V okolí Durrës (Drač) jsme moc míst, kam by stálo za to jet na výlet, nenašli. Blízko je pobřežní mys Kepi i Rodonit, ale tam jsme zase nenašli jakýkoliv způsob, jak se tam dostat bez auta. Lukáš ale našel dost lákavou agrofarmu Pema e Jetes (česky Strom života) se zvířátky a restaurací, kde vaří z místních produktů. Pro mě ideální kombinace. Mám trochu podezření, že na to narazil, když hledal, kde bychom tu mohli potkat oslíky.
Tip: Rezervujte si předem vstupenky na památky a výlety v Albánii.
Jak do Pema e Jetes
Jeli jsme autobusem číslo 40 do Plepa, odtud to je pěšky asi 45 minut. Asi po 15 minutách jsme došli na kraj městečka, odkud byla farma dost dobře značená a cesta vedla přírodou. Cestou jsme potkali krávu a dva oslíky. Od vstupu na farmu cestu lemují vinice.
Prohlídka farmy
Na farmu jsme dorazili po jedenácté a zamířili jsme rovnou do restaurace, abychom zjistili, jak to tu funguje. Žádné informace se nám předem totiž nepodařilo najít. Řekli nám, že si můžeme farmu v klidu sami projít a můžeme všude tam, kde je otevřeno.
Na farmě je obrovské množství drůbeže, koroptve a holubi. Holubníky jsem naživo viděla asi poprvé a takové množství kachniček na jednom místě asi taky. V chlívu byla prasata i s malými selátky, ovečky, kozy a krávy. Highlightem farmy jsou koloušci ve výběhu a ještě jsme potkali bílého koně.
Kromě toho jsou tu i velké skleníky se zeleninou. Taky dobrý, ale na okurky a rajčata jsme jen tak na minutu nakoukli. Zvířátka mnohem lepší.
Oběd v restauraci Pema e Jetes
Restaurace je taky krásná, mají tam dvě zastřešené terasy. Usadili nás na tu horní, asi k nejlepšímu stolu na pozorování dění na farmě (taky jsme přišli první). Přinesli nám jídelní lístek, ale naprosto jsme netušili, co si vybrat — myslím to tak, že jedno znělo líp než druhé a chtěli jsme ochutnat úplně všechno. Asi jsou tu na takové labužníky zvyklí, takže nám číšník nabídnul udělat mix, kde budou sýry, salámky i salát. A víno, vodu a čerstvě vymačkaný broskvový džus.
Jedli jsme skoro tři hodiny, já to vzdala ještě o minimálně půlhodinu dřív. Pak se číšník zeptal, jestli může přinést ovoce. Řekli jsme, že ne, díky, ale jsme už úplně plní. Nevím, jestli nám nerozuměl nebo se jen nenechal odbýt, ale stejně za chvíli přinesl ještě talíř s dvěma druhy melounů, fíkem a nektarinkama. Praskáme a doufáme, že to nebude stát majlant. Restaurace se mezitím slušně zaplnila, nějaká holčička tu dokonce slaví narozeniny.
Cena za to všechno (obří talíř jídla, salát, chleba, velká lahev vody, lahev vína, litr džusu, ovoce) je 2750 leků (asi 585 Kč). Ovoce na účtu nebylo, stejně jako ve většině dalších albánských restaurací, kde po jídle přinesou ještě ovoce na podnik. Kdyby řekl dvakrát nebo třikrát tolik, neřeknu ani slovo. Prohlídka farmy je zdarma, i kdybychom nejedli. Ještě tam měli nějaké domácí marmelády a sirupy, to už jsme ale nekoupili.
Pláž Golem
Vyrazili jsme na cestu zpět a v Plepa hledáme zastávku směr Golem. Museli jsme se zeptat pána v krámku, aby nám ukázal, kde zastávka je. Stáli tam nějací lidé, ale žádné značení, lavička, nic, sami bychom neměli šanci to najít. Za chvíli opravdu přijel autobus do Golemu (60 leků).
Do Golemu jedem proto, že tam údajně oslíci mají po pláži rozvážet melouny a víno. Je mi jasný, že to bude nějaká urban legend a že tam žádného oslíka nepotkáme nebo v lepším případe budeme dvě hodiny chodit v tom vedru po pláži a hledat ho. Ale nejet se tam podívat, to by mi nedalo.
Blížíme se k pláži, když v tu chvíli vidím oslíka. Nemohla jsem věřit svým očím, jako by si to naplánoval, aby dorazil na čas. Jsem v šoku a běžím za ním. A fakt má na hřbetu hroznový víno. Kdo potřebuje tolik vína! Ale tak aby byl zážitek úplný, koupili jsme ho od oslíka (ne, kecám, oslík si od nás nevzal peníze, to jeho majitel). Stálo 300 leků, udělali jsme pár fotek a pak se ještě asi hodinu radovali. Trochu jsme si říkali, jestli to nebylo nějak moc a nebyl to příliš drahý tahák na turisty, ale oba houby víme, kolik stojí víno i u nás a v Albánii jsme sotva týden, takže ani místní ceny jsme ještě neměli tak zběhlý. Ale víno jsme doma zvážili (2,5 kila) a ta cena je úplně normální, jako na trhu. To mě potěšilo. Víno jsme ale jedli k snídani, obědu i večeři až do konce našeho pobytu v Durres (a vzpomínali při tom na oslíka).
Pak jsme ještě skočili do moře, potkali ještě jednoho oslíka (od kterého jsme si už nic nekoupili) a jeli jsme domů. Jdeme zpět na zastávku, víme, kde jsme vystoupili, ale nevíme, kde je zastávka v druhém směru. Rovnou se ptáme pána, ukazuje na místo, kde zas není vůbec nic. Žádné značení zastávek, žádné jízdní řády. Divíme se, jak toto může fungovat, už si ale pomalu zvykáme. Nastupujeme do busu Golem-Plepa-Durres a říkáme si, jak jsme to celé vychytali. Ale na “naší” zastávce v plážové části Durres to nezastavilo, zastávka byla až v centru. Tak ještě nasednout, s už trochu pomačkanými hrozny, na autobus zpět. Krásná sobota to byla!
Tipy na cestování do Albánie
✈️ Při cestování do zahraničí používám kartu Revolut. Směňuju místní měnu dobrým kurzem a vybírám z bankomatu zdarma.