Dřív jsem každou zimu vyhledávala nějakou teplou destinaci, kde ji strávit celou nebo aspoň měsíc. To platí pořád, ale zároveň se taky v létě víc koukám po chladných destinacích. Když je doma 35 stupňů, Praha je rozpálená a v noci se nedá moc spát, Jižní Evropa a Středomoří najednou jasně prohrává oproti konkurenci na severu. Trendu zmizení do chladnější destinace se říká coolcation a dřív nebo později mu propadneme všichni. A já mám pár tipů, kam v létě vypadnout kromě toho, že kamkoliv do hor.
Co je to coolcation a proč na něj jezdit
Coolcation je jednoduchá myšlenka. Místo letního pekla zamíříte tam, kde je i v červenci a srpnu příjemný chládek. Žádných 40 stupňů a klimatizace na maximum. Spíš přes den v tričku a večer v mikině.
Ideální pro lidi, co nemusí vedro. Jako já. A samozřejmě pro každého, kdo má rád přírodu, hory, vodopády i divoké pobřeží.
Počasí v těchhle destinacích je potřeba brát s rezervou. Někdy to tak vyjde, že teploty padnou až k 15 stupňům. Někdy prší. Často jsou to větrnější místa. Někdy víc, někdy míň. Je dobré počítat i s tím, že se počasí změní několikrát během dne.
Jutsko v Dánsku
Začnu Jutskem, protože tam jsem utíkala před vedrem naposled. Jutsko je ta velká pevninská východní část Dánska, která vybíhá nahoru od Německa. Ze všech stran ho ofukuje mořský vítr a letní teploty jsou mírné, většinou tak kolem 18 až 22 stupňů. Na rozdíl od fjordů a hor je to pohodová rovinatá krajina. Ideální na roadtrip. A protože ze západu fouká, východní pobřeží je oblíbené pro surfaře.
Za cíl cesty stojí Skagen, nejsevernější cíp Dánska. U mysu Grenen se tu potkávají dvě moře, Severní a Baltské. Vidíte, jak proti sobě narážejí dvě linie vln. Taková blbost, ale je to fajn zážitek. Kousek od Skagenu jsou písečné duny Råbjerg Mile, největší pohyblivá duna v severní Evropě.
Národní park Thy je první dánský národní park. Je to vřesoviště, duny a divoké pobřeží Severního moře. Surová, větrná krajina, kde potkáte víc tuleňů než lidí. A taky víc surfařů než pěších.
Pokud budete chtít do města a za kulturou, tak je tu Aarhus, druhé největší dánské město. Pro fanoušky lega pak Billund, kde je Legoland. Já ale fandím spíš menším dánským městečkům jako Tønder, Sønderborg nebo Kolding a samozřejmě ostrovům Rømø a Fanø, který je vyhlášený právě tuleni.
Norské fjordy
Norské fjordy jsou taková klasika. Chladné léto, vodopády padající ze skal a ledovce na dohled. I v srpnu tu může být kolem 15 stupňů. Prší tu často, ale ta krajina za to stojí. Pokud jako já, milujete lodě, tak tady navíc budete mít spoustu příležitostí na objíždění fjordů právě lodí.
Brána do fjordů je Bergen, samo o sobě hezké město odkud vyjede lanovka na kopec Fløyen. Odtud je výhled na celé město a okolní moře. Sognefjord je nejdelší a nejhlubší norský fjord. Jeho boční rameno Nærøyfjord patří k nejužším na světě a je taky na seznamu UNESCO. Známá vyhlídka Stegastein je plošina, co vybíhá ze skály do prázdna vysoko nad fjordem. Cestou nahoru míjíte jeden vodopád za druhým.
Flåmsbana je horská železnice a jedna z nejkrásnějších tratí v Evropě. Trasa vede z Flåmu prudce do hor. Vlak zastavuje u vodopádu Kjosfossen, kde si můžete vystoupit a fotit.
Skotské Highlands
Skotská vysočina je trochu jiný typ chladu než Skandinávie. Spíš mlha, vlhko a sytě zelená krajina uprostřed léta. Jezera, hory a prázdno. Počasí se mění každou chvíli, takže počítejte se vším najednou.
Glencoe je dramatické údolí obklopené strmými horami. Asi nejfotogeničtější místo celé vysočiny. Stačí zastavit u silnice a koukat. Loch Ness je to slavné jezero s lochneskou příšerou. Příšeru nejspíš neuvidíte, ale na břehu stojí zřícenina hradu Urquhart a ta za zastávku stojí.
Isle of Skye je ostrov a za mě highlight Highlands. Skalní útvar Old Man of Storr a hřeben Quiraing jsou drsná a surová krajina. Viadukt Glenfinnan znáte z Harryho Pottera. Zakřivený železniční most, přes který jezdí parní vlak. V sezóně se tu sejde dost lidí, co se snaží chytit fotku vlaku na mostě.
Island
Island je v létě super. Můžete sem buď letět, nebo přijet i s autem (které tu celkem nutně potřebujete) trajektem z Dánska. Trvá to ale 2 dny a můžete udělat zastávku na Faerských ostrovech. I v létě tu bývá kolem 10 až 15 stupňů a fouká, ale když svítí sluníčko, tak je to fakt příjemné.
Okružní silnice Ring Road objíždí celý ostrov a jižní pobřeží je její nejvděčnější úsek. Klidně se dá udělat jako cca sedmidenní okruh. Seljalandsfoss je vodopád, za který se dá projít. Vede tam pěšina po skále až za padající vodu. Kousek dál je mohutnější Skógafoss, ke kterému dojdete skoro až pod proud.
Reynisfjara u vesnice Vík je černá pláž s čedičovými sloupy. Vlny tu jsou nebezpečné. Vážně. Jsou tu výstrahy a mají důvod. Jökulsárlón je ledovcová laguna, kde plavou kry odlomené z ledovce. Modré a bílé kusy ledu se pohybují po vodě. Přes silnici je Diamond Beach, kde kry vyplavuje na černý písek.
Þingvellir je národní park, kde se od sebe rozestupují dvě kontinentální desky. Je součástí okruhu, který spojuje Þingvellir, gejzír Geysir a vodopád Gullfoss. To je nejklasičtější výlet z Reykjavíku.
Švýcarské Alpy
Hory v létě jsou zas jiný typ chladu. Není to vlhko jako ve Skotsku ani vítr jako u moře. Je to čerstvý horský vzduch a chládek, jak stoupáte do výšky. V údolí může být i tepleji, ale ve výškách se ochladí rychle. Berner Oberland je za mě nejkrásnější část švýcarských Alp.
Interlaken leží mezi dvěma jezery, Thunským a Brienzským. Je to ideální základna pro výlety do hor. Samotná jezera mají sytě tyrkysovou barvu z ledovcové vody. Jungfraujoch se přezdívá „střecha Evropy“. Je tam nejvýše položené evropské nádraží. Vede sem ozubnicová železnice až do sedla mezi vrcholy. I v létě tu leží sníh a led. Není to úplně levný výlet, ale je to zážitek.
Vesnice Grindelwald a Lauterbrunnen jsou jak z pohlednice. Lauterbrunnen leží v údolí, ze kterého padá několik vodopádů přímo ze skalních stěn. Nejznámější je Staubbach.
Okolí je protkané turistickými trasami a vyhlídkami. Ať jdete kamkoliv, máte před sebou ledovcové vrcholy. Lanovky vás vyvezou nahoru a pak si vyberete trasu podle chuti.
Severní Španělsko
A abych zůstala věrná své nejoblíbenější zemi a neochudila vás o cestu na jih, tak i Španělsko má svou chladnější část. Celý sever u oceánu a Biskajského zálivu. Galicie, Asturie, Kantábrie. I tady umí být teplo, ale většinou je to snesitelné teplo, častěji tu prší a fouká tu vítr od moře. Pobřežní krajina je nádherná.
Z větších měst stojí za pozornost Bilbao a San Sebastián, obojí gastronomické ráje Španělska. Jinak tahle část Španělska nabízí spíš turisticky klidnější městečka a spoustu surfařských základen. Líbilo se mi v A Coruña, Gijónu i Santanderu.
A samozřejmě nesmím zapomenout na galicijský cíl všech poutníků, Santiago de Compostela. Doporučuju navštívit i když nejdete camino, to městečko má úplně jinou atmosféru, takovou poutnickou.
Praktické tipy pro coolcation
Klíč k coolcationu je být připraven a nebýt překvapen. I když jedete v létě, balte si jako na přechodné období. Vždycky jsem užila žabky, tílka a sluneční brýle. Ale taky nepromokavou bundu a teplou mikinu.
Nejlepší pro tyhle destinace je právě období červen až srpen. Tak logicky, pokud sem jedete na coolcation. Ale obecně je tady právě tou dobou ta nejteplejší sezóna s nejdelšími dny. I tak tu ale většinou není tolik turistů jako na jihu. Zatím. S tím, že je to hlavní sezóna souvisí i to, že ubytování tu bude trošku dražší.
Velký bonus severu jsou dlouhé dny. Na Islandu nebo v Norsku je v létě světlo skoro pořád. Den si protáhnete klidně do desíti večer a stihnete víc. Ze stejného důvodu je dobré přibalit si masku na spaní, paradoxně se na severu se zatemňovacími závěsy moc netrápí.
