlastně potřebuju našetřit?“.

Cashbacky

Možná ještě stojí za řeč můj systém karet. Kartu z příjmového účtu vůbec nepoužívám (to je tabu). Kartu z kapesného účtu (teď už) beru na cestování jako backup. Všechny platby točím přes kreditku, kde mám cashback 2 %. Platím s ní jen online, offline platím v zahraničí i doma přes Revolutku, kam si peníze posílám právě z kreditky. Zároveň mi to v cashflow dává tak 30 dní navíc.

Pozor ale na to, že kreditka s cashbackem se vyplatí opravdu jen ve chvíli, kdy dokážete vracet peníze na kartu ve splatnosti bezúročného období (50 dní), jinak je z toho půjčka s mastným úrokem. A taky je třeba počítat s tím, že se celý limit na kreditce počítá jako výše půjčky v případě žádosti o hypotéku.

No a když ještě udělám nákup přes Refundo (třeba u Bookingu už to stojí za řeč), tak mám dvojí cashback a to už jsme zase hezky zpátky u těch halířů a talířů.

To je asi tak vše k mému systému, i tak plnému nedokonalostí a rezerv. V hledáčku mám ještě pořízení bezpečnostní schránky, zlato (stříbro), lepší diversifikaci a konečně i sepsání pořádné závěti.