Z mexického tripu jsme se rozhodli udělat krátkou odbočku do Belize. Těch pár lidí co jsem našla, že byli v Belize říkali, že je to tam drahé a nic tam není. Ani se mi tam moc nechtělo, ale argument “ale nebyla jsi tam ještě, ne?” na mě zabere vždycky.
Docela dlouho jsme zvažovali, jak tam vlastně dojedeme. Původní idea dojet tam autem ztroskotala na tom, že naše auto z půjčovny nemůže přes hranice, ani za příplatek. Byli jsme skoro rozhodnutí jet lodí z Chetumalu na San Pedro, ale na poslední chvíli jsme se rozhodli dojet autobusem do Belize city s tím, že na ostrovy a šnorchlovačky budeme vyrážet odtud. Autobus měl být levnější a ubytování ve vnitrozemí taky.
Autobus stál 360 MXN. Měl 45 minut zpoždění a z autobusu jsem ještě na poslední chvíli před odjezdem vybíhala pro notebook zapomenutý v nabíječce na autobusáku. Hezký začátek cesty, to se mohlo pěkně prodražit.
Květen trávím na severu Španělska. Sleduj mé cesty ve stories na @petraontheway.
Chetumal je kousek od hranic, takže po chvilce cesty jsme dojeli na mexickou část hranic. Tam nám oznámili, že poplatek za opuštění země je 558 MXN a platit se dá jen v hotovosti. To bylo dost překvapení, tahle informace si k nám doposud cestu nenašla. Naštěstí jsme měli, nevím, co by s náma jinak dělali. Když se vše vyřídilo, řidiči si dojedli své kuře k obědu, vyrazili jsme dál. Za pár minut jsme byli na belizské části hranic. Tam jsme museli vystoupit i s batohama, vyplnit imgirační papíry a zase dlouho čekat. Dostali jsme razítko do pasu, druhý řidič si ustlal v otvoru velikosti postele vedle zavazadlového prostoru a jeli jsme dál. Cesta měla trvat asi 2 hodiny 45 minut. Trvala se všemi těmi imigračními náležitostmi skoro 4 hodiny.
Zatímco v Chetumalu jsme nastupovali na celkem moderním nádraží evropského typu, v Belize jsme vystoupili na trochu punkovém nádraží, kde náš autobus vypadal o dvě třídy líp než všechny ostatní. Na první pohled nás praštilo do očí, že přestože jsme se posunuli jen o 160 km, lidi tu vypadají úplně jinak než v Mexiku. Belize je britská kolonie (dřívější název Britský Honduras), mluví tu anglicky a obyvatelé jsou černoši. Cesta z autobusáku trvala asi 20 minut, ale bylo to jako kdybychom šli ghetem. Město trochu vybydlené, lehce strašidelné.
Dorazili jsme na hotel obehnaný ostatným drátem, stejně jako ostatní budovy tady. Ubytovali jsme se a chtěli jít na večeři. Doporučili nám na výběr z jedné varianty, protože je neděle a většina podniků je zavřená. Po večeři jsme dali krátkou procházku městem. Nic se nezměnilo, město stále úplně mrtvé. To samé druhý den ráno.
Po snídani jsme chtěli odjet nějakou lodí na výlet se šnorchlováním, ale ukázalo se, že kromě předražených nesmyslů můžeme vlastně jet jen na Caye Caulker a výlety dělat odtamtud. Na Caye Caulker jsme měli v úmyslu se později na pár dní přesunout, ale tak jeli jsme se podívat rovnou. Cesta lodí 45 minut za 120 BZD. Caye Caulker je samozřejmě turistický ostrov, ale atmosféra a moře tam byly úplně na jiném levelu než v Belize city.
Dali jsme oběd, obětí padli i dva celí humři. Vykoupali jsme se v moři, poseděli v plážovém baru a užívali si, jak Caye Caulker víc odpovídá naší představě o Belize. A litovali 4 nocí, které máme v hotelu v Belize city zaplacené. V 16.30 jsme se museli vrátit poslední lodí.
Další den jsme nenašli vůbec nic, co bychom chtěli v Belize city vidět nebo dělat. V Belize city nejsou ani pláže a v té vodě by se stejně člověk nechtěl koupat. Ve městě je hodně horko, pocitově výrazně větší než na ostrově, kde je člověk pořád kousek od moře a ještě tam dost fouká. Tak jsme šli hned ráno do kavárny pracovat. Pracovali jsme prakticky celý den a rozhodli jsme, že poslední noc necháme propadnout a přesuneme se na Caye Caulker dřív. Ještě jsme vyzkoušeli místní street food v neuvěřitelně smradlavé uličce, kde nám zážitek zpestřil ještě páreček místních feťaček. To burrito bylo s párkem a nějak mě přešla chuť, ani jsem to nesnědla. Z horka mi taky nebylo dobře, tak jsem vynechala procházku na přímém slunci (asi tak za 5 minut 12) a vydala se schovat do hotelu.
V Belize city po vás pořád někdo pokřikuje, většinou nabízí taxi. Když jsem šla jako sama holka, situace se výrazně změnila. Zastavovali kolem mě auta, řidiči stahovali okýnka a spíš než “taxi?” říkali “hello beautiful”. Bylo to už daleko za hranou toho, kdy vám to lichotí, v noci bych tu sama úplně nutně jít nemusela.
Ráno jsme vyrazili do Caye Caulker, v 10 už jsme chtěli jet na celodenní šnorchlovací tour. Bohužel bylo ale obsazeno, nabídli nám půldenní (od 14 do 17). Protože podle předpovědi se mohlo další den zkazit počasí a protože celodenní nebyla o tolik bohatší o co byla dražší, vzali jsme půldenní. Za 70 BZD u Cavemana. Rovnou asi můžu říct, že to byl nejlepší šnorchlovací výlet, na kterém jsem kdy byla (a že už jich pár za sebou mám).
Tipy na cestování nejen do Belize
✈️ Při cestování do zahraničí používám kartu Revolut. Směňuju místní měnu dobrým kurzem a vybírám z bankomatu zdarma.
