Znáte takové ty supervýhodné letenkové akce, kdy nejen že, když jste rychlí, koupíte letenku za hubičku, ale třeba koupíte i několik superlevných letenek, které dohromady tvoří nějakou okružní cestu? Tyhle akce moc nevyhledávám, protože se to musí koupit rychle a na konkrétní data a já jednak neumím plánovat moc dlouho dopředu, druhak nejsem zas až tak flexibilní.
Ale jednou večer píše kamarád Vojta, o jedné takové akci, že zbývají poslední 3 letenky, jestli poletím. Koukla jsem do kalendáře a říkám “jo, kup to”. A tak započal říjnový trip Praha – Benátky – Ibiza – Barcelona – Nador – Fez – Brussel – Praha. Cena 1500 Kč, výlet na 10 dní. Hned zkraje se ukázalo, že Vojta se narozdíl ode mě do kalendáře moc nepodíval, takže jsme se sešli až v Benátkách na letišti a z Barcelony už jsem pokračovala sama. Byly to samozřejmě samé lowcostové aerolinky, takže jsem brala jen pár věcí do malé příruční tašky.
Romantické Benátky — Itálie
Před dalším letem jsem měla jen jeden den. Ale v Benátkách jsem byla už poněkolikáté, takže jsem nepotřebovala nic stihnout vidět, prostě jsem si užívala atmosféru Benátek, dala si pizzu, víno, trochu popracovala v kavárně, přespala a vydala se na letiště.
Ostrov Ibiza — Španělsko
Už s Vojtou jsme dorazili na Ibizu. Mimo sezónu, ostrov liduprázdný. Zabookovali jsme celkem levný hotel s bazénem, byla kosa, ale koupili jsme šampíčko, abychom mohli na chvíli v bazénu mrznout při pózování pro insta nasírací fotky přátelům 🙂 Ráno při hledání snídaně nám bylo jasné, jak je tenhle párty ostrov mimo sezónu úplně mrtvý.
Chtěli jsme si Ibizu trochu projet, tak jsme šli půjčit motorku. Já bez řidičáku, Vojta zas neměl věk na to, aby nám půjčili nějaký silnější stroj než padesátku skůtřík. Moc to nefrčelo, Ibiza je trochu kopcovitá, tak jsme ostrov (část) spíš tak proplazili. Vylezli jsme na nejvyšší místní kopec Sa Talalia a cestou zpátky chytli strašný liják.
Barcelona — Španělsko
Když jsme odpočívali na lavičce u Sagrada Familia, oslovila nás Jana. Jestli prý taky jedem tenhle letenkový trip, že už nás viděla na letišti na Ibize. Prohodili jsme pár slov, vyměnili si kontakty a pokračovali zase každý svou cestou. V Barceloně jsme měli naštěstí dva dny, navíc už jsem tu byla poněkolikáté, takže jsme mohli konečně trochu vydechnout a nehnat se hned na další letadlo.
Z Barcelony Vojta pokračoval zas zpět do Prahy (ach to plánování) a já dál do Maroka, do Fezu. Původně teda letenka byla do Nadoru, odkud bych jela vlakem do Fezu, odkud byla další letenka. Už mě ale rozčilovalo to pospíchání, spoje taky úplně dobře nenavazovaly a ani Nador mi nepřišel moc zajímavý. Obětovala jsem pár stovek a pořídila letenku rovnou do Fezu. Získala jsem tak plné 4 dny na jednom místě. Konečně to přestal být letenkový sprint.
Královské město Fez — Maroko
Myslím, že to, že jedu poprvé v životě do Afriky jsem si uvědomila až někdy zhruba po cestě. Nějak mám to Maroko zařazené jako takovou běžně dostupnou “eurovíkendovou” destinaci. Ubytovala jsem se v celkem levném guesthousu v marockém stylu. A s marockou snídaní, čaj, čerstvý džus, placky a nějaké to mazání.
Fez (Fés) je nejstarší marocké královské město a historie i odlišná kultura je tam opravdu znát. Bydlela jsem hned kousek od Bab Boujloud, vstupní brány do mediny. Medina je staré město se spoustou malých uliček s trhy (súky) a prodejci všeho možného, v kterých se dá snadno ztratit. Abych líp zapadla, koupila jsem si hned zkraje za pár korun sukni dlouhou až na zem, nutné to ale nijak není, dá se chodit i v krátkých.
V medině je to krásné a věci, co tam prodávají jsou pro našince taky zajímavé, i když hodně jde o suvenýry (keramika, koberce, koření). Já si odtamtud přivezla pár pěkně zdobených talířků a koření, Jana nějaký hudební nástroj.
Hlavní atrakcí Fezu jsou koželužny, kde se kůže zpracovávají postaru. Najít to na vlastní pěst je skoro nemožné, je to nad střechami Fezu a musí se projít nějakým domem (my procházely prodejnou koberců). Místní hobby (byznys) je přemlouvat turisty ať se tam nechají odvést, protože to nejde najít (a pak si nechat zaplatit). Že se tam sami nedostanete je asi blízko pravdě. My měly štěstí, že si mě oblíbil nějaký místní Abdul a dovedl nás tam aniž by si řekl o peníze. Což by vlastně možná bylo příjemnější, než to, že si později řekl o moji ruku (nebo tak něco). Ale zpátky ke koželužnám – je tam slušný smrad ze surových kůží i barev, ale stojí za to to vidět (minimálně proto, že jsem nic podobného nikdy neviděla). Všude jsou kádě (resp. otvory) plné různých barev.
Brusel — Belgie
Poslední letenka před Prahou mířila do Charleroi v Belgii. To je takové to low cost letiště, z kterého můžete navštívit městečko Charleroi a nebo o kousek vzdálenější Brusel. Další let byl až druhý den odpoledne. Jana zvolila lowcost variantu přespání na letišti, já si koupila lístek na autobus a jela přespat do Bruselu, abych si ho druhý den prohlídla. Asi ani nemusím dodávat, že tohle byla ekonomicky úplně nejmíň efektivní část cesty.
Každopádně oběhla jsem čůrajícího chlapečka i čůrající holčičku, dala wafle i belgické hranolky, prošla si město, prostě takové ty obyčejné věci, co děláte v Belgii.
S Janou jsme se zase potkaly na letišti a vydaly se na cestu domů. Byl to hezký výlet a zas něco jiného, než na co jsem zvyklá. Super na to poznat víc různých míst, mít různorodé zážitky. Finančně letenky super, ale reálně to z těch dní docela sežere a ještě připočítáváte několik cest z a na letiště. Já ty prostoje docela dobře využila na práci, takže mi to ani nevadilo.
Tipy na cestování
✈️ Při cestování do zahraničí používám kartu Revolut. Směňuju místní měnu dobrým kurzem a vybírám z bankomatu zdarma.