Svou první návštěvu Indie jsem odkládala tak dlouho, že je to už na pováženou. Trošku jsem se nechala odradit recenzemi žen, co sem cestovaly sólo. A ani to není vysněná destinace v okruhu mých blízkých. Ale při cestě na Srí Lanku mi vyšla lepší letenka, když se zastavím v Indii, tak bylo rozhodnuto. Navštívila jsem zatím dvě města, Bombaj a Bengalúru, která jsem taky vyhodnotila jako pro indického začátečníka příhodnější než třeba New Delhi. Takže necítím se být expert na Indii, ale těma základníma věcma jsem si prošla a třeba se vám pohled sólo cestovatelky na vlastní pěst bude hodit.
Podmínky vstupu v roce 2026
Pro vstup je potřeba mít víza dopředu. Kontrolují je už při check-inu v místě odletu (pokud máte přestupní let, tak už třeba v Praze nebo odkud poletíte). O ty zažádáte online na stránce oficiální stránce indianvisaonline.gov.in, tady vyberete Apply here for e-visa a začíná vyplňovačka, která může trvat klidně přes hodinu. Jako fakt, jsou to nejhorší víza, co jsem kdy žádala, ten web se prostě chová indicky, občas to spadne, uživatelsky to není úplně intuitivní a ptají se na věci, u kterých nepochopíte, proč to potřebují vědět.
Nebudu rozebírat krok po kroku, není to těžký, je to jen otravný. Ale důležité věci, co byste měli vědět:
- Na udělení nebo zamítnutí víz je lhůta 72 hodin (3 dny), měli byste tedy žádat alespoň 72 hodin před nástupem k check-inu na letišti, lépe samozřejmě ještě dříve, pro případ, že by něco neprošlo a víza byla zamítnuta (pravděpodobně pro formální pochybení, třeba blbou fotku). Mně víza schválili za 22 hodin (v sobotu).
- Poplatek je 25 USD (+ nějaké drobné za platbu kartou, míň jak dolar), platba proběhne kartou po úspěšném vyplnění víza (schvalovací proces nezačíná před zaplacením).
- Potřebovat budete pas (platný 6 měsíců po vstupu do Indie) a fotku (v elektronické podobě) pasového formátu, ideálně s bílým pozadím. Fotku pasu bůhvíproč chtějí v PDF.
- Po prvním kroku bude mít vaše žádost už temporary application ID, to si zkopírujte, když se v průběhu něco nepovede, budete moci pokračovat v rozdělané žádosti a ne začínat úplně od začátku. Po odeslání a zaplacení bude udělené finální application ID, to si taky uložte, kdybyste museli řešit nějaké nejasnosti se svou žádostí.
- Udělení víz přijde e-mailem, hledáte řádek: application status: granted. Status víza taky můžete sledovat na webu (Check your Visa status) – tady si taky pak stáhnete vízum – je to PDF s nějakými úřednickými logy, vaší fotkou a detaily žádosti.
- Vízum platí ode dne vstupu 30 dní a platí pro double entry, tj. můžete v těch 30 dnech vstoupit dvakrát – hodí se např. pokud máte přílet do Bombaje, pak se jedete podívat na Srí Lanku a vracíte se zpátečním letem z Bombaje.
Vstup do Indie
Vstup do země je taky trochu indický. Já vstupovala v Bombaji, ale bude to asi dost podobné. Po cestě z gatu byly nějaké online kiosky, které by snad měly nějak urychlit proces. Pak jdete k okýnku pro cizince, kde už nejspíš bude obří fronta. V té frontě si vyplňte e-arrival form (to je rychlovka, QR kódy na to mají přímo v té frontě).
U okýnka jim pak dáte vízum, e-arrival form, pas. Budou po vás chtít foto a otisk jednoho prstu (to je asi to urychlení z kiosku, tam jsem dávala k uložení několik otisků, tady už jen kontrolovali, že je můj). Dostanete razítko do pasu a jste v Indii.
Rezervace ubytování v Indii
Úplně klasicky přes Booking, cena záleží na lokalitě a komfortu, který budete chtít. Moje ubytování v Bombaji bylo třeba násobně dražší než v Bengalúru a ještě horší.
Na co si dát pozor, jsou ubytovací licence pro cizince (FRRO – Foreigners Regional Registration Office). Některé hotely prostě nesmí ubytovávat cizince (max nějaké národy z regionu nebo třeba lidi s dvojím pasem). Tohle ty hotely na Booking ale vůbec nepíšou, prostě vám po rezervaci třeba druhý den napíšou, že vás nemůžou ubytovat. Celkem snadno jde tohle poznat z recenzí – jsou tam vlaječky, takže když prolítnete pár recenzí a drtivá většina je z Indie, tak blbý. Když jsou tam hojně zastoupené evropské země, tak to bdue v pohodě. Takhle jsem to řešila já.
Internet a mobilní data
Tohle bude asi v různých částech Indie různé. Mně se fakt nedařilo s hotelovým internetem (tam jsem často ani nedokázala otevřít Google, ale někdy mi šel i videocall), ale mobilní internet mi venku fungoval dobře a kavárny s internetem, kde se dalo i pracovat byly taky.
Doporučuju pořídit si předem eSIM, aspoň třeba na první dny, pokud zůstáváte déle a budete si pořizovat lokální SIMku. Nebo takhle, já jsem ráda, když nejsem odkázaná na nabídku, která je na letišti a když se snadno (majíc backup internetu, abych se neztratila) dostanu z letiště do ubytování, takže co existují esimky si vždycky beru minimálně na první den až tři, u kratších cest klidně i na celou cestu. Je to trošku dražší (resp. nemá to neomezená data jako většina lokálních), ale zas to ušetří čas i stres, že zůstanete offline.
Placení, karty, výběr hotovosti
V Indii se hotovost určitě hodí. Na jízdu tuk-tukem, na street-food i v některých běžných restauracích. Restaurace a kavárny mají běžně platbu kartou, ale pozor, některé jejich terminály neumožňují platbu mezinárodní kartou. To jsem se vždycky musela smát. Když se na mě, zrzku bílou jak sýr, obsluha podívala a se zcela vážnou a udivenou tváří pronesla „you have international card?“. Ano, překvapivě, nejsem Indka. Bylo to menšinově, ale stalo se to několikrát.
Z bankomatu jsem vybírala úplně náhodně, ani jsem nedělala research a pokaždé to bylo bez poplatku – myslím bez poplatku bankomatu, jestli si nesebere poplatek vaše banka nedokážu říct, já vybírala z Revolutky.
Ceny jsou tu vesměs hodně nízké, i v restauraci jsem se dokázala najíst pod 100 Kč, street-food stojí nic. Řekněme klidně na úrovni levnějších zemí Jihovýhodní Asie. Kapučínko v moderní kavárně v pohodě za 40 Kč.
Doprava po městě
Ty velký města mají samozřejmě svoje MHD, i metro. Doporučuju pro lokální zážitek, metro i pro časovou úsporu, ale jinak se celkem v pohodě dá cestovat tuk-tukem (pokud je v městě k dispozici, v Bengalúru byl, v Bombaji ne) nebo Uberem. I hodinová cesta z letiště se vešla do 150 Kč, po městě řekněme od 15 (tuk-tuk) do 40 Kč (auto). I tuk-tuk se tu dá bookovat přes appku Uberu, což já vždycky dělám (kvůli bezpečnosti, jasně stanovené ceně a nulovým problémům s vysvětlováním adresy), ale platí se v hotovosti (Uber auto se dá normálně zaplatit kartou).
Chodit se tu celkem dá, i když chodníky jsou často rozbitý nebo zahrazený něčím. Lidi velmi často chodí po silnicích. Co mě teda zaujalo obecně, že chodí. V Jihovýchodní Asii se svezou i 50 metrů na skůtru, ale tady fakt chodí.
Jak moc se bát jídla v Indii
Jestli jste u mě na webu noví, tak možná nevíte, že já se žádného ochutnávání nebojím a výjimkou není ani Indie, včetně streetfoodu. Samozřejmě o Indii jdou v tomhle směru různé pověsti (které nejspíš nějaký realistický základ mají). Samozřejmě je vám k ničemu vědět, že já jsem žádné problémy neměla, protože mám nejspíš jiný mikrobion v žaludku a jinou adaptaci než vy. Ale řeknu vám co je podle mě hlavní kámen úrazu a na co si dát pozor.
- Nejste zvyklí na různé streetfoody – pokud máte procestovanou Asii a ochutnaný různý streetfood, i Indii nejspíš zvládnete líp než někdo kdo jí roky jen v kantýně nebo v resortu v Řecku.
- Jíte hodně zpracovaných jídel (pečivo, uzeniny, sladkosti) – když jíte hlavně éčka, nemáte moc vytvořenou vlastní ochrannou bariéru. A indické jídlo vám dá zabrat.
- Budete jíst na hotelu – na to pozor, hotely mohou být reálně větší nepřítel než streetfood dělaný na ohni. Pokud tam jídlo leží několik hodin vlažné v gastronádobách, je to průšvih větší než leckteré pouliční jídlo. Typicky po pár hodinách má už dost i obyčejný meloun. Jestli se u vás na hotelu moc netočí lidi, ve snídaňové restauraci sedíte skoro sami, tak fakt opatrně. Týká se to i letištních salónků.
- Streetfood jen s frontami – dvě věci co zvyšují šance, že to bude v pohodě jsou tepelná úprava ve chvíli objednávky (neleží to tam ohřáté) a fronta lidí (nebo samozřejmě ještě líp recenze na Googlu, spoustu streetfood stánků jsou každý den na tom samém místě a mají normálně svůj pin na Googlu)
- Pokud se chcetes předstihem připravit, tak 2 týdny předem, probiotika ideálně s Saccharomyces boulardii (to je nejlíp zdokumentované na cestovatelské průjmy), případně fermentovaná zelenina a nejíst až do odletu totálně sterilně.
Zkrátka a dobře, pokud jste ten typ, co se bojí jogurtu po datu spotřeby, Indie není dobrý tréninkový tábor. Ale jinak je to výborný.
